Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Společensky nabitý květen
4. červen 2020 | 19.05 |
Ne že bych se o to nějak cíleně snažila a rebelovala proti karanténě nezřízeným rozvolňováním a promořováním, ale s uvolněním pravidel to přišlo tak nějak samo a já si v květnu užila poměrně dost příjemných společenských setkání (i když většina z toho byla rodina, nebo skoro rodina, viď Ivo? :o). Hned první květnový víkend jsem totiž vyrazila na návštěvu k Barjohovým, která se ukázala být čiročirým rozmazlováním (a vykrmováním :o), ááách ještě když si na to teď vzpomenu, slastně vzdychám blahem, a kdybych byla kočka, určitě bych při vzpomínce na ten báječný prodloužený víkend předla :o).
Druhý květnový víkend byl víc pracovní, ale tak jako hezky, že si člověk vyčistil hlavu a prostě si užil víkend "na chatě" :o). Byly jsme totiž s mamkou u babičky a já si krom jiného konečně rýpla do hlíny (bůhvíproč mě v posledních letech chytají takové amoky :o). Navíc bylo hezké počasí a sluníčko mě dobíjí, zvlášť když můžu být venku, nemluvě o tom, že mi maměnka i uvařila, a to já ráda, když se o mě někdo stará :o)
Třetí květnový víkend jsem se nasáčkovala k našim, neb si pořád stěžovali (hlavně teda mamka :o), že mě málo vidí, a bivakovala jsem u nich celou sobotu a ještě kus neděle – s přespáním u mě na bytě, ale po snídani už mě tam vždycky měli :o), uvařila jsem oběd a s mamkou jsme se opět vrhly na šití a z nakoupených látek mi maměnka našila (já zase poctivě rozměřovala a stříhala :o) klasické velké polštáře, protože u všech mých povlečení jsme pracně přešívaly polštáře na menší (zhruba poloviční), aby mi seděly na můj anatomický polštář, na kterém běžně spávám, a jaksi mi nedošlo, že když pak budu chtít povléct klasický velký polštář (třeba když budu mít rýmu a budu chtít mít výš pod hlavou), nemám vlastně do čeho :o).
Výsledkem je sada šesti moc pěkných polštářů, na které jsem pak ještě v týdnu našívala druka :o)
Co se dalších společenských událostí týče, uspořádala jsem třetí květnový týden po první vlně uvolnění proticovidových opatření u mě na bytě náš holčičí sedánek s kamarádkami, když to bylo v restauracích pořád takové komplikované, a spojila jsem to zároveň s jakousi kolaudací :o). Účast byla nakonec nadmíru vysoká, a přestože jsme nepily žádný alkohol (90% účastnic přijelo autem), zakecaly jsme se až do desíti do večera a bylo to ve výsledku neskutečně fajn :o)
Předposlední květnový víkend jsme s taťkou osiřeli, neb bráška jel s mamkou myslivčit k babičce do revíru, a tak jsme si udělali pohodovou sobotu, kdy za mnou zašel vyžehlit (ne že bych ho chtěla nějak vykořisťovat, ale už hrozně dlouho si stěžoval, že mu mamka žehlit nedovolí, a tak jsem mu při poslední várce nechala stranou ložní prádlo a ručníky, aby si taky přišel na své :o), no a potom jsme zkoukli poslední díl Zaklínače, který taťka ještě neviděl (měli jsme hodně dlouhou pauzu, minimálně po celou karanténu), nabrousil mi nože (o které jsem se pak samozřejmě v týdnu řízla jen při pouhém mytí nádobí :o) a dofoukl a zkontroloval mi kola, abych mohla zase nerušeně drandit do práce :o). A zřejmě z vděčnosti si mě pak v týdnu předcházel např. naporcovaným melounem nebo tím, že mi vrátil nepoužitou hliníkovou lištu do Bauhausu :o)
A poslední květnový víkend se za mnou přijela podívat Barjohovic děvčata a udělaly jsme si parádní dámskou jízdu plnou výletů (krom jiného jsem holky zatáhla na naše proslulé betonové kraslice na Hluboké nad Vltavou), filmů a samozřejmě i nějakých těch společenských her :o). A bylo to opět tak báječné, že o tom musím sepsat samostatný článek, abych se mohla dostatečně vyóóóchat :o).
