Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Návštěva, která dělá jen radost
15. červen 2020 | 20.00 |
A je to tu zas! Rebi a Barjohovic se snaží potírat absťák, a tak se druží, co to jde :o). Proto poslední květnový víkend přijelo ženské osazenstvo z Plzně pro změnu za mnou Budějovic a udělaly jsme si parádní dámskou jízdu. A protože máme těšení se přísně zakázáno (abychom to nezakřikly), alespoň jsem se na jejich příjezd poctivě připravovala :o). V pondělí jsem ukula geniální plán, že holky překvapím novou společenskou hrou Telepatie, kterou občas hrajeme v angličtině v práci a je to celkem legrace a již jsem si vyhlédla na webu Lidlu, že jako bude od čtvrtka v akci, tak tam pro ni během polední pauzy doběhnu, ale bohužel mě pěkně vyšplouchli, neb prý nebyla v letáku, a tudíž ani fyzicky na prodejně, protože šlo údajně o nabídku čistě pro e-shop (do téhle chvíle jsem si myslela, že akce na lidl.cz platí i pro kamenné prodejny, no tak nic :o(. Ve středu jsem ze samé nedočkavosti už povlékala peřiny :o). Ve čtvrtek jsem se uklidňovala tím, že jsem upekla cheesecake (jinak už bych možná lezla po zdi, jak mi přišlo, že to neutíká :o). No a v pátek odpoledne mě s mírnou panikou napadlo, jestli jsem drobet nepodcenila úklid, protože v porovnání s minulou předvánoční návštěvou jsem měla pocit, že jsem ho lehce odflákla, neb jak byl tehdy byt ještě nedodělaný, připadalo mi, že bych toho měla do jejich příjezdu stihnout co nejvíc a taky jsem musela leccos přeorganizovat, aby se ke mně pohodlně vešli, takže jsem kmitala i dlouho do noci, zatímco teď už bylo všechno hotové a na svém místě, takže jsem udělala jen klasický udržovací úklid, tedy vyluxovat, vytřít a vydrbat sprchu a wecko a měla jsem hotovo. Navíc když jsem si vzpomněla na nedávný kolaudační sedánek, kdy jsem si radši vzala home office (mimochodem asi můj historicky poslední) a ke své hanbě přiznávám, že jsem ho strávila skoro celý šurováním, protože přece jen máme v partě i holky, se kterými až tolik nekamarádím a u kterých jsem tušila, že by mě mohly pomluvit – ve výsledku jsem se dočkala jen několika lehce posměšných úšklebků co se týče některého vybavení (konkrétně to byly myslím obrazy z puzzle v obýváku a deka v ložnici), ale to jsem si v duchu říkala, že mi můžou vlézt na záda, neb je čistě moje věc, co se mi líbí a proč tam některé věci mám, a že by se spíš děvčata měla naučit slušnému chování vzhledem k tomu, že jsem byla z naší party zatím první, kdo se nebál a pozval si je k sobě domů (doteď jsme se dlouhé roky scházely na neutrální půdě nějaké hospody), naštěstí pevné jádro bylo v pohodě a při klábosení jsme se i dost nasmály. Každopádně před Ivy návštěvou jsem si připadala podivně laxní a úplně jsem nešílela z toho, aby se mi někde nepovalovaly věci, které jinak běžně používám nebo se jim věnuju (takže jsem si v klidu nechala třeba vyšívání na nočním stolku nebo sušák na prádlo v ložnici), ale rozhodně ne proto, že bych si jí nevážila, spíš bych řekla, že si s nimi se všemi připadám, že můžu být opravdu sama sebou a nemusím si na nic hrát, protože mě nebudou soudit, nemluvě o tom, že už ji považuju napůl za rodinu a vím, že mi nebudou jezdit prstem po skříni, jestli mám utřený prach (což se o holkách z "kolaudační party" říct úplně nedá), takže to pak tolik nehrotím a můžu si jejich návštěvu opravdu užít a radši se soustředím na to, co podnikneme a příp.
