Rebarbora | Lednová pozitiva

Tak jo. První měsíc nového roku zvolna končí, a tak jsem si řekla, že udělám menší rekapitulaci všeho hezkého :o). Rok 2020 totiž začal opravdu dobře, a když opomenu návštěvu zubaře hned 2. ledna, tak jsme si první víkend užili v rodinném kruhu, kdy jsem navrhla, že bychom mohli po dlouhé době upéct kuřátko s rýží, tudíž jsme v sobotu nakoupili potřebný materiál a v neděli dopoledne dorazili naši ke mně na byt a společně s mamkou jsme se daly do pečení. Taťka vypomáhal zas s dalšími věcmi a pak si u mě samozřejmě dali i oběd. Jinak jsem jim k tomu připravila i dezert v podobě čokoládového pudinku s ovocem, mamka si v mezičase užívala písničky z youtube na televizi, no prostě pohodově strávená neděle.

Druhý lednový víkend pohodička pokračovala, neb jsem zavítala na návštěvu k Barjohovým a užila si u nich opravdu báječný víkend (podrobnosti zde :o). Třetí lednový víkend sice začalo mírně přituhovat a zvolna jsem chystala byt na závěrečnou vlnu rekonstrukce, ale i tak jsem si v sobotu udělala "den s Henry Cavillem" (protože Zaklínač, žejo :o) a od rána do večera jsem sjížděla videa a interview na youtube a fakt jsem si to užila (asi nejvíc se mi líbí rozhovory s Grahamem Nortonem, protože jeho show mám celkově ráda a je to většinou psina, ale pobavila jsem se i u funny moments kompilací, kde asi největší hláška byl "Hard cheese/... se Simonem Peeggem, který Henryho dokonale odboural :o). Mimochodem vtipné je i to, že po podobně strávených dnech, kdy poslouchám čistě jen angličtinu, mám pak tendenci v angličtině i přemýšlet :o)

Od 20. ledna pak nastoupil brácha a makal jako deset čertů, takže když si odmyslím onen všudypřítomný prach a bordel, který se mi nakonec po zhruba dvou týdnech podařilo uklidit, rozhodně je pozitivem, že už mám z 99% hotovou kuchyň (ještě chybí nějak vymyslet lišty a přivrtat držák na houbičku :o), v ložnici složený noční stolek i komodu do obýváku a v předsíni mi stojí korpusy skříní (chybí jen přichytit je ke zdi a osadit dveřma). Jako v předsíni pak ještě nějaká práce bude (chybí mi botník, zrcadlo a háčky na kabáty) a potřebuju taky vyřešit nedržící zrcadlo v koupelně, ale viditelně už se chýlíme ke konci :o). Až tomu ani sama nemůžu uvěřit a přijde mi to nějak divné :o)

A taky mě moc potěšilo pozvání na hory od Ivy, protože přestože se jednalo jen o "záskok", byla by to naprosto ideální příležitost vyzkoušet si, jestli by mě vůbec lyžování bavilo (rozumějte: na sjezdovkách jsem stála dvakrát v životě – na lyžáku na základce a na lyžáku na střední). Bohužel plány, jak budu Ivě sekundovat svojí ještě větší nešikovností a neumětelstvím na sjezdovce (o nemožném a popůjčovaném oblečení nemluvě), nám překazila babičky hospitalizace v nemocnici :o(. Ale i tak to bylo milé.

Myslím, že na jeden měsíc bylo těch zážitků až dost, a protože leden nasadil poněkud vražedné tempo, tak trochu doufám, že by se to v únoru mohlo malinko zmírnit a užiju si snad i trochu toho volného času a klidných chvilek :o)