Rebarbora | Opět na velikonoční stezce, tentokrát s posilou

Vzhledem k tomu, že byla letos spousta akcí kvůli COVIDu zrušená, dvojnásob mě potěšilo, že autoři velikonoční stezky v Hluboké nad Vltavou nehodili flintu do žita a opět připravili pro zájemce obří betonové kraslice :o). Kvůli dodržování bezpečnostních opatření nebylo tolik kraslic v samotném centru, ale byly víc rozptýlené, na druhou stranu se mi moc líbilo, že konečně udělali ucelené okruhy a člověk si nemusel vymýšlet nejefektivnější trasu sám. Podle mapiček byly k dispozici celkem tři trasy – nejkratší zámeckým parkem o délce 3,5 km s deseti vejci, nejdelší 5,5 kilometrová trasa kolem Munického rybníka taktéž s deseti vejci a pak prostřední, pětikilometrová, vedoucí městem se šesti, resp. sedmi vejci (jedno bylo osamocené kus mimo trasu).

Musím se přiznat, že letos jsem si velikonoční stezku opravdu užila a třeba tu nejkratší trasu jsem si prošla hned dvakrát, nemluvě o tom, že jsem dost často měla s sebou posilu :o). Poprvé jsem se na Hlubokou vypravila z home officu v úterý 28. dubna 2020, kdy jsem si tam zajela na kole pro mapku, která se letos nezvykle neprodávala v informačním centru, ale v obchůdku u domova důchodců. Zaparkovala jsem kolo u kostela, a když už jsem tam byla, mrkla jsem alespoň na první vejce na úpatí kopce k zámku, kterým bylo mé loňské nejoblíbenější plné čmeláků a srdíček jménem "Čas lásky" :o)

Po pečlivém prostudování mapičky jsem první oficiální výpravu zpunktovala v pondělí 18. května 2020 po práci, protože bylo krásně slunečno a přímo to k nějakému tomu výletu svádělo. No a abych nešla sama, navrhla jsem výlet i mamce, vyštudovala z omezených koronavirových jízdních řádů autobusové spojení a už se jelo :o). Vzaly jsme si na paškál nejkratší trasu zámeckým parkem a náležitě jsme se při tom vyhřívaly na sluníčku a kochaly se zdejším překrásným zámkem i podivnou liduprázdností celého areálu (k vidění byla jen jedna hlídací kočka, která byla evidentně nevrlá z toho, že má v parku nějaké vetřelce, a jednotlivě se trousící zaměstnanci zámku zpoza zamčených vrat – podle všeho měli asi nějakou poradu k blížícímu se plánovanému otevření památek :o). Kromě onoho vejce na úpatí parku, o kterém jsem se už zmiňovala, jsme v pondělí našly celkem deset betonových kraslic. Číslo dvě bylo až kus od zámku a bylo to hezké mozaikové vejce s názvem "Vítání slunce". Následovalo moc pěkné černobílé "mayské" vejce jménem "Maya" a zvířátkové "Animal Rescue". O vejci číslo pět s názvem "Ofidiofobie" už jsem tu v jiném článku taky psala, pak jsme s mamkou ale špatně odbočily (resp. jsme právě neodbočily) a narazily tak na vejce číslo deset jménem "Kočičí", které už jsem znala z přechozích ročníků. Nicméně jsme se nenechaly rozhodit a pokračovaly jsme dál, až jsme na louce v zákoutí zámeckého parku, kde jsem snad nikdy předtím nebyla, objevily vejce s pořadovým číslem devět, které se bůhvíproč jmenuje "Naděje" a které se mi s těmi svými něžnými vážkami a maceškami moc líbilo :o)