co uvařím, aby jim u mě aspoň trochu chutnalo (to víte, když Iva vaří tak dobře, je snadné mít z toho mindráky :o)
Každopádně Barjohovi jsou návštěva, která umí opravdu a od srdce hostitelku potěšit :o). Nejen že opakovaně chválí moji kuchyň, ale hrozně mě baví třeba i to, jak se holky rozplývají nad hebkostí koupelnových předložek :o). A to nemluvím o tom, jakou mi dělaly radost, že spořádaně zbaštily všechno, co jsem jim naservírovala, což k naprosté dokonalosti dovedla Mladší, jež se statečně poprala i s vejci v pátečních zapečených bramborách – jaksi jsem nevěděla, že k nim má to dítě odpor, ale i přesto chudinka svoji porci snědla a ani si nestěžovala :o). Cheesecake už naštěstí žádný zádrhel neměl a chutnal natolik, že ani nezbyla malá výslužka na neděli pro Ivy Chotě (naštěstí je Mladší zdatná hospodyňka a po návratu domů upekla dle zaslaného receptu vlastní, takže snad ochutnal aspoň takhle zprostředkovaně :o). Jinak v pátek navečer samozřejmě došlo i na společenské hry (to už je taková naše tradice, že krátce po příjezdu dáme průchod hráčským vášním :o), konkrétně to bylo Dobble na rozehřátí (ten mě s holkama baví, i když prohrávám, protože sledovat, jak jsou obě dvojčata rychlá a jak si užívají, že vyhrávají, a jaká všechna možná i nemožná pojmenování pro jednotlivá zvířata jsou schopné v tom fofru vymyslet, vydá za všechny výhry na světě :o) a potom Iva odvážně vytáhla Dostihy a sázky, které mi minule u nich tak šly :o). Tentokrát jsem sice neměla štěstí na fialovou stáj s posledním políčkem ve hře a koněm Napoli (ty bohužel shrábla Iva), ale zato jsem si na jeden zátah koupila celou růžovou stáj (postupně jsem se plížila po jedničkách s dvojkou a poctivě si prošla všechna políčka, což je taky obdivuhodný výkon :o). Opět to nebyla hra pro slabé povahy a šlo se tvrdě za ziskem – a tak se klidně mohlo stát, že jedna ségra zkasíruje druhou za koně, kterého už dávno nemá :o) a ozývaly se hlášky typu: "Ty jsi horší než Lorenc a Lorenc." (neb dluhy tentokrát zapisovala Starší :o) – nemluvě o tom, že se proti mně v jednu chvíli všechny Barjohovy spikly a udělaly si mejdan na políčku Distanc :o), což jsem jim pak pokazila tím, že jsem si vytáhla kartičku Náhody a musela se zdržet taky na jedno kolo (asi abych netrhala partu :o). Vydržely jsme hrát až někdy do deseti do večera (jak čas letí, jsem poznala jen podle toho, že se setmělo a musela jsem rozsvítit :o), než to pomalu přestalo holky bavit, a tak jsme si udělaly pauzu a pustily si film (resp. pohádku :o). Mimochodem Dostihy a sázky už jsme pak nedohrály, neb v sobotu jsme se vrátily z výletování příliš unavené, a vlastně se ani nezjistilo, kdo vyhrál, ale vůbec to nevadilo, protože důležitý je v tomhle případě samotný proces, nikoli výsledek :o)
Patová situace na Distanci :o)
V sobotu byly v plánu betonové kraslice v Hluboké nad Vltavou, ale protože je to blízko a byl by to výlet tak maximálně na dvě hodinky, shodly jsme se ještě v pátek na tom, že vyrazíme i do Českého Krumlova. To bylo jen tak pro informaci taky strašně vtipné – když Iva jaksi nesměle začala, jestli bychom v sobotu nestihly i Český Krumlov, protože teď momentálně by tam kvůli všem těm zákazům mohlo být poloprázdno od turistů, hrozně mě to pobavilo, protože to bylo jako by mi četla myšlenky (tedy ne že bych je za každou cenu nutila