Adventní návštěva Barjohových u mě doma

19. prosinec 2019 | 19.22 |
blog › 
Adventní návštěva Barjohových u mě doma
Přátelé, je to jako droga. Čím víc se vídáme, tím víc se vídat chceme :o). Tudíž už cestou z Ostravy jsme si s Ivou domluvily, že by to chtělo ještě nějakou návštěvu před koncem roku a vylezla z toho adventní exkurze do jižních Čech :o)
Nebudu lhát, jak se blížil třetí adventní víkend, byla jsem den ode dne nervóznější a sepisovala jsem si seznamy, co všechno je třeba zařídit, nakoupit apod., protože jsem chtěla, aby u mě bylo Ivě s rodinou pohodlně a milo (zkrátka aby se jim u mě líbilo alespoň tak jako mně u nich, a to byl slušný závazek) a aby měli všechno, co budou potřebovat, což bylo zejména v oblasti noclehu trochu ožehavé. Přeci jen v mém 2+1 nemám úplně plnohodnotné spaní pro pět lidí, a protože na gauči zatím ještě nikdo nespal, byli tak trochu pokusnými králíky. Nemluvě o tom, že jsem to způsobem sobě vlastním nakonec asi trochu přehnala i s tím úklidem, ale snad mi to (hlavně holky) odpustí :o). Jinak jestli se chcete zasmát, tak jsem si kvůli nedodělané předsíni dokonce chvilku pohrávala s myšlenkou "půjčit" si věšák na bundy z práce :o). Takhle musela návštěvě stačit moje víceúčelová barová židle (kterou mám hlavně proto, abych dosáhla do horních poliček kuchyně, abych mohla věšet záclony a dělat jiné podobné výškové práce). Každopádně mě Barjohovi moc mile překvapili hned při příjezdu, kdy jsme se s Ivou průběžně domlouvaly, že až budou ve městě, budu připravená na telefonu navigovat je směrem k nám na sídliště, a oni místo telefonátu najednou zvonili dole u dveří <3. Po menších zmatcích s našimi stále nefungujícími zvonky jsem si je vyzvedla a zavedla k sobě domů, načež Iva poslušně vzdychala nad mojí kuchyní a bytem celkově jako správná slušně vychovaná návštěva (osobně musím říct, že jsem tak nějak předpokládala, že budeme mít podobný vkus a že mi tudíž můj byteček úplně nepopsují :o). Ivy choť chvíli marně hledal stromeček, kam mi chtěl podsunout dárek – mimochodem tohle bylo tak milé a fakt mě to dojalo, že vlastně ani nevím, jestli jsem jim za něj poděkovala (pořád sice nevím, co tam je, neb si ho chci rozbalit až s ostatními dárky, ale stejně :o). A upřímně řečeno nejvíc mě dostalo, když mi pozvolna došlo, že ty vtipné whatsappové komentáře týden zpátky o tom, jak Ivy choť hledal mašle a nálepky na jakýsi spešl dárek, aby byl hezkej, se vlastně týkaly MÉHO dárku :o). Wow <3
Po rozkoukání jsem nakrmila holky bramboračkou a pak jsme si všichni sedli k čaji či kávě (příště budu mít i černý čaj, slibuju :o) s muffiny a bezlepkovým cukrovím a povídali a povídali, načež se Barjohovi obětovali a v pátek večer si se mnou ještě zahráli i na moje přání přivezený Dobble, který jsem si chtěla moc zkusit, a bylo to jednoduše super :o). Dobble je sice dost náročný na postřeh a chvíli mi trvalo, než jsem probudila svá kognitivní centra, byť jsem i tak měla občas pocit, že trpím selektivní slepotou (zejména co se fialových věcí týče) a na kartičce prostě žádný stejný symbol nemám, ale Ivy choť mi statečně našeptával přes rameno a občas se mi poštěstilo hodit na hromádku i několik kartiček za sebou a párkrát jsem i vyhrála :o). Jinak se opět projevilo naše spojené vědomí, když Iva před příjezdem na Whatsappu zmínila, jestli by mi v rámci programu nevadil výlet do Českého Krumlova, a já se u toho musela smát, protože zrovna letos jsem se tam o adventu chystala, neb jsme tam byly před pár lety s kamarádkou a bylo to moc hezké, takže jsem si to chtěla zopakovat a zkontrolovat, jestli budou mít zase na náměstí ledového medvěda :o)

