Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
V Plzni na upíra
18. leden 2020 | 18.08 |
Aby se nám příliš nestýskalo, domluvili jsme se s Barjohovými už při prosincové návštěvě, který víkend v lednu nemusí do práce a tudíž bych mohla přijet pro změnu já k nim. No a ten víkend byl teď :o). Upřímně, lepší načasování snad ani nemohlo být, protože to byla ideální náplast na povánoční depresi (ano, návrat zpět do práce po dvou týdnech povalování byl mírně řečeno na prd) i týden blbec, kdy jsem na tom byla tak, že se mi ze všeho nejvíc chtělo zalézt někam do koutku, pryč od lidí, a počkat, až se to přežene, takže nemít už prozíravě dopředu koupené lístky na vlak, možná bych se zkusila vymluvit i z Plzně a hnípala se celý víkend ve své melancholii. Takhle ale nebylo naštěstí moc o čem přemýšlet, plán byl stanoven, a tak jsem jela :o). A dobře jsem udělala. Už cestou ve vlaku se mi ulevilo a vlastně jsem se začala pomalu těšit, protože jsem věděla, že u Ivy mi bude dobře, že mě budou rozmazlovat, nemluvě o tom, že byla v plánu i partička Carcassonne :o). Navíc jsem měla konečně taky chvilku jen pro sebe, kdy jsem neměla nic jiného na práci a mohla jsem si celé dvě hodiny nerušeně číst Rytíře z Vřesova, což bylo asi přesně to, co mé introvertní já ke své regeneraci potřebovalo :o). Zbytek pak dokonal úžasný psychický wellness víkend u Barjohových, kdy jsme za celé dva dny nevystrčili nos z domu, byť teda Ivy Choť měl původně snahu vytáhnout nás na ledové sochy do pivovaru (ta ale bohužel ztroskotala na naší neschopnosti rozumně vstát, příp. odtrhnout se od společenských her – pardon :o)
V pátek 10. ledna po příjezdu na mě čekala teplá večeře – výborné masové nudličky se zeleninou a rýží ála čína (zmínila už jsem se, že Iva výborně vaří a ať udělá cokoli, člověk si pošmákne?), a taky dezert v podobě epesních muffinů v bezlepkové variantě s úžasným krémem na vršku, které mi upekla Mladší <3. Mimochodem líbí se mi, jak to mají holky u Barjohů hezky rozdělené, že Iva výborně vaří a Mladší výborně peče – ideální kombinace :o). Jen mě mrzí, že jsem si ty muffinky nevyfotila :o(. Ale jak jsem slyšela, měla jsem štěstí, že na mě vůbec zbyly, protože první várka se prý okamžitě sežrala, a tohle bylo už druhé kolo, které navíc autorku stálo nejen slušné nervy, ale i jeden zdrcnutý krém a rozbitý kuchyňský robot (tak to prostě je, když se moc moc snažíte, aby se něco povedlo – znám to z vlastní zkušenosti a o to víc jsem si těch muffinů vážila a poctivě jsem je požírala v nezměrném množství :o), Jinak v pátek večer jsme samosebou stihli hned tři partičky Carcassone (Tlapkovi to rozhodně nepřekvapí, že? :o), mimochodem dvě ze tří her jsem vyhrála JÁ (tu třetí si připsala Mladší :o), a k tomu nepočítaně různých her Dobble Zoo, které jsem si půjčila od našich a vzala ho s sebou, abychom si pořádně zahráli, protože u nás jsme na něj od Vánoc, kdy ho ode mě dostali, nesáhli.
