Březen ve znamení koronaviru

3. duben 2020 | 15.33 |
blog › 
Březen ve znamení koronaviru
Původně jsem si březen plánovala úplně jinak. Sice jsem si ho vnitřně zabukovala jen a jen pro sebe, jakože se budu věnovat koníčkům, večer koukat na filmy nebo seriály a byla jsem odhodlaná tak nějak celkově zvolnit a dělat jen to, co opravdu chci, a ne všechno to, co je třeba, a popravdě řečeno jsem se touhle vizí utěšovala skoro celý únor, jakože až konečně dodělám ty nedodělky, budu aspoň chvíli lenošit a užívat si, ale to dělám často, že si věším takovou tu pomyslnou mrkvičku před čumák, a pak skutek utek. Letošní březen mi však nedal moc na vybranou. Takže přátelé, až se budete pídit po tom, kdo za tohle všechno může, jsem to já :o).
Začátek března se nijak nelišil od předchozího měsíce – pořád se makalo na bytě, ale aspoň jsem si vždycky dala večer umanutě padla a pustila si něco v televizi (kromě Superstar jsem zkoukla třeba i 5. sérii Poldarka – ale upřímně řečeno už to nebylo ono, nejvíc se mi zkrátka líbil začátek, neb tady už to není moc o Rossovi a Demelze, ale spíš o ostatních postavách – nebo 2. sérii Hry o trůny – nemůžu si pomoct, ale mně to přijde hrozně rozvleklý a nijak zvlášť záživný, je tam zbytečně moc postav a přitom vlastně žádný hrdina, během jednotlivých epizod se děj skoro nikam neposune, takže mi to začíná trochu připomínat telenovelu a už se vůbec nedivím, že to má tolik sérií, jen si nejsem jistá, jestli se na to vydržím koukat až do konce, jako ano, zajímá mě, jak to bude dál, ale sakra to to nemohli vzít trochu víc hopem a rozseknout to třeba za dvacet dílů?). Nicméně i tak jsem byla v jednom kuse utahaná jako kotě (asi už se na mě začínala ta nekonečná hora práce podepisovat) a ráno se mi pak vůbec nechtělo vstávat. Ale jakože VŮBEC ani za nic :o(. Takový odpor k rannímu vstávání jsem neměla, ani nepamatuju (většinou jsem disciplinovaná a někde uvnitř prostě vím, že vstávat musím). No a kvůli tomu a nejspíš i proto, že jsem si v duchu pořád pohrávala s myšlenkou, že bych potřebovala nějaké delší volno, a tak trochu jsem záviděla kolegyni, která po návratu z lyžovačky v Itálii byla 14 dní v karanténě na home officu, mě vesmír vyslyšel a zařídil celostátní karanténu... Jo, ne nadarmo moje kamarádka říká, že je potřeba dávat si bacha na to, co si člověk od vesmíru přeje, protože on naše přání většinou do puntíku splní, akorát že to pak vůbec nevypadá tak, jak jsme si představovali (více o tématu viz seriál České televize Trpaslík :o). Takže jak říkám, až budete potřebovat na někoho svalit vinu, jsem to já. Přiznávám se bez mučení, že jsem si nevědomky tuhle karanténu nejspíš objednala :o(

Březen 2020-05

pise.cz/img/410056.jpg">

Radost může udělat i televizní program :o) Ještě před karanténou mi je taťka nosil, přestože vlastně na televizi jako takovou skoro nekoukám :o)

Od třetího březnového týdne (konkrétně od 17. března 2020) jsem totiž s vyhlášením nouzového stavu byla zalezlá doma na home office, což je de facto ideální situace, kdy berete 100% platu a nemusíte vystrčit nos z baráku, zejména pak nemusíte strčit nos (ať už s rouškou či bez ) do MHD, za což jsem dodnes našemu zaměstnavateli vděčná, že nám tohle umožnil, a ani mě nemrzí, že jsem tak promrhala svoji předplacenou průkazku na městskou :o). Díky ušetřenému času za cestu do práce a zpět (a taky na úpravu svého zevnějšku, neb home office můžete provádět i v pyžamu, co si budeme povídat :o) jsem tak v březnu zvládla opravdu finálně dodělat a doladit svůj byt, což je historický milník (který bohužel ve všem tom koronavirovém blázinci měl tendenci malinko zapadnout, i co se týče mého osobního vnímání, a proto jsem se ho rozhodla zdůraznit v ne zrovna krátkém samostatném článku :o), a ještě jsem po večerech mohla v pohodě koukat na filmy, odpoledne si číst (i když hodně napínavá kniha vám může trochu nahlodat pracovní morálku) nebo skládat jedno zatrolené puzzle od zdejší nejmenované blogerky (zdravím Barjohovic :o). Jako Ivuško, já vím, že to vůbec není tvoje vina, ale tohle puzzle bylo vyloženě zkouškou mé vytrvalosti a trpělivosti, neb skoro celá plocha hnědošedého kamení bez ladu a skladu a bez jakéhokoli vodítka, jak by na sebe ty fleky mohly navazovat, takže jsem musela dílek po dílku zkoušet, jestli bude na to které místo pasovat (nemluvě o matematickém zákoně, že čím víc nesložených dílků máte, tím hůř se vám ten jediný správný hledá), byla vážně na bobříka (příště se nechám vyfotit u něčeho členitějšího, jo? :o). Asi moc nepomohlo ani to, že jsem puzzle rozskládala někdy na podzim, kdy jsem zvládla ty lehčí části jako rámeček, bílou oblohu, střechu rotundy, zelenou trávu a samu sebe – mimochodem to byl hodně zvláštní pocit skládat samu sebe z puzzlíků :o), a pak ho kvůli práci na bytě zašoupla na skříň, kde trpělivě čekalo až doteď. Jako můžu upřímně říct, že kdyby se mi někdo snažil zprotivit skládání puzzlí, tak tohle k tomu mělo docela blízko, protože mi šlo fakt jak psovi pastva a za den se mi podařilo umístit maximálně tak deset dílků, někdy spíš méně :o(. O to větší radost jsem pak ale měla, když bylo hotové, a potěšeně jsem se s ním několik dní kochala :o). Jo a taky jsem brnkala na kytaru Tak dej groš zaklínači. Chce to sice ještě vychytat mouchy, ale refrén už celkem jde, a moc mile mě překvapilo, že si mé ruce i po letech akordy pořád pamatují – jen to přehmatávání mám zpomalené :o)