Nepoučeny jsme opět odbočily špatně a došly tak ke kraslici číslo sedm jménem "Návštěva z Plzně" (to mělo potom u Barjohových velký úspěch :o). Odtud jsem se pak sólo došla podívat na vejce s pořadovým číslem šest trefně pojmenovaným "Meduzárium" (mamce už se moc nechtělo, a tak zůstala sedět na lavičce u sedmičky :o). A potom jsme cestou z parku zkontrolovaly ještě vejce číslo osm "Kámošky", které evidentně zdobili malé děti :o), a pak jsme zamířily jakože po hrázi rybníka zpět k Penny (ale najít z hlubocké městské džungle cestu na hráz nám chvíli trvalo :o( a mohly si tak odškrtnou ještě i vejce číslo dvacet s trochu matoucím jménem "Květ života", načež u kruhového objezdu u Penny následovala vejce číslo jedenáct "Ládínek" a zbrusu nová kraslice číslo dvanáct s názvem "Přátelství přetrvá", na které byly postavičky z Medvídka Pú :o). Od Penny nás pak coby milé překvapení vyzvedl taťka autem, takže jsme nemusely řešit jízdní řády nebo pokračovat po hrázi na další zastávku u ZOO Ohrada.

Na druhou výpravu za hlubockými kraslicemi jsem vyrazila sama a na kole v neděli 24. května 2020, protože jsem chtěla ještě před návštěvou Barjohových omrknout i druhou trasu, abych pak mohla vybrat tu hezčí. Navíc bylo v neděli krásně a vzhledem k tomu, že v květnu těch prosluněných dnů moc nebylo (v červnu, co si budeme povídat, zatím taky převažují dny podmračené až deštivé), připadalo mi škoda, prosedět ho doma, a tak jsem po snídani šlápla do pedálů a vyrazila na okruh kolem Munického rybníka. Po cyklostezce jsem nicméně přijela z jiného směru, takže jsem u sportovního areálu očíhla vejce číslo dvacet jedna s názvem "Spojenci" (to už jsem taky znala z minulých ročníků) a udělala si ještě menší zajížďku ke koupališti, kde byla usazená další kraslice jménem "Růžový pták", která byla nová (nebo minimálně já jsem na ni ještě při předchozích ročnících nenarazila) a měla na sobě moc pěkného plameňáka. Další nové vejce na mě pak ještě čekalo u křižovatky směrem do centra, které mělo číslo dvacet tři a jmenovalo se "V oblacích", což bylo poměrně trefné, protože bylo plné horkovzdušných balónů a bylo taky velice zdařilé :o)

No a potom už jsem se vypravila k onomu Munickému rybníku, uzamkla jsem kolo k dopravní značce na parkovišti u Penny a pokračovala po hrázi pěšky, kde na mě kromě již viděného Medvídka Pú čekalo vejce s pořadovým číslem třináct, což bylo vejce "Svět potřebuje pravdu a lásku" s čínskými lampiony i nápisy, které už jsem opět znala z předchozích let (pamatuju si, že minule bylo v centru pod kostelem). Kraslice číslo čtrnáct byla na křižovatce, kde se odbočuje k ZOO a jmenovalo se "V letu", jednalo se tedy opět o již známý výtvor, který patřil k jedněm z mých oblíbených, protože ptáčci zpěváčci jsou na něm opravdu povedení a vždycky se mi moc líbilo (v roce 2017 bylo dokonce v mojí TOP 3 :o). Další vejce pak bylo tradičně před Loveckým zámečkem Ohrada a neslo číslo patnáct a název "Kraslice" a už jsem ho opět znala z předchozích let. No a potom začalo mírné dobrodružství s hledáním té správné odbočky na velikonoční trasu (nakonec to byla ta úplně první a svým vzhledem nejméně pravděpodobná, protože to byla uzoučká polňačka, resp. jen vyšlapaná pěšina na kraji pole – tedy alespoň zezačátku :o). A docela dlouho mě autoři napínali, jestli jdu opravdu dobře (předtím jsem se přece jen dvakrát sekla, že), protože chvíli trvalo, než člověk narazil na kraslici, konkrétně na číslo šestnáct s názvem "Motýli" (opět jedno z nejhezčích vajíček minulých ročníků, konkrétně z roku 2015 :o).