jezdit do Krumlova, chtěla jsem jim nechat program spíš na pohodu, ale že jsem si pár dní předtím taky říkala, že by bylo pěkné se tam v dohledné době podívat a užít si tohle překrásné město v přece jen klidnější atmosféře), hodně mě baví, jak jsme s Ivou naladěné na stejnou vlnu, nemluvě o tom, že jsme tak vyřešily jeden oběd, což bylo fajn, protože jsem nemusela vymýšlet, co vařit :o). Na Hluboké jsme zaparkovaly u Penny a vyrazily kolem důchoďáku, kde jsem koupila mapky, aby si návštěva mohla luštit křížovku (navíc je to příspěvek na charitu, takže jen houšť :o), vzhůru do krpálu k zámku. Prošly jsme si pečlivě upravovanou zahradu s fontánkou, načež jsem holky protáhla věžičkou k restauraci u galerie v bývalé jízdárně a odtud jsme pokračovaly do parku pátrat po vejcích :o). Holky mě velice potěšily, že si tajenku opravdu poctivě vyplňovaly a odškrtávaly si nalezené kraslice (v týdnu jsem jim pak doposlala nápovědu z fotek ke kraslicím, které jsme neobešly :o), totálně mě ale dvojčata dostala u vejce č. 5 s názvem "Ofidiofobie", kde se odshora až dolů táhl kolem dokola modrý had se žlutými puntíky a do křížovky bylo třeba vyplnit počet žlutých puntíků, neb bez váhání začaly Starší i Mladší nezávisle na sobě opravdu poctivě počítat, a protože jim do toho Iva škodolibě vykřikovala náhodná čísla, přepočítávaly to asi třikrát (pro kontrolní přepočet se Starší dokonce vracela, aby začala odzdola :o) – já ty holky zkrátka žeru, neb nezkazí žádnou legraci <3. A to nemluvím o všech těch jejich zábavných historkách – tentokrát zaručeně vedla ta, kterak Starší zavřela kamarádku během videohovoru do lednice, když si tam pro něco šla, to byl fakt kameňák :o)
Vlevo Hluboká a vpravo vážka, kterou Starší neváhala zachraňovat (a úspěšně :o)
Vlevo nejspíš svatební brána, svatebčany jsme ale nikde nepotkaly :o) A vpravo počítající dvojčata 
Jinak co se týče kraslic, nakonec jsme jich na menším 3,5 km dlouhém okruhu našly všech 10 (s malým zablouděním při cestě k základní škole, kde jsme to vzaly trošku jinou pěšinou, ale naštěstí jsme žádné vejce neminuly), a protože už byly holky po víc než hodině chození unavené (a my dospělci upřímně řečeno taky :o), přesunuly jsme se do Českého Krumlova a ujely tak stahujícím se mračnům. V Krumlově jsme kupodivu zaparkovaly přímo na Chvalšinské (takže bez placení parkovného), kde na nás čekalo jedno VIP místečko :o), a ze všeho nejdřív jsme vyrazily na oběd Na Louži. Mimochodem tady mi Iva udělala taky velikou radost, protože mě nakonec po menší výměně názorů nechala zaplatit oběd, i když se jí vůbec, ale vůbec nechtělo :o). Chápu všechny její argumenty, ale víte co, aspoň jsem měla konečně šanci oplatit jim jejich pohostinnost a rozmazlování a tak (a co si budeme povídat, všichni víme, že to bylo asi zase na nějakou dobu naposledy, protože Choť je v tomhle naprosto nekompromisní :o), nemluvě o tom, že byly na mém území, takže jsem je prostě měla hostit já :o)
Epesní oběd Na Louži :o)
