Jedna z mála akcí, na které jsem se dostala díky své práci (písecký hřebčinec totiž dostal na rekonstrukci dotaci), neb nebýt e-mailové pozvánky, asi bych se ani nedozvěděla, že se něco podobného koná. Hřebčinec v Písku je poměrně výrazná budova z červených cihel, kterou člověk může při průjezdu zahlédnout z autobusu, a vždycky jsem byla poměrně zvědavá, jak vypadá zblízka, takže když se naskytla příležitost podívat se tam v rámci dne otevřených dveří (nemluvě o tom, že se tam kolegyně chystala vyrazit autem), nebylo co řešit. Navíc bylo v sobotu 31. srpna 2019 i krásně teplo a slunečno, tudíž ideální den na výlet :o)
Vlevo Generale Animosa II a vpravo Sacramoso Sorga X
Na místo jsme dorazily kolem půl dvanácté, takže slavnostní zahájení a přehlídku plemenných hřebců už jsme nestihly, ale v klidu jsme si prošly stáje, pokochaly se koníky (neomylně jsem poznala kladrubské bělouše i vraníky a jejich jména na cedulkách mi mé domněnky jen potvrdily, neb po návštěvě Národního hřebčín/... už se v tom trochu vyznám a mohla jsem tudíž před kolegyněmi i lehce machrovat, heč :o). Prošly jsme se i krytou jízdárnou až ke stánkům s občerstvením, kde jsme si vystály dlouhatanánskou frontu na pití, neb bylo poměrně vedro a my měly solidní žízeň (a to čekání ve frontě ji ještě zvýšilo :o). Potom jsme ještě "zabloudily" na jakési hlavní prostranství mezi budovami, kde se chystali jednotliví účastníci následujícího programu a po písčité cestičce tam kroužily nejrůznější kočáry a řádně vířily prach :o)
Zapřahání a dole spanilá jízda na rozehřátí :o)
No a pak jsme si šly konečně sednout na tribunu u venkovní jízdárny, která byla zrekonstruovaná z evropských fondů (řekla bych, že včetně kryté tribuny o kus dál, kde seděli VIP hosté :o) a užívaly jsme si připravený program. Po dalším slavnostním zahájení (s nezbytnou vlajkou EU :o), při kterém se na plac postupně sjeli všichni účinkující najednou, přišli na řadu poníci v jakési drezurní sestavě za doprovodu hudby z Noci na Karlštejně a pak také coby velice roztomilé osmispřeží :o).
Vlajkonoši a kočár s VIP hosty...
...a počáteční mumraj :o)
Následovala ukázka jízdy v dámském sedle, při které bohužel jedna z dam celou dobu zápolila s tím, že nejspíš kvůli materiálu šatů pořád lehce klouzala ze sedla (a to tak, že si toho všimla i moje kolegyně nejezdkyně). Oproti tomu byla moc hezká ukázka práce jezdkyně s fríským koněm, protože to oběma moc slušelo a byli krásně sehraní (trochu mi to připomínalo jezdce z Apassionaty :o). Potom přišla z mého pohledu nejadredalinovější část celého odpoledne, a sice skoková čtverylka, kdy se skupina asi osmi jezdců z hřebčince v Písku naráz střídala a vzájemně křížila ve skocích přes velký kříž z živého plotu uprostřed. To jsem si vážně říkala klobouk i gatě dolů, neb jedno menší zpoždění či uchvátnutí a během vteřiny by se tam na tom kříži srazili. Nikdy předtím jsem něco podobného neviděla, ale bylo to fakt super a neubránila jsem se zcela upřímnému wow a bouřlivému potlesku nakonec :o)
Vlevo dámské sedlo a vpravo fríský kůň :o)
Hustá skoková čtverylka :o)
Posledním představením, které jsme viděly, pak bylo pas de deux hřebčína Kladruby nad Labem (na to jsem si prostě musela počkat :o), kdy nám menší drezurní sestavu předvedl jezdec na běloušovi a jezdkyně v dámském sedle na vraníkovi, což bylo taky moc pěkné, byť klidnější než předchozí skoková show. Moc se mi líbí ladné chody kladrubských koní, je na ně radost pohledět a tahle sestava byla krásně elegantní a jakoby slavnostní :o)
Líbí se mi i ta jejich "K" vyšitá na sedlových podložkách :o)
Na závěr našeho výletu jsme si pak ještě zajely na pozdní oběd do mé oblíbené řecké restaurace Poseidon (na tu jsem kolegyně navnadila já a moc jim tam chutnalo :o), protože když už jsme byly v Písku, byla by škoda ji vynechat :o). Musím říct, že jsem byla s tímhle improvizovaným výletem moc spokojená (domlouvaly jsme ho na poslední chvíli někdy ve čtvrtek), protože jsem aspoň měla šanci podívat se do míst, kam se běžně nedostanete (myslím, že písecký hřebčinec nedělá žádné prohlídky pro veřejnost, nebo jsem o tom aspoň nikde neslyšela). Byla jsem zvědavá, jaké koně tam vlastně chovají, a dozvěděly jsme se, že hlavně pracovní bez ohledu na plemeno a trénují je pak třeba jako služební koně pro jízdní policii apod. (kladrubské koně tam měli jen coby návštěvu na ukázku a prezentaci). Takže toliko k dalšímu loňskému restu :o)