Jinak trasa kolem Munického rybníka byla celkově poměrně dobrodružná, protože z takových 80% jste se pohybovali po soukromých pozemcích, kde na vás téměř na každém rohu vykoukla cedule: "Soukromý pozemek, NEVSTUPOVAT!" nebo s jiným podobně odstrašujícím textem, takže jsem šlapala s lehce nepříjemným pocitem, kdy na mě někdo vyběhne a začne mě vyhazovat, případně na mě rovnou vytáhne vzduchovku nebo jiný kalibr (od "Motýlů" totiž vedla cesta kolem bažantnice, která byla obehnaná pomalu ostnatým drátem :o). Komplikace způsobovalo taky množství kaluží a všudypřítomného bahna, které tu po nedávných deštích zůstávalo na cestách, a na optimismu člověku nepřidal ani fakt, že vejce byla rozmístěná opravdu hodně daleko od sebe (vždycky už jsem skoro začínala pochybovat, jestli jdu dobře, a minimálně jednou jsem opravdu sešla z cesty do slepé "uličky" :o). Už zhruba někde v polovině jsem tak byla rozhodnutá vzít návštěvu na kratší, a především malebnější trasu zámeckým parkem, nicméně já osobně jsem si tvrdohlavě trasu došla až do konce a objevila jsem tak další vejce: číslo sedmnáct "Motorák", číslo osmnáct "Dítě" a číslo devatenáct "Tetování" (všechna už jsem znala z předchozích ročníků a navíc se mi ani nijak zvlášť nelíbila, což opět trase moc bodů nepřidalo :o). Na druhou stranu ale musím přiznat, že jsem díky téhle výpravě a trase, kterou autoři zvolili, objevila dosud nepoznaná zákoutí patřící k Hluboké nad Vltavou (jako například jeden polorozpadlý, ale přesto evidentně fungující statek uprostřed lesů či různé pohledy na zdejší zámek vykukující nad stromy :o)

Vzhledem k tomu, že jsem pokračovala zpátky k Penny opět po hrázi Munického rybníka, viděla jsem znovu i kraslice číslo dvacet, jedenáct a dvanáct :o). Škoda, že se kraslicové úlovky nepočítají podle počtu zhlédnutí, protože v sobotu 30. května, kdy jsem na velikonoční stezku vzala Barjohovi a protáhla je zámeckým parkem (už skoro bez bloudění :o), jsme našly opět oněch deset vajec a zaručeně bych tak strhla statistiku :o). Každopádně sobotní výprava s holkama byla zaručeně nejzábavnější a moc jsem si s nimi ten výlet užila, protože jsou z mého okolí jediné, kdo se se mnou pustil do luštění křížovky, což byla letošní novinka (výsledek s tajenkou si můžete prohlédnout zde :o). 

Závěrem samozřejmě nesmí chybět můj osobní žebříček nejhezčích kraslic, ale musím říct, že letos bylo rozhodování poměrně těžké, protože bylo nezvykle mnoho povedených vajec a téměř všichni letošní nováčci se mi fakt líbili. Po zralé úvaze jsem nicméně přece jen nějaké to pořadí sestavila – nejvíc se mi líbí kraslice "Naděje" s vážkami a maceškami (svůj vliv mělo možná i umístění vejce na krásné louce, kde bylo zalité sluncem, prostě definice jara :o), na druhé místo bych dala kraslici s Medvídkem Pú "Přátelství přetrvá", protože je taková veselá a optimistická a pohádky já prostě ráda :o). Bronzovou pozici si pak získala kraslice "Maya" za pěkné umělecké zpracování (zkoumáním detailů a objevováním nejrůznějších symbolů by u ní člověk mohl strávit možná i hodinu :o) a do výběru roku 2020 se dostalo i vejce "Růžový pták", které se mi taky moc líbilo, na pátém místě bych viděla kraslici "V oblacích" a na posledním černo-růžové "Meduzárium" (hm, tak nakonec to není ani TOP 5, ale TOP 6 :o). A které z vajec se nejvíc líbilo vám?