Duben, v karanténě ještě budem
5. květen 2020 | 20.00 |
Duben, v karanténě ještě budem
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Tak jo, když jsem o tomhle začátkem března slyšela vtipy, absolutně jsem nebrala vážně, že by se to mohlo stát skutečností. A víte co? Za tu dobu jsem si na svoji izolaci a zejména na home office neuvěřitelně zvykla, zajela jsem si určitou rutinu a naopak jsem se upřímně děsila okamžiku, kdy tahle pohoda skončí a budu muset nastoupit do práce in natura, tedy jít mezi lidi a vstávat zase v pět ráno (což se stalo teď od května :o(. Nejspíš zase vesmír, protože čím déle jsem byla doma, tím víc jsem se bála, že to brzy skončí... Jako nechápejte mě špatně, já z domova opravdu pracovala, ale nemusela jsem mít na hubě roušku, nemusela jsem si mýt vlasy každý druhý den (protože mě nikdo neviděl, žejo :o), nemusela jsem si vařit obědy dopředu, ale klidně jsem si ukuchtila každý den pěkně čerstvý a jako bonus si pak k jeho konzumaci pustila Hru o trůny. A to nemluvím o tom, jak jsem si lebedila, když jsem si mohla ráno trochu přispat a fungovat třeba od sedmi nebo půl osmé (asi už stárnu nebo co, dřív mi vstávání takové problémy nedělalo :o). Nemusela jsem zobat tolik protialergických tabletek, protože dovnitř bytu se těch pylů přece jen tolik nedostane :o). Odpoledne jsem pak měla čas na to si v klidu číst nebo skládat puzzle nebo psát na blog či číst vaše články, zatímco mi do obýváku krásně svítilo sluníčko, a večer jsem si pouštěla regulérní filmy, protože jsem si mohla dovolit i sem tam trochu ponocovat (zkoukla jsem tak třeba evropské počiny Láska mezi regály – vlastně o ničem; Utop se nebo plav – sice dost černý humor, ale celkem vtipné; prvních sedm epizod Hvězdných válek, na které už jsem se dlouho chystala a z nichž se mi nakonec asi nejvíc líbily první tři o Anakinovi a Padmé, prostřední a nejstarší trojice je taková klasika, sice dost pohádková a už trochu demodé, a to nejen triky ale celkově i zápletkou a vůbec, ale pořád dobrý, zatímco závěrečná trojice už mi přišla jako hodně nastavovaná kaše – zase syn, který sešel z cesty, přišel o ruku a bla bla bla, u sedmé epizody jsem zkrátka měla problém udržet pozornost a další koukání jsem vzdala), celkem dobré sci-fi Nevědomí s Tomem Cruisem a třeba i poměrně povedený animák Odvážná Vaiana). Jo a Hru o trůny jsem zvládla zkouknout až po 7. sérii (takže mi chybí už jen poslední osmá série o šesti dílech) a docela mě chytla (byla to taková stálice k obědu a bylo moc fajn, že jsem mohla vždycky bez přemýšlení sáhnout po dalším dílu :o). Taky jsem složila dvoje další puzzle (po rotundě mi připadalo i převážně bílé puzzle se zimní krajinou lehké jako facka :o), přečetla jsem dvě knížky, pustila se do vyšívání a trochu potrénovala cup song (konečně!), takže už si troufám říct, že bych se mohla zapojit do řetězu k Barjohovic :o)
pise.cz/img/411806.jpg">
Karanténa, den 36, puzzle č. 3 :o)
