Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Petřínská rozhledna
15. březen 2020 | 19.04 |
Posledním ze starých restů je výlet, který jsem podnikla v neděli 27. srpna 2017 dopoledne před odjezdem domů z Prahy. Po snídani jsem si odložila kufr na hotelu a vyrazila s celodenním lístkem na MHD ještě z předešlého podvečera na Anděla, odtud tramvají do Újezdu a odtud lanovkou nahoru na Petřín (na lanovku platí stejné lístky jako na běžnou MHD). Petřínská lanovka je takovou modernější verzí zubačky, kterou jsme jeli na Hradní vrch v Budapešti (upřímně řečeno lehký pocit trapnosti, že už jsem se svezla lanovkou všude možně, ale na Petříně jsem ještě nikdy nebyla, byl také jedním z důvodů, proč jsem se zařekla, že to musím napravit :o). Hned po výstupu z lanovky se ocitnete v Růžovém sadu, kde jsem si nezapomněla přičichnout k růžím :o). Je tam k vidění také socha Polibek, která se mi taktéž líbila, přestože vyjadřuje až jakési zoufalství.
Potom jsem se vydala víceméně s davem pěšky k rozhledně, kde jsem si koupila lístek jak na rozhlednu, tak i do Zrcadlového bludiště, byť teda za poměrně předražených 210 Kč, a zároveň jsem se na pokladně dočetla, že jim nefunguje výtah.
Jsem holt klikař, co k tomu dodat :o). Nicméně jsem se utěšovala tím, že mě trocha pohybu nezabije a aspoň udělám něco pro zdraví. Krom toho bylo naštěstí občas v mezipatrech místo na pauzu, takže jsem si chvíli odpočinula před dolní vyhlídkou a potom úplně nahoře. Jinak co se výstupu týče, schody byly trochu příjemnější než v hřebčíně, protože nebyly děravé, ale foukal dost silný vítr, který dokonce lehce hýbal s celou rozhlednou (tip pro otrlé: pokud si chcete důkladně ověřit, jestli se rozhledna ve větru skutečně hýbe, nebo jestli jen trpíte závratí, stačí si na chvilku sednout na jednom z odpočívadel :o)
Jinak jsem se pokoušela i o nějaké to selfie, ale upřímně řečeno jsem na ně absolutně levá (a v současnosti jsem se o ně už úplně přestala snažit :o). Z rozhledny byl celkem slušný výhled na Pražský hrad i na Vltavu a Karlův most. Vidět byla i Žižkovská televizní věž, byť teda v mírném oparu, a údajně by odtud měla být vidět i O2 aréna, ale na tu už jsem nějak nedohlédla :o)
Vpravo v dálce a mlžném oparu Žižkovská televizní věž
Vlevo Pražský hrad
Vpravo mimo jiné i Karlův most
Po výstupu na rozhlednu jsem si odskočila na WC v suterénu, kde se platí dalších 10 Kč (je tam turniket) a za ty prachy teda nic moc, zdejší toalety by zasluhovaly rekonstrukci. Nicméně v suterénu u WC byla jakási výstava, ale protože jsem si načnula bezlepkové sušenky, abych dostala do svých zesláblých nohou trochu cukru, místní zřízenec mě vykázal pryč, že je tam prý zákaz, že jíst se může pouze nahoře v restauraci, a tak jsem z výstavy nic neviděla :o(. Zesláblá po výstupu jsem si totiž řekla, že na ně peču (resp. ať si celou výstavu strčí někam) a šla jsem ven na lavičky, že si jako dám svačinu tam. Jenže hodina pokročila a všechny lavičky byly obsazené :o(. Tudíž jsem se najedla za pochodu a pak jsem si šla radši stoupnout do poměrně dlouhé fronty na Zrcadlové bludiště.
Vpravo dav v bludišti :o(
Některá zrcadla byla vcelku lichotivá a některá... nikoli :o)
Co se bludiště týče, měla jsem bohužel tu smůlu, že přede mnou šly snad dobré dva autobusy ruských teenagerů, co vůbec nebrali ohled na ostatní a strašně dlouho se všude fotili (nesnáším turisty a teenagery, grr), takže jsem si ho moc neužila, protože strkačka v davu žejo :o(. Upřímně řečeno mě vůbec nenapadlo, že bude zrovna na Petříně tolik zahraničních turistů.
Každopádně jsem se pak vydala procházkou kolem Hladové zdi, jak o ní zpívá Evička Farnejch (jestli chcete slyšet vtip roku, tak jsem při plánování výletu měla dokonce strach, abych ji náhodou neminula, a ona je tam de facto všude :o). Prošla jsem se parkem, kde byly další pečlivě zastřižené růže, a pak dolů z kopce k zastávce lanovky Nebozízek, kde jsou po trase hezká vyhlídková místa – to horní s krásným výhledem na lanovku a spodnější s výhledem na město :o)
Z Nebozízku jsem se pak zase svezla lanovkou a dole jsem se divila, jak na ni narostla fronta směrem nahoru, a to jsem měla ráno pocit, že byla dlouhá a přišla mi otrava tam tu chvíli čekat, odpoledne bych si počkala několikanásobně déle, než bych se dostala na řadu, takže na Petřín je asi opravdu lepší zavítat ráno, byť člověk riskuje mlžný opar a ne příliš dobrou viditelnost. Celkově mi v roce 2017 přišlo, že koncem srpna bylo už dost podzimně laděné počasí s ostrým sluníčkem a zhnědlými listy kaštanů, což působilo malinko smutně. Navíc jsem během onoho víkendu jaksi nabyla dojmu, že Praha není tak úplně ono, že mi vadí ty všudypřítomné davy, kvůli kterým působí místy až nepřátelsky, a že dokonce ani na Petříně si člověk nevychutná pohodu a klídek, jak jsem si původně naivně myslela (jakože když je to park, mohlo by tam být fajn). Ve výsledku po vás ale i na Petříně chtějí všude peníze (viz placené WC na rozhledně, kam platíte vstup), všude je spousta turistů, skoro žádné lavičky, no prostě v žádném případě klidné místo pro odpočinek a chvilku nedělního relaxu.
Z Petřína jsem to pak vzala rovnou na hotel pro kufr a potom na Studenta směr Budějovice. Původně jsem si sice plánovala, že ještě zajdu někam na oběd, ale protože jsem neměla hlad, nikam se mi nechtělo a jela jsem rovnou domů.
Komentáře
| RE: Petřínská rozhledna | adil | 16. 03. 2020 - 19:40 |
 RE(2x): Petřínská rozhledna |
rebarbora | 17. 03. 2020 - 17:49 |
| RE: Petřínská rozhledna | tlapka | 23. 03. 2020 - 12:25 |
| RE(2x): Petřínská rozhledna |
rebarbora | 05. 04. 2020 - 11:10 |