 

Důvody 50-11  Důvody 50-13

Po sobotní snídani jsme tudíž vyrazili do Českého Krumlova, já coby místní jsem byla pasována na navigátora (a v duchu jsem si říkala, jestli Barjohovi ví, co riskují, když takovou důležitou úlohu svěří neřidiči :o), a byť se zdálo, že se proti nám trochu spiklo počasí, protože zatímco v Budějovicích svítilo sluníčko, směrem na Krumlov dokonce sněžilo, nakonec jsme bezpečně dorazili do podhradí a navzdory poprchání jsme zamířili do centra nasát trochu té vánoční atmosféry. Iva mě a holky vzala do Zrcadlového bludiště, kde jsem nikdy předtím nebyla (aneb Barjohovi mi opět rozšiřovali obzory i v místech, kde bych je teoreticky měla provázet já :o), a byla to legrace (byť za mě zase zaplatila vstupné, ale už jsem si z toho dělala srandu, že vlastně nejsme v Budějovicích, že a já měla od Ivy slíbeno, že v Budějovicích za ně budu moct platit všechno :o), přičemž to byl hodně zvláštní pocit, hledat cestu uprostřed všech těch zrcadel, kdy člověk bez šátrání vlastně nevěděl, kudy se dá projít a kde by si rozbil nos o zrcadlo (proto taky všichni při vstupu vyfasují rukavice, aby jim ta zrcadla neupatlali :o). A nasmály jsme se samozřejmě i u takových těch "deformačních" zrcadel, kde jsem si pořídila i nějaké to selfie :o)

 

Důvody 50-12

V Krumlově mi taky Iva ukázala "kamínkárnu" neboli zdejší obchod s minerály a polodrahokamy, o kterém jsem doteď taktéž neměla ani tušení a kde jsme se docela dlouho zasekly u přehrabování truhly úlomků, z nichž si může každý vlastnoručně vyzobat sáček kamínků dle vlastního výběru za 50 Kč :o). Nevěřili byste, jak příjemný to byl pocit nořit ruce do onoho obrovského lavoru plného kamínků a vybírat si ty, které se mi nejvíc zalíbily, úžasná relaxace! Prošli jsme si samozřejmě i trhy na hlavním náměstí (ledovou sochu medvěda asi kvůli čím dál obvyklejším teplotám nad nulou zrušili) a krumlovský pobyt jsme zakončili obědem v Barjohovic oblíbené hospůdce Na Louži (Starší se už od rána nenápadně vyptávala: "A najíme se Na Louži?"), kde teda vařili fakt epesně a obsluha byla ochotná a milá, přestože měli narváno (museli jsme chvilku počkat venku, než se uvolnil stůl), přičemž o tom, že oběd platil opět Ivy choť, se radši moc šířit nebudu – jednak už se s tím začínám pomalu smiřovat a druhak jsem dostala vynadáno, že ho prý takhle veřejně propírám na webu :o). Při odjezdu z Krumlova se až nepříjemně hustě rozpršelo, takže jsme si libovali, jak to máme hezky načasované, nicméně naštěstí po výjezdu z Krumlova na nás jako když utne vykoukla blankytně modrá obloha se sluníčkem a duha, takže odpolední prohlídka budějovických vánočních trhů nebyla ohrožena :o)

 