S holkama jsme vyzkoušely všechny varianty her, které jsou v přiložených pravidlech (kromě klasické Studny či Věže s odebíráním nebo naopak odhazováním kartiček nás nejvíc bavila hra Swish neboli "Devítka", kde jsme hledaly tři stejné symboly na devíti kartách najednou), a byla to náramná legrace (už jenom to rychlé pojmenování jednotlivých zvířat, které pak často končilo pouze u citoslovcí, nebo záludnosti v podobě růžového králíka a růžového osla, kteří si byli neuvěřitelně podobní, stejně jako zelený cvrček a zelený komár :o). V pátek večer nám navíc k našemu válčení stolních her moc krásně brnkal Ivy Choť na kytaru, přivezla jsem jim totiž jako dárek podepsaný zpěvník k 40 letům od
Nezmarů, který se mi podařilo ukořistit na vánočním koncertě :o). Původně jsem měla v plánu přivézt rozšíření ke Carcassone, ale pak jsem si z Whattsappu nebyla jistá, jestli už ho náhodou nemají, protože Iva psala o řece, a tak jsem to radši skrečovala (mimochodem, Ivo, máte nebo nemáte vlastní rozšíření? Nějak jsem se za celý víkend zapomněla zeptat :o). Jinak Ivy Chotě byla radost poslouchat a neubránila jsem se obdivu a zbožné úctě, s jakou lehkostí hrál krásně čisté akordy, a jakože všechny akordy, i ty složité (osobně jsem na kytaru už několik let nesáhla, takže jsem mohla jen tiše závidět a představovat si, jak by to v mém podání ošklivě skřípalo), zkrátka zpěvník se nemohl dostat do lepších rukou :o). Jo a Mladší jakožto příkladná hostitelka mi ještě v pátek v deset večer dělala svoji proslulou rybí pomazánku, aby byla na sobotní snídani <3. Hm, možná už bych měla s tou chválou brzdit, co, abyste pak nechtěli jezdit k Barjohovým na návštěvu všichni :o)
V sobotu jsme zvládly opět tři hry Carcassonne, ale tentokrát jsem vyhrála jen jednou a zbývající vítězství si opět zabrala Mladší (ještě, že jsem si vyfotila ta skóre, protože jsem původně měla pocit, že jsem vyhrávala mnohem víc a chystala jsem se vykřikovat: "Ostravo, třes se!" :o), nicméně jsem opět budovala své negropole (ano, opět jsem hrála s černými pinčlíky :o) a dokonce jsem se z jazykovědného hlediska posunula k tomu, že jsem si města "unegrovala" (ostravské názvosloví s pičemi jsme s Barjohou kvůli omladině tak nějak spontánně a bez domluvy vynechaly :o). Jinak byla Iva opět specialistou na cesty (to Tlapkovi opět nepřekvapí :o) a vytvářela slušné městské obchvaty, ale kromě toho měla neuvěřitelně šťastnou ruku na kláštery, u kterých měla pokaždé téměř monopol. V jednom ze vzácných případů, kdy si klášter vytáhla Mladší, se dokonce pokoušela o podpásovou hru a se sladkým: "Nechceš muffin?" se snažila odvést u potomka pozornost, aby si klášter neoznačila pinčlíkem :o). Několikrát padlo i již zlaté ostravské: "To tam nedáš." :o). A s Ivou jsme většinu času jen smutně přihlížely, jak Mladší chodily pod ruku vždycky ty správné kartičky k uzavření města, přestože se dost často jednalo o vzácné exempláře, na které by každý normální smrtelník čekal marně až do konce hry :o). No zkrátka užily jsme si kopec legrace a čas nám utíkal jako splašený. Carcassonne jsme samozřejmě i v sobotu prokládaly Dobblem a navrch jsme si zkusily chvíli zahrát karetní Hru o trůny, co k Barjohům přinesl Ježíšek, ale u té se musím přiznat, že je opravdu hodně složitá a nejsem si jistá, jestli jsem ji vůbec pobrala. Jako ano, nakonec jsem pochopila, že karty slouží coby figurky, což mě dost dlouho mátlo, ale stejně bych propříště hlasovala pro nějaké razantnější zjednodušení, jako se třeba vykašlat na všechny ty texty a vylepšení a jet prostě jen podle bodových hodnot a typů výzev na jednotlivých kartách. Nicméně dvě