Posilněné výborným obědem jsme se pak vydaly procházkou do "kamínkárny" (jak jinak :o), mimochodem vyhlédla jsem si tam případný dárek pro mamku) a potom k zámku, kde nás na chvilku zdržel kostýmovaný průvod, což byl milý bonus (později jsme se dozvěděly, že jak se kvůli všem těm zákazům nemůžou konat tradiční červnové Slavnosti pětilisté růže, dělají alespoň takovéhle menší průvody). Na zámku jsme si prošly hodně bizarní výstavu v podzemí (autor je evidentně posedlý prsty a jinými podivnostmi – mrazení v zádech u mě třeba vyvolala umyvadla v podobě lidských čelistí připomínajících otisky na rovnátka jen s tím rozdílem, že některé měly už částečně vypadané zuby :o(, koukly jsme do parku, i když to bylo do kopce, a při zpáteční cestě jsme si ještě odhlasovaly výstup na krumlovskou zámeckou věž. S Ivou jsme si dokonce daly jeden zcela zbytečný, smíchem prodchnutý sprint k pokladně na nádvoří (napoprvé byl totiž ke špatné pokladně, neb vstup do věže se platí až na jejím úpatí :o), a poté, co jsem vítězoslavně zaplatila vstupenky, jsme si s Ivou a se Starší (Mladší už byla unavená a čekala na nás u kašny) prošmejdily i poměrně rozvětvené muzeum, které si tam z předešlé návštěvy před x lety nepamatuju. Výhled z věže nám pak ještě vyšperkovalo sluníčko, které se rozhodlo na chvíli ukázat, no prostě paráda :o). Pak už jsme se ale vydaly přes Latrán k autu a na cestu zpět, přičemž holky byly chuděry z onoho celodenního chození tak unavené, že jsme se v sobotu odpoledne vykašlaly na veškeré hry a místo toho si pouštěly jeden film z mé sbírky DVD za druhým až do večera a bylo to strašně fajn :o). Holky jsem nakrmila Javořickými párky, které jsem si zapamatovala, že baští, a místo pátečních oříšků se sušeným ovocem jsem na stolek naskládala zeleninku a ovoce (a zbytek sýrových nití a misku brambůrků, kterou jsem strategicky strčila jen k dvojčatům, aby nás to nelákalo :o), no prostě jsme si hověly a povalovaly se a já si to fakt neuvěřitelně užívala :o). Jo a neskutečně mě vzalo u srdce, že se Starší dobrovolně a bez řečí rozdělila se sestrou o poslední kus cheesecaku, resp. že jí tam nechala polovinu ještě na další den, to bylo až skoro dojemné, že je tak hodná (když si vzpomenu na nás s bráchou, asi je u holek přece jen znát, že jsou dvojčata :o).
Medvědi v příkopu byli překvapivě taky venku :o)
Vlevo asi nejhezčí a nejméně podivné dílo z celé výstavy - byla jsem z toho tak v šoku, že jsem víc fotek nepořídila :o) A vpravo nezvykle liduprázdný Plášťový most :o)
Krumlovské zahrady :o)
Výstup na věž :o)
Krásné rozhledy :o)
A takhle krásným sluníčkem se s námi Krumlov rozloučil - idylka :o)
V neděli dopoledne jsme se domluvily, že zvládneme ještě návštěvu ZOO Ohrada v Hluboké nad Vltavou, kde jsem už taky roky nebyla. Nejdřív jsme ale omrkly Pohádkové podzemí v sousedním loveckém zámečku Ohrada, což bylo vlastně několik sympatických stanovišť s kontrolními otázkami na pohádkové bytosti, princezny apod. a zároveň měli návštěvníci za úkol spočítat všechna lesní a vodní zvířátka, kterých mělo být dvanáct (ale ve skutečnosti jich tam bylo asi tak čtrnáct a slečna u pokladny, když jsme jí to svědomitě hlásily, nám na to trochu nešťastně řekla: "Já vííím." – evidentně jsme nebyly jediné, kdo tuhle informaci reklamoval :o)