Březen 2020-04

Nebýt té paniky a všeho negativního kolem (jako že se asi můžeme rozloučit s letní dovolenou apod.), celkem jsem si ten pobyt doma užívala, aneb vrátím se k Mečounově historické hlášce (alespoň podle mě by si zasloužila zápis do historie): "Nevěděl jsem, že se můj styl života nazývá karanténa." :o). Doma jsem zkrátka byla v pohodě, schválně jsem nekoukala na zprávy a vyhýbala jsem se i titulkům na webu (o tom, že jsou v obchodech nedostatkovým zbožím kvasnice, jsem se přesvědčila na vlastní oči, takže co), krize a depka na mě padala venku. Už jenom vylézt s rouškou čili náhubkem, jak si v ní já osobně připadám, bylo lehké psycho, neb jsem si připadala, jako bych šla ten obchod vyloupit a ne si jenom nakoupit (ještě, že jsem nemusela do banky!), nemluvě o tom, že je hrozně divné, když nevidíte do tváří ostatním lidem. A taky mi přišly strašně zvláštní ty vylidněné ulice v kombinaci s krásně jarním a slunečným počasím (o prázdném baráku u nás v práci, kam jsem si musela zajít pro papírové podklady, neb jsem tu karanténu nějak podcenila a nevzala si všechno, protože to přece bude jen na chvíli že, ani nemluvě). No ale abychom končili optimisticky, neodpustím si ještě pár dalších postřehů z mého domácího vězení na odlehčení situace:

  • Zavřená doma na home office zaručeně a nezadržitelně přibírám, protože za a) skoro nikam nechodím (těch pár metrů po bytě se ani nedá počítat za pohyb) a za b) mám čas si vyvařovat obídky přesně podle toho, na co mám zrovna chuť, a není mi hloupé přidat k tomu ještě třeba lívanečky s ostružinami z mrazáku (protože je přece potřeba protřídit zásoby, žejo :o). A to nemluvím o tom, že vzhledem k tomu, že jdu do obchodu jednou za uherský rok, jsem schopná si místo malé krabičky vlašáku, po kterém už delší dobu můj mlsný jazýček prahnul, koupit rovnou půlkilový kyblík (protože zásoby, žejo, a navíc byl v akci :o)

Březen 2020-01

  • Do práce si oblékám stylové tričko z výprodeje v Takku, pro které jsem tak konečně našla využití, byť má vzhledem k mému současnému home office lehce kontroverzní nápis :o)

Březen 2020-02

  • Udělají mi radost i naprosté blbosti jako třeba fakt, že takové to náhradní víčko ze sýru cottage (který většinou sežeru na posezení a tudíž ho u něj nepotřebuju) pasuje i na kelímek s pomazánkovým máslem (které mi většinou pár dní vydrží :o)

Březen 2020-03

  • Mám tendenci se s vámi víc a častěji dělit o svoje bezprostřední niterné pochody (protože komu jinému bych je nutila, když jsem tu sama, žejo :o), viz třeba můj článek o nejnovějším Terminátorovi...

  • Bez skrupulí a výčitek pirátím e-knihy, neb knihovny jsou zavřené, a já si zrovna umanula, že bych si moc moc chtěla přečíst Vlka samotáře od Jodi Picoultové, protože mě navzdory podobně vágní anotaci (kvůli které jsem si tehdy před lety já blbka Vlka samotáře nekoupila) neuvěřitelně chytla její jiná kniha Čas odejít a vlci mi byli odjakživa bližší než sloni :o)

  • 5. dubna 2020 nejspíš nastane nějaká další katastrofa, neb všechny moje jogurty, tvarohy a čerstvé sýry mají trvanlivost do tohoto data :o)

  • A na závěr jedno dokonalé video k rouškám, které mi kdykoli a kdekoli zaručeně zvedne náladu a u kterého to v 9 z 10 případů nevydržím a chechtám se mu nahlas (někdy dokonce jen stačí, že si na něj vzpomenu :o)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Březen ve znamení koronaviru myfantasyworld 03. 04. 2020 - 16:39
RE(2x): Březen ve znamení koronaviru rebarbora 05. 04. 2020 - 11:39
RE: Březen ve znamení koronaviru damn-girl 04. 04. 2020 - 11:03
RE(2x): Březen ve znamení koronaviru rebarbora 05. 04. 2020 - 11:45
RE: Březen ve znamení koronaviru eithne 06. 04. 2020 - 20:38
RE(2x): Březen ve znamení koronaviru rebarbora 10. 04. 2020 - 10:36
RE: Březen ve znamení koronaviru tlapka 22. 04. 2020 - 14:06
RE(2x): Březen ve znamení koronaviru rebarbora 23. 04. 2020 - 22:20