Ale nebudeme si zastírat, že karanténa má svá specifika. Zavření doma například řešíte dilema typu, jestli si vzít lupu a s určitostí zjistit, zda to, co jsem si zalila do kaše, je skutečně brouk, nebo zůstat v blažené nevědomosti a vsugerovat si, že to bylo jen nerozemleté zrnko rýže :o). Abyste mi rozuměli, jsem trochu paranoidní od chvíle, kdy jsem při otevření nového sáčku ovesných vloček v nich objevila kolonii jakýchsi brouků a s hrůzou pak dělala inventuru celé špajzové skříňky, jestli mi náhodou nenalezli i do mých zásob bezlepkových směsí na chleba (naštěstí se zdá, že nenalezli a byli snad opravdu jen v tom jednom zpropadeném sáčku, nejspíš už jako extra porce bílkovin od výrobce, koneckonců proteinové potraviny jsou teď v kurzu :o). Taky se mi úspěšně podařilo vyvrátit mýtus, že doma na home officu nebudu mít tolik špinavého prádla, neb jsem byla schopná vzít si ráno čisté tričko jen proto, abych si ho už během dopoledne něčím pokecala :o). A v rámci zlepšení motivace a nálady (čti: prokrastinace) jsem sem tam zabloudila dokonce i na Henryho facebookové stránky, přestože sama ksichtbook nemám a chovám k němu neodůvodněný vnitřní odpor (občasné brouzdání rozhovory a funny moments na youtube mimo pracovní dobu bylo samozřejmostí :o). Jo a dalším specifikem bylo i to, že jsme si s kolegyněmi musely vzájemně připomínat, kdy je víkend či státní svátek, protože jinak by se mohlo docela dobře stát, že nám to nedojde a budeme pracovat i o sobotě (jo, rutina je rutina: ráno vstaneš, zapneš počítač, začneš pracovat :o). Stejně tak mi chvíli trvalo, než jsem se naučila mít ve tři padla, neb jak jsem zůstávala sedět u PC, měla jsem tendenci pořád po očku koukat do pracovního e-mailu a do systému, kdykoli tam něco přistálo, a řešit to :o).

Zatímco můj drahý Henry v karanténě pekl domácí chleba, já skládala puzzle, četla a koukala na filmy (a sem tam se zpožděním i na jeho facebookovou stránku :o)
Nicméně aby to nevypadalo, že jsem celý měsíc jenom seděla doma na zadku (i když většinu času vlastně ano :o), zprovoznila jsem v dubnu své městské kolo (rozuměj: dofoukla mu gumy :o) a podnikla několik cyklocest k rodičům, jednu cyklopochůzku do práce pro tisk podkladů (a zároveň na nákup do centra, takže takový pěkný trojúhelník) a jeden regulérní cyklovýlet na Hlubokou, abych vyzvedla mapičku betonových kraslic, které tam jsou k vidění i letos navzdory koronaviru a nouzovému stavu :o). Jo a opět jsem oživila svůj starý zvyk pouštět si k domácím pracím (luxování, vytírání a tak) nějakou "taneční" hudbu a sem tam si u mopu/dřezu/luxu jen tak z dobré nálady střihnout nějaký ten latino taneček (koneckonců v karanténě se počítá každý pohyb, i cesta na záchod, ne? :o) a krom starých osvědčených pecek (jako "Calypso" Luise Fonsiho nebo remake "Con Calma" od Daddyho Yankee Snow) jsem zjistila, že mě dokáže rozhýbat i novinka od Dua Lipy "Physical" (neptejte se mě proč, prostě je to takové chytlavé a má i celkem hezký videoklip :o) a s nadšením jsem si prozpěvovala i u další novinky od Halsey a její "You should be said" (co se mých pěveckých výkonů týče, objevila jsem taky moc povedený remake písničky "New Rules" původně taktéž od Dua Lipy, ale nově od dvou chlapců, myslím, že Tyler a Ryan, a jen s tím pianem se mi líbí víc než originál :o)
Duben byl zkrátka fajn. Moc fajn. A nebýt všeho toho špatného kolem (jakože zatímco já jsem si užívala pohodu doma, lidi umírali na koronavirus), klidně bych si ho někdy zopakovala :o)
Zpět na hlavní stranu blogu