Na pokladnu u ZOO se mi opět podařilo dorazit první, takže jsem mohla zaplatit lístky, ale přestalo s námi spolupracovat počasí a trochu se rozpršelo. Nicméně i tak jsme na notnou chvíli uvízly u lemuří vitríny, neb tam rodinka zrovna měla dvě mláďata a vůbec všichni tak roztomile poskakovali a honili se, až jsem měla problém zachytit je nějak slušně a hlavně nerozmazaně na fotkách :o). Potom jsme minuly onoho jediného marabu, který mám pocit, že je skoro vycpaný, protože kdykoli v téhle ZOO jsme, stojí pořád na stejném místě nehnutě jako socha :o). A pokračovaly jsme dál kolem oslíků, ale protože postupně pršelo čím dál víc a houšť, byla drtivá většina zvířat zalezlá (kdo mohl, tak se před deštěm zkrátka schoval), takže jsme zbytek ZOO prošly v lehce zrychleném režimu a zastavily jsme se jen u váhy, abychom se dozvěděly, s jakým zvířetem si můžeme co se hmotnosti týče tykat :o), přičemž já se pak ještě zasekla i u ukázek zpěvu ptáků, protože zvlášť při mých ranních jízdách na kole mi dost často vrtá hlavou, kterýpak ptáček zpěváček to tak krásně trylkuje (ale bohužel už si z toho zase moc nepamatuju, snad jen, že ten nejčastější zpěv patří kosům, přesně jak jsem si myslela :o)
Lemuři a zmoklý marabu :o)
Déšť nerozházel ani kamzíka, zato primát vlevo nahoře chytře vyhlíží, až to přestane :o)
Chvíli jsme se posmívaly rosomákovi vystrnaděnému až na vrcholek toho jediného stromu, který ve výběhu měl (tipovaly jsme to na hodně ošklivou hádku s partnerkou, která nervně přecházela dole :o), a marně jsme v zarostlém výběhu hledaly vlky. Pozdravily jsme losa, který se jako jeden z mála zdál, že mu déšť nevadí, prošly jsme se po lávce mezi plameňáky a těsně před východem jsme se s Mladší zasekly u surikat, které hlídkovaly a svědomitě hrabaly i ve vnitřním výběhu :o)
"Nekrmte zvířata dětmi" :o)
Tady už celkem slušně lilo :o(
Surikaty před východem ze ZOO nezklamaly a činily se déšť nedéšť :o)
Po návratu ke mně jsem holkám uvařila oběd v podobě kuřecích řízečků v bramborákovém těstíčku (s bramborami, ehm :o), neb už dlouho vím, že Barjohovi jsou bramboroví a dle svých vlastních slov můžou tuhle plodinu v téměř jakékoliv formě a množství :o). A Iva mi udělala radost, že je vychvalovala do nebes i na Whatsapp, a stejně jako dvojčata si byla i přidat, což mě opravdu hodně potěšilo <3. Jo a abyste věděli, jak báječná jsou Barjohovi návštěva, tak nejenže mi dělaly celý víkend radost a bylo mi s nimi fanfárově, ale třeba dvojčata mě až dojala, jak se nezávisle na sobě chodila v průběhu obou dnů ptát, jestli nepotřebuju s něčím pomoct (to se holt pozná dobrá výchova :o), nemluvě o tom, že mi přivezly do bytu květinu (jen se modlím, abych ten fíkus svým neumětelstvím nezahubila, přece jen je to zodpovědnost :o) a dostala jsem i svoji vlastní předplacenou jízdenku na plzeňské MHD (heč :o). Jen kdyby ten čas s nimi tak rychle neubíhal :o(. I když tentokrát jsem si je díky ošklivému počasí pozdržela přece jen déle, protože se po zoologické potřebovaly trochu usušit, takže jsme po obědě ještě pustily Princeznu a žabáka a teprve až potom jsem je propustila ze spárů zpět k Choťovi, který už se začínal shánět, kdepak mu rodina uvízla :o)
Komentáře
| RE: Návštěva, která dělá jen radost | hroznetajne | 17. 06. 2020 - 16:27 |
 RE(2x): Návštěva, která dělá jen radost |
rebarbora | 21. 06. 2020 - 11:52 |
| RE: Návštěva, která dělá jen radost | adil | 21. 06. 2020 - 15:09 |
| RE(2x): Návštěva, která dělá jen radost |
rebarbora | 23. 06. 2020 - 18:48 |
| RE: Návštěva, která dělá jen radost | myfantasyworld | 23. 06. 2020 - 05:54 |
| RE(2x): Návštěva, která dělá jen radost |
rebarbora | 23. 06. 2020 - 18:56 |
| RE(3x): Návštěva, která dělá jen radost |
myfantasyworld | 24. 06. 2020 - 06:02 |