Radostná událost v kruhu našeho nejtvrdšího jádra samozřejmě nenechala chladnou ani mě, zejména s ohledem na to, že mám tu čest znát Tlapku a její rodinu osobně, takže jsem poctivě dumala a vybírala (a už je to možná trapné, ale prostě to zase vyhrál medvěd :o) a opět se chopila jehly s nití, abych malé Tlapičce udělala dárek na uvítanou v našem světě :o). A protože je to holčička, neobešlo se to bez nezbytné žůžové (promiň, Tlapi, ale prostě jsem si nemohla pomoct, jiná barva mi tam zkrátka nepasovala :o).
Výšivku jsem zvládla za pět odpolední, tradičně jsem jako vždy musela sem tam něco párat a začít znovu (hlavně proto, že jsem chvíli ladila ty správné odstíny hnědé) a pokud jde o předlohu, tu jsem vylovila z hlubin internetu a individuálně ji upravila Tlapkovým na míru (fajnšmekři snad ocení symbol tlapek kolem jména, které tvoří de facto obrácená srdíčka :o). Navzdory únorové vytíženosti (ne že by to v březnu bylo bůhvíjak lepší :o) jsem s vyšíváním začala poslední víkend v únoru a opravdu mě to bavilo a byl to pro mě moc příjemný relax, takže doufám, že se všechny tyhle pozitivní emoce přenesly i do obrázku a malé Tlapičce přeju ještě jednou (protože toho není nikdy dost) hodně štěstí, zdraví a dlouhá léta plná spokojenosti a lásky :o)
Mimochodem musím při této příležitosti říct, jak moc Tlapku obdivuju za to, s jakou moudrostí a vyrovnaností se poprala se vším, co ji za poslední rok a půl potkalo, a že si bere od života maximum, nemluvě o tom, jak krásně a s klidem vplula do své nové životní role. Jsi mi v tomhle vzorem a až jednou přijde čas, chtěla bych to všechno zvládat s takovým nadhledem jako ty :o)