kola jsme zvládly a pak jsme šly nechat odpočinout hlavu u televize, konkrétně jsme koukli na Marii Terezii, kterou jsem po Vánocích nestihla, a večer jsme zůstali koukat na horor To, což bylo docela vtipné, protože kdybychom se s Mladší hodně bály, hrozilo, že bychom se s naším spacím pořádkem mohly ušlapat a vzájemně vyděsit mnohem víc :o). Ale naštěstí obluda (tedy klaun) byla zabita, a tak jsme spaly klidně až do rána (v průběhu jsem si však neodpustila poznámku, že kdyby na něj místo dětí pustili Zaklínače, sejmul by ho hned a film by skončil po deseti minutách :o). Jinak se mi ale horor na motivy Kingovy knihy vcelku líbil, neb měl hlavu a patu a nešlo jen o bezduché lekačky a nechutnosti čistě pro formu :o). Jo a v sobotu mě taky holky naučily bubnovací cup song, jehož dovednost jsem jim celý uplynulý rok tajně záviděla, ale ve výsledku se ukázalo, že to není až tak těžké a hlavně je to legrace, takže MOC děkuji, budu doma trénovat, abych to nezapomněla a abych s vámi příště udržela tempo :o)
V neděli jsme si opět s Mladší přispaly (to víte, šly jsme spát zase až kolem půlnoci :o), Mladšinka tedy přece jen o fous déle, takže pak místo snídaně rovnou obědvala (já jsem koneckonců zvyklá vstávat dřív, takže jsem neprojevila až takovou výdrž :o), zahrály jsme si zase Dobble a k němu dvě partičky Carcassonne, přičemž ta poslední byla hodně rychlá, neb jsme to měly tak akorát, abych stíhala vlak (Ivy Choť nám naštěstí hlídal časomíru, za což mu zpětně ještě jednou děkuji, protože nevím nevím, jestli bychom to bez něj v zápalu boje zvládly ohlídat :o). Mimochodem z nedělních her jsem tu první vyhrála opět já, a to dokonce s historicky nejvyšším skóre za celý víkend 82 bodů, druhou hru pak konečně pro změnu vyhrála Iva :o). Jinak bylo vlastně na místě, že jsme hrály až do poslední chvíle, protože jsem se aspoň nestihla tak moc rozesmutnit z toho, že nám už ten báječný víkend končí :o(. Holky mě doprovodily na nádraží a starostlivě mě posadily s kufrem i polévkou do vlaku (ano, Barjohovic all inclusive servis zahrnoval i sklenici skvělé zelnice k večeři, takže jsem pak po příjezdu nemusela nic vymýšlet a vařit :o), a tím bohužel skončilo naše další úžasné setkání :o(. Až jsem pak ve vlaku ve svém tesknění dumala, čím že jsem si je vlastně zasloužila a jestli jsem jim vůbec něco přinesla, když jsem se u nich celý víkend de facto jen válela, vyjídala je a porážela je v Carcassonne a ještě častěji v Dobble a pak jsem se zase sbalila a odjela domů. No vážně, co by kdo z takhle vypečené návštěvy měl? Měla jsem zkrátka pocit, že jsem toho u Barjohových mnohem víc dostala, než jsem jim dala zpátky :o(. Ale ať už je to jakkoli, jsem moc vděčná, že jste mě na ten víkend začlenili k sobě do rodiny a tak krásně se o mě starali, byla to fakt neuvěřitelná pohoda a moc jsem si to užila a zregenerovala jsem se, jak psychicky, tak fyzicky (to asi to dlouhé vyspávání :o), takže teď jsem schopná čelit poslední fázi rekonstrukce mého bytu, kdy v pondělí přijde brácha obkládat již zabydlenou kuchyň kachličkama...
Komentáře
| RE: V Plzni na upíra | myfantasyworld | 19. 01. 2020 - 06:51 |
 RE(2x): V Plzni na upíra |
rebarbora | 22. 01. 2020 - 18:21 |
| RE: V Plzni na upíra | adil | 19. 01. 2020 - 17:34 |
| RE(2x): V Plzni na upíra |
rebarbora | 22. 01. 2020 - 18:23 |
| RE: V Plzni na upíra | mamka | 19. 01. 2020 - 17:38 |
| RE(2x): V Plzni na upíra |
iva | 19. 01. 2020 - 19:15 |
| RE(2x): V Plzni na upíra |
rebarbora | 22. 01. 2020 - 18:24 |
| RE: V Plzni na upíra | iva | 19. 01. 2020 - 19:28 |
| RE(2x): V Plzni na upíra |
rebarbora | 22. 01. 2020 - 18:27 |