Rebarbora | Důvody k úsměvu – 43. týden

V rámci prevence proti bacilům jsem si v Albertu koupila kromě nezbytné halloweenské hokaido v akci i předražený košík jahod a místo večeře jsem si udělala pancake party (ty nejčervenější jahody jsem samozřejmě sežrala samotné hned při mytí :o). Snad jsem ten nával kalorií následným dvouhodinovým žehlením spálila :o)

Poprvé se mi podařilo usušit prádlo na venkovním sušáku u kuchyňského okna (při předchozích pokusech se rozpršelo, ještě než mi doprala pračka, nebo začalo pršet, než jsem prádlo dověsila, tak jsem si tentokrát ohlídala předpověď počasí :o).

Tak jak bylo dopoledne na prd – v práci nás poslední dobou opět docela drtí, a když mám práce nad hlavu, nemám čas koukat do příruček, a pak dělám chyby, což nesnáším, nebo prostě jen zmatkuju a hledám, co už je dávno nalezeno, a zkrátka si celkově připadám jako pitomec, nemluvě o tom, že nám polovina systémů a tabulek nefunguje, takže pak je problém cokoli najít nebo jen zadat, co člověk potřebuje, aby to nemusel držet v hlavě :o( – tak odpoledne se to naprosto báječně otočilo. Začalo to pochůzkami po městě, kdy mi spravil náladu nákup HDMI kabelu u pana Ampéra (majitel jednoho zdejšího krámku s elektropříslušenstvím, který je neskutečně milý a sympatický a vždycky se vším ochotně poradí, i když to někdy ve výsledku znamená, že u něj vlastně nic nekoupíte, protože vám vysvětlí, že to nepotřebujete; já kabel samozřejmě koupila, ale poradil mi, který bude lepší k mé nové televizi :o) a pak to pokračovalo cestou MHD, kdy jsem se dvěma nacpanými taškami nákupu a krabicí směsí na bezlepkový chleba, kterou jsem cestou vyzvedla v Benu, potkala taťku a přemluvila ho, aby mi s věcmi pomohl na byt, že se pak stejně chystám k nim, tak že můžeme jet spolu :o). Nejen že mi odnesl těžkou krabici, ale ještě jsem od něj vysomrovala desítkové plato vajíček (tedy polovinu z toho, co nesl v igelitce :o). Jo a pak jsem si večer taky konečně vyzkoušela thermo punčocháče z Lidlu, které jsem objednala jen tak na zkoušku a okamžitě jsem se do nich zamilovala, neb jsou neskutečně pohodlné (i ve velikosti M :o), a i když mají jedny z nich na sobě hvězdičky, jsou decentní a vypadají fakt dobře :o). Byla jsem z nich dokonce až tak nadšená, že jsem se zcela spontánně rozhodla vzít si je druhý den na sebe do práce a vylovila jsem k nim v krabicích (ano, ještě pořád nemám vybalené oblečení) své šedé úpletové šaty :o). A jako třešnička na dortu se mi podařilo konečně po několika dlouhých letech, co tam jsem zaregistrovaná, přidat novou knihu na Databáziknih :o). Sice to nebyla žádná vyložená srdcovka, ale vždycky jsem si to chtěla hrozně moc zkusit a mít u profilu lepší statistiku :o)

Zítra mám dovčůůů! Už jenom z tohohle vědomí jsem celý den happy jak dva grepy. A vzhledem k polednímu nákupu ovoce doslova :o). Navíc jsem ve schránce objevila moc milý pozdrav z Landštejna od Barjohových :o) Děkuju moc!!!

Tak jo, prodloužený pracovní víkend jsem sice začala zvolna (přispala jsem si a pak jsem se zašla podívat za mamkou a bráchou, kteří zrovna skládali taťkův nový pracovní stůl coby překvapení a moc jim to nešlo), ale po obědě jsem konečně přeskládala knihovnu a sbírku DVD do finální podoby, aniž bych poškodila jediný kus nábytku :o). Nutno ale dodat, že jsem z toho podvědomě měla trochu strach, neb jsem to docela dlouho odkládala a vůbec se mi do toho nechtělo, ale nakonec to dopadlo dobře a další krůček k zabydlené domácnosti byl učiněn. Krom toho jsem vystěhovala jednu další skříň v ložnici a pošounila spoustu drobností, končila jsem asi v osm večer utahaná jako kotě :o)

Sobota byla neuvěřitelně hektickým dnem – měli totiž přivézt televizi, kterou jsem objednala po poradě s naším zdejším nákupním guru MoWem :o), a tak jsem si přizvala údernickou partu (rozumějte: rodiče), abychom si zkrátili čekání na PPLku spoustou jiných bohulibých činností :o). Za dopoledne jsme tak zvládli přivrtat obrazy a hodiny v obýváku, zavěsit moji milovanou zateplovací deku na stěnu v ložnici, navrtat do ložnicového okna závoru, abych mohla lépe regulovat větrání (zvlášť teď přes zimu se to bude hodit), nacpat pod pračku gumové tlapky, aby při ždímání tolik necestovala, s mamkou jsme nastříhaly a nalepily fólii na stěnu sprchového koutu, aby nebyla čirá a nebyly na ní tudíž vidět všechny ty kapky zaschlé vody (utírat ji po každém sprchování totiž vážně odmítám), za práci jsem v mezičase našim uvařila alespoň kulajdu (byl to experimentální pokus, ale naštěstí se podařila napoprvé a byla dobrá) z hub, které jsem letos v srpnu nasbírala na Kleti, a odpoledne po převzetí, vybalení a nainstalování televize na komodu jsme vyrazili na nákupy (zapínat televizi jsem měla v tu chvíli od taťky zakázáno, protože se změnou teplot trochu orosila). Ladění tudíž nastalo až večer, ale šlo to překvapivě snadno, byť teda pořadí kanálů jsem nechala na další den, neb televize LG ho umožňují jen přes "oblíbené", ale to jsem věděla už při nákupu.

V neděli dopoledne jsem opět makala – konkrétně jsem se pustila do vybalování a třídění věcí v ložnici, přičemž za nedělní dopoledne jsem zvládla vyklidit jednu velkou šatní skříň a protřídit a uspořádat kabelky, ponožky a punčochy. Odpoledne totiž opět patřilo objíždění obchodů a hobby marketů, kde ještě stále vyhlížím kachličky do kuchyně, úchytky do předsíně, rám či obraz do ložnice apod.

Sice jsem byla po posunu času tak zblblá, že jsem byla vzhůru už v půl páté ráno, což je k vzteku, ale aspoň se mi konečně podařilo vybalit všechno oblečení (ne, že bych vylezla z postele hned v těch půl páté, ještě jsem zkoušela chvíli usnout, ale v půl sedmé už jsem to definitivně vzdala a šla něco dělat) a nějak ho narvat do skříní, byť ho teda ještě budu muset protřídit, protože mám tolik hadrů, že mám pocit, že je stejně nemůžu vynosit do konce života :o). Celá akce mi zabrala bezmála tři hodiny a slušně mě vyčerpala, ale jako odměna na mě čekal napůl uvařený oběd u našich (musela jsem jen připravit a osmahnout maso ke grilované zelenině a bramborám :o). Odpoledne jsem se pak pochlubila našim se svojí novou smart televizí LG a mamka prohlásila, že chce pod stromeček taky takovou (uhranulo ji hlavně youtube – jak by taky ne, když jsem jí pustila náš oblíbený živák Imagine Dragons s Danem svlečeným do půl těla, prý vypadá jako chodící anatomický atlas svalů :o)