Jinak byl květen také ve znamení návratu do kanceláře, což jsem po sedmi týdnech home officu nenesla zrovna nejlíp :o). Přeci jen jsem za tu dobu odvykla mezilidskému kontaktu (a rozhodně mi až na výjimky nechyběl – jo, já vím, jsem typický introvert, a kdybych se nesnažila a cíleně s tím nebojovala, skončila bych zalezlá jako jezevec ve své noře a nikoho bych nevídala a byla bych tak nejspokojenější na světě :o) a především jsem se nechtěla vracet k předchozímu komplikovanějšímu životu, tzn. muset se intenzivněji věnovat úpravě svého zevnějšku a muset nechávat spoustu drobných domácích prací až po příjezdu domů (v kanclu si holt nemůžete dát prát pračku, zatímco pracujete, nebo si v domácí pekárně upéct chleba či v lepším případě a delší prodlevě systému umýt nádobí :o(. Ale upřímně řečeno bylo zapotřebí začít něco dělat s karanténními tukovými zásobami (přece jen se blíží léto a možná si na sebe budu muset vzít i plavky, nemluvě o tom, že už mi reklamní sloupky v Exploreru nabízely "šaty pro plnoštíhlé", aniž bych vůbec takové heslo někde vyhledávala :o), takže jsem se to snažila brát pozitivně a držet se hesla, že všechno zlé je k něčemu dobré :o). A protože se mi nechtělo jezdit do práce MHD a krom jiného nebezpečenstva se půl hodiny dusit v roušce, zahájila jsem květen pěkně zostra a nahradila svá dosavadní lazy mornings jízdou na kole, čili jsem zavedla fasted cardio (za které by mě Henry jistě pochválil :o), neb jsem zvyklá snídat až v kanclu :o)
Jedinou nevýhodou dojíždění do práce na kole je (kromě toho, že je to někdy únavné a mám pocit, že cestou domů šlapu snad pokaždé proti větru) fakt, že si nemůžu číst e-knihy jako v autobuse, takže jsem toho teď v průběhu května moc nepřečetla. Zato jsem si ale potrénovala několik cyklistických bobříků jako například slalom mezi loužemi po dešti, akrobacii s nákladem a břemeny rozličných tvarů (zjišťuju, že košík na řídítkách je poměrně málo a občas jsem byla nucena improvizovaně připevnit ještě i druhou tašku vzadu na nosič – naštěstí jsem vynalézavá a využila jsem dlouhá ucha své látkové tašky – a už jsem vezla i tašku s věcma k našim zavěšenou na řídítkách :o) či trénink odolnosti vůči náletům ptactva (zejména kosáci mají po ránu sebevražedné sklony) a hmyzu :o). Jinak už dlouho nepamatuju tak chladný (šlapala jsem i při teplotách okolo dvou stupňů, ale naštěstí jsem kromě speciálních reflexních cyklorukavic z Lidlu ve skříni vyhrabala i zděděnou thermomikinu po mamce :o) a deštivý květen, čímž teda doufám, že se mi vesmír nesnaží něco naznačit :o). Každopádně průkazku na městskou jsem si schválně stále nekoupila, abych nad sebou měla jakýsi malý bič a nemohla příliš snadno sklouznout zpět k pohodlnosti (a když už musím náhodou jet MHD, snažím se využít cvaknutý lístek na maximum a vyzvedávala jsem na něj třeba ještě i balíčky po městě nebo jsem se svezla k našim :o)
A jak jsem se tu už zmínila, ukazuje se, že po měsíci víceméně pravidelného ježdění na kole se mi pohyb nějak dostal pod kůži a začínám být nesvá, když kvůli dešti nemůžu jet do práce a z práce na kole, nemluvě o tom, že jsem si třeba jednu neděli udělala onen spontánní cyklovýlet na Hlubokou a teď na konci měsíce už jsem na tom byla tak, že když jsem nechala kolo v práci pod přístřeškem, protože mě kolegyně zcela nepatřičně vystrašila radarovou předpovědí lijáku, který se nakonec nekonal, utěšovala jsem se nápadem, že si třeba v neděli odpoledne, kdy mě nebude až tak tlačit čas, udělám pro kolo pěší vycházku a vyzvednu si ho, abych ho měla v pondělí ráno k dispozici, a fakt jsem se na to těšila (ono pak teda stejně pršelo, ale to je jedno :o). Jak říkám, závislák no :o). Zdá se, že koronavirus svým způsobem opravdu změnil náš svět, nebo minimálně ten můj malý mikrosvět určitě – kromě objevených sympatií k pohybu mi třeba pořád neskutečně vadí to, že se do práce musím patlat make-upem, abych zakryla nějaké to akné (no nebyla na tohle ta rouška lepší? :o), a celkově mám tendenci oblékat se víc neformálně, což teda asi souvisí i s tou jízdou na kole, neb se stále nějak neumím popasovat s tím, že bych mohla sednout na kolo vyfintěná a namalovaná, zkrátka se mi to k tomu pořád nějak nehodí, ale z části jsou to pořád i pozůstatky home officu, kdy jsem co se vzhledu týče slušně zlenivěla a prostě se mi nechce chodit za dámičku, když je pro mě vnitřně mnohem přirozenější být za obyč holku od vedle. Tak uvidíme, jak se to vyvine dál :o).
Suma sumárum byl květen příjemně rušný měsíc a já si ho užila do poslední kapky :o). Přičemž na červen už mám víkendový taneční pořádek taky plný, tak doufejme, že se pohodová vlna z května plynule přelije i do dalšího měsíce a přílišná socializace mě jakožto introverta moc nepřeválcuje (zatím mám evidentně deficit :o)
Komentáře
| RE: Společensky nabitý květen | myfantasyworld | 19. 06. 2020 - 08:18 |
 RE(2x): Společensky nabitý květen |
rebarbora | 21. 06. 2020 - 12:12 |