Důvody 50-14  Důvody 50-15

Odložili jsme auto u nás na sídlišti, aby měli Barjohovi jisté parkovací místo (přece jen je to typické sídliště s nedostatkem parkovacích míst, což Iva před příjezdem vtipně glosovala, že si aspoň opravdu budou připadat jako doma :o) a vyvezla jsem je naší městskou dopravou do centra, kde jsem je protáhla uličkami přes Piaristické náměstí s mým nejoblíbenějším nejstarším kostelem Obětování Panny Marie, který je zrovna čerstvě nabílený :o). Koukli jsme i na řemeslné trhy na Radničním náměstí, kde teda bylo hodně narváno (to víte, malé náměstí a hodně lidí :o(, ale měli tam vtipné kožené plácačky na mouchy jako od flájbóje Edy :o). A pak jsme si prošli trhy na náměstí Přemysla Otakara II., kde jsou de facto dva soustředné kruhy stánků. Nabízela jsem holkám, že kdyby chtěly, můžou si zkusit zabruslit na kluzišti kolem Samsonovy kašny, ale byly chudinky už tak uondané, že jediné, po čem prahly, bylo jít domů do tepla a něčeho se najíst (ale klasicky vůbec nebrblaly a jakožto slušně vychované děti jen mlčky trpěly :o). A tak jsme se zvolna vydali zpátky ke mně na byt (opět trolejbusem č. 3 :o), já ještě cestou v Tescu dokoupila čerstvé pečivo na nedělní snídani a po návratu jsem holkám za statečnost udělala osmahnuté kuřecí s bramborami a francouzským dresinkem, které jsem měla původně nachystané na oběd :o)
Jo a pobavil mě Ivy choť, který měl krásně rytířské výčitky kvůli tomu, že nemám v kuchyni myčku a tudíž jsem musela umývat nádobí v ruce :o). Bylo hrozně hezké slyšet je si o tom s Ivou špitat, přestože mě osobně to vůbec nepřijde, protože jsem na myčku nebyla zvyklá ani doma a těch pár kousků nádobí mi rozhodně nebylo zatěžko umýt :o). Sice nevím, jestli to můžu takhle napráskat a jestli tím Ivy choťovi nezbořím pověst drsného chlapa, ale když on, ačkoli na to třeba na první pohled nevypadá, je v jádru hrozný gentleman a měkkosrdcatý dobrák (viz například už ten vánoční dárek, kterého si hrozně moc vážím) – což má být mimochodem pochvala, tak to tak prosím ber ;o). V sobotu večer jsem pak návštěvě pustila jednu z našich oblíbených francouzských komedií s Jeanem Reno a Christianem Clavier (nikoho asi nepřekvapí, že i u Barjohových je tahle dvojice oblíbená, prostě rodina se nezapře :o) s názvem Korsický případ a byla jsem ráda, že ji ještě neznali a mohla jsem jim tak rozšířit alespoň filmové obzory, když už se mi to nedaří s naším místopisem :o). A protože noc byla ještě mladá, přidala jsem potom ještě americkou komedii Dožeň, co se dá s Brendanem Fraserem a Aliciou Silverstone (a Christopherem Walkenem coby otcem rodiny na zabití :o). A zase jsme povídali a upřímně řečeno se mi vůbec nechtělo jít spát. Jinak jsme si coby správní skřivani s Ivy chotěm povídali i každé ráno, než se postupně probudil zbytek rodiny, což bylo pak obzvlášť vtipné v neděli, kdy už jsme v kuchyni seděli a povídali všichni tři dospěláci, zatímco holky dospávaly, a přestože choť vlastně ani nic neřekl, jen se tak sem tam podíval na hodiny, Iva to po nějaké době nevydržela a se slovy: "Tak já je jdu vzbudit." odešla učinit, jak řekla, zatímco její choť se bránil výkřikem: "Copak jsem něco řekl?" :o). Prostě sehraná dvojka :o)
Neděle byla bohužel odjezdovým dnem, kdy se moji milí hosté po snídani a dalším menším klábosením kolem jedenácté pomalu vydali na cestu zpátky (až jsem si říkala, jestli jsem jim neměla vnutit i nějaký oběd, aby nejeli nalačno), neb museli ještě vyzvednout opravené auto a vůbec :o(. Nebudu zastírat, že se mi je ani v nejmenším nechtělo pustit, a tak jsem je alespoň došla doprovodit až dolů ke vchodu :o(. Říkala jsem už, že nesnáším loučení? A s Barjohovými dvojnásob :o(. Každopádně doufám, že se jim u mě líbilo a že si ten víkend na jihu Čech aspoň trochu užili. Neb na to, jak se nám vesmír snažil házet klacky pod nohy – jakože se Barjohovým před odjezdem porouchalo auto, takže museli dorazit vypůjčeným, že jsme příjezd naplánovaly na pátek třináctého, kdy se policie rozhodla vyhlásit akci Kryštof, a že v pátek po obědě měli v Plzni slušnou sněhovou nadílku, až se Ivy choť nechal slyšet, že už to skoro vypadalo, že ke mně snad ani jezdit nemají :o) – to podle mě nakonec vlastně dopadlo náramně :o). Nemluvě o tom, že to byla historicky úplně první návštěva, kterou jsem na bytě měla, a je podle mě skvělý, že jí byla právě Iva s rodinou :o)

 

PS: A abychom neměli absťák, máme už s Ivou domluvený lednový termín pro změnu mojí návštěvy v Plzni :o)

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší