...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)

myfantasyworld: To je hezké najít takovou vzpomínku. Ani se nedivím, že se ti nechtělo ho dávat zpět do pytle.
Já si doteď pamatuju moji první panenku, která říkala "máma", "táta" brečela a smála se při stisku rukou. A měla jsem jí hodně dlouho. Jestli se vyhodila nebo je ještě někde v garáži netuším, ale vím, že ještě na střední jsem tu panenku měla na posteli ještě s množstvím plyšáků. Ani nevím, kdy přišel ten zlom a všechno jsem to hodila do pytle, stejně jako jsem se zbavila spousty věcí jako třeba sešitů, kde jsme si psali s kamarádkama ve škole o hodinách ještě na základce. Pak mi přišlo zbytečné spoustu věcí si schovávat.