Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Benefiční koncert Čtvero ročních dob
29. duben 2020 | 19.47 |
Vloni 4. září měla Jihočeská filharmonie na programu opět moje milované Vivaldiho Čtvero ročních dob, což jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít, navíc šlo o benefiční koncert na podporu začleňování osob se zdravotním postižením ve školských zařízeních apod., tudíž o podporu dobré věci, takže vlastně dvě mouchy jednou ranou :o)
Tentokrát byla moc pěkná i ona úvodní skladba, neb to byl taktéž Vivaldi (konkrétně Koncert pro dvoje housle a orchestr a moll RV 522), který mi sice podle názvu, resp. čísla, nic neříkal, ale melodie byly známé a krásné, takže jsem si ho náramně užila. No a Čtvero ročních dob bylo prostě geniální :o). Sólistou byl samozřejmě náš oblíbenec, pan dirigent Jan Talich, přičemž tentokrát mu pro změnu sekundovala sympatická houslistka s hřívou světle hnědých kudrnatých vlasů, kterou známe z orchestru, což byla milá změna (jinak obvykle hrávali s prvním houslistou). Vždycky si říkám, že tenhle koncert bude krásný, ale pokaždé mě překvapí a mám pocit, že je to ještě hezčí než minule :o).
Pan Talich hrál opět s takovým nasazením, až se mu třepil smyčec, a v jednu chvíli dokonce ten camfour ukousl skoro jako nějaká rocková hvězda (stál sice zády k publiku, ale z druhé řady to bylo stejně vidět :o). Líbila se mi jakoby nově objevená část na konci Léta, kde hraje de facto jen cembalo s orchestrem a houslový sólista má oddech, při kterém měl pan dirigent hezky zavřené oči a vyloženě si hudbu užíval. A moc se mi líbilo i jak roztomile "vrzal" na housličky jako cvrček z Krtečka, když hrál úplně v úvodu (v té první skladbě) podkres druhé houslistce :o).
Jako přídavek pak opět následovala úvodní část Zimy a musím říct, že mi koncert zase připadal neskutečně krátký :o(. V tomhle případě bych byla docela ráda za tyrana a nejradši je to nechala hrát pořád znovu a znovu dokola :o)
