Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Fréjus, Cannes a St. Marguerite
4. srpen 2010 | 17.02 |
Páteční putování 23. července jsme zahájili v městečku Fréjus pyšnícím se zachovalými památkami z antické historie. V době svého rozkvětu měl Fréjus jako důležitý válečný a obchodní přístav na 40 000 obyvatel, dnes jeho malému náměstí kraluje katedrála (Cathédrale Saint-Léonce de Fréjus) s baptisteriem z 5. století a biskupský palác ze 14. století nyní plnící funkci radnice. Římský amfiteátr schopný pojmout 10 000 sedících diváků byl bohužel kvůli rekonstrukci schovaný za plotem a lešením. Když je provozuschopný, konají se v něm koncerty a nekrvavé býčí zápasy 
(býkovi se mezi roky uváže jakási mašlička a úkolem toreadora je ji získat). Severovýchodně od amfiteátru by se mělo nacházet několik oblouků 40 km dlouhého akvaduktu, jenž kdysi býval stejně vysoký jako hradby, nám se ho ale spatřit nepodařilo.
(býkovi se mezi roky uváže jakási mašlička a úkolem toreadora je ji získat). Severovýchodně od amfiteátru by se mělo nacházet několik oblouků 40 km dlouhého akvaduktu, jenž kdysi býval stejně vysoký jako hradby, nám se ho ale spatřit nepodařilo.Při cestě z Fréjus do Cannes jsme si udělali malou zastávku, abychom se mohli v klidu pokochat červeným pohořím Esterel vulkanického původu a kontrastujícím modrým Středozemním mořem. Po příjezdu do Cannes jsme se vydali rovnou do přístavu na "přívoz" na 15 minut vzdálený Ostrov svaté Markéty (Sainte Marguerite), který je délkou 3 km a šířkou 900 m největším z Lerinských ostrovů. Jméno ostrovu údajně dala sestra svatého Honorata, který se uchýlil na sousední ostrov nesoucí jeho jméno, kde založil klášter. 
Jedinou atrakcí na ostrově kromě několika malých pláží je pevnost, kterou nechal postavit kardinál Richelieu a která dlouho sloužila jako vězení (skupinové vstupné do pevnosti nás vyšlo na 2,20 EUR na osobu). V 17. století zde byl vězněn Muž se železnou maskou, jehož totožnost zůstane nejspíš navždy záhadou (zda šlo o dvojče Ludvíka XIV., jak se nám to snažil namluvit Alexandre Dumas, nebo "jen" o nepohodlného šlechtice, je čistě na vaši fantazii). Pravdou je, že v současnosti jsou v rozlehlém prostoru pevnosti dětské tábory a muzeum, i když to je trochu nadnesený název pro pár místností s vystavenými amforami, 
které byly vyloveny z vraků starověkých římských (1. století před Kristem) a saracénských (10. století) lodí z okolního moře, několik cel bývalé věznice a římskou nádrž na dešťovou vodu (na celém ostrově totiž není jediný pramen). Většinu ostrova pokrývají lesy pinií, eukalyptů a dubů, které tvoří přírodní rezervaci s množstvím naučných stezek (my jsme se po žádné z nich nevydali, jednak proto, že bychom se mohli v té zelené "džungli" snadno ztratit, a jednak proto, že už jsme toho za předchozí dny nachodili až nad hlavu a raději jsme se posadili na lavičku a sledovali "cvrkot" okolo :o).
Jedinou atrakcí na ostrově kromě několika malých pláží je pevnost, kterou nechal postavit kardinál Richelieu a která dlouho sloužila jako vězení (skupinové vstupné do pevnosti nás vyšlo na 2,20 EUR na osobu). V 17. století zde byl vězněn Muž se železnou maskou, jehož totožnost zůstane nejspíš navždy záhadou (zda šlo o dvojče Ludvíka XIV., jak se nám to snažil namluvit Alexandre Dumas, nebo "jen" o nepohodlného šlechtice, je čistě na vaši fantazii). Pravdou je, že v současnosti jsou v rozlehlém prostoru pevnosti dětské tábory a muzeum, i když to je trochu nadnesený název pro pár místností s vystavenými amforami, které byly vyloveny z vraků starověkých římských (1. století před Kristem) a saracénských (10. století) lodí z okolního moře, několik cel bývalé věznice a římskou nádrž na dešťovou vodu (na celém ostrově totiž není jediný pramen). Většinu ostrova pokrývají lesy pinií, eukalyptů a dubů, které tvoří přírodní rezervaci s množstvím naučných stezek (my jsme se po žádné z nich nevydali, jednak proto, že bychom se mohli v té zelené "džungli" snadno ztratit, a jednak proto, že už jsme toho za předchozí dny nachodili až nad hlavu a raději jsme se posadili na lavičku a sledovali "cvrkot" okolo :o).Po obědě jsme se vrátili přívozem zpět do Cannes, města, které se proslavilo díky mezinárodnímu filmovému festivalu, i když samotný festivalový palác není nic víc než ošklivá modernistická krychle. Mnohem hezčí mi připadal secesní hotel Carlton nebo hotel White Palm přímo naproti palmovému "lesíku" u přístavu či společensky se tvářící dům s filmovými postavami na fasádě. Nakonec nás autobus odvezl do centra Nice, kde jsme měli nedaleko vlakového nádraží rezervovaný hotel s poněkud starožitným výtahem, kterým jsme k mé hrůze museli dopravit svá zavazadla až do pátého patra. I když se mi do chatrně vyhlížející kabiny moc nechtělo, nést kufry po schodech se mi chtělo ještě míň, ale všechno dobře dopadlo a přežili jsme to ve zdraví...
