...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)

mow: Je dobře, žes nám o tom napsala. Píšeš tu s námi už hrozně dlouho a určitě jsi už pochopila, že je tu parta dost príma lidí, který se ti nebudou pošklebovat a shazovat tvý pocity, takže na ventilismu nevidím nic špatnýho. Chápu, že se o tom píše hůř, protože jde o ty nejbližší kolem tebe, takže je logický, že negativní pocity se člověk snaží nějak potlačit, protože může mít pocit, že je když ty pocity někde vyventiluje, tak ty nejbližší pomlouvá, drbe. Zkrátka něco ve smyslu "o rodičích jen dobře." Ale někdy je potřeba se někomu svěřit, protože ten pocit mrzení není schopný člověk přirozenou cestou v sobě utlumit. Pomlouvání to není, pomlouvání je šíření nepravdivých informací za účelem někoho očernit. A můžeš si stokrát říkat, že je to prkotina. Ale ona není. Kdyby byla, nebyl by o tom tady ten článek, že jo.

Takže každý se občas nezachová podle představ druhých, je to asi normální. Ale považuji za chybu se uzavřít a příště mlčet, to by byla strašná škoda, nemyslíš? Já sice chápu, že tímhle vším byla asi trošku nalomena tvoje důvěra v lidi, ale fakt bych byl nerad, kdyby sis od teď vše, co tě dělá šťastnou nechávala radši pro sebe, jen proto, aby to druhý nenabořili.

A skoro všichni tady používáme blog jako ventil, nemusíme psát jen o pozitivních věcech. Podívej, u mě, než jsem poznal první komentující pod tímhle článkem, tvořily možná dvě třetiny mýho blogu kapitoly o tom, jak mě sere život. Fakt nemusíš psát jen pozitivně.

No, a aby se tohle už neopakovalo, doporučuji u interních informací formulku "jen mezi námi", "nech si to pro sebe" nebo "je to překvapení". U některých věcí je zcela zřejmé, že se to nemá šířit dál, třeba něčí těhotenství, nemoc, nevěra, to je jasný, ale tady asi jasně nevyplývalo, že ty kytičky chceš jako překvapení pro babičku. Dneska HrozněTajná dělala Tiramisu pro oslavence a je jasný, že si tu informaci nechám pro sebe a oslavenci ji nenapráším. Takže tak.