Pozdě, ale přece jsem v květnu konečně dokoukala i profláknutý seriál Hra o trůny, který mi dělal společnost po čas karantény a musím říct, že jsem do jisté míry ocenila i fakt, že má osm sérií, protože bylo příjemně bezstarostné nemuset přemýšlet, na jaký seriál bych se mohla kouknout, ale prostě si jen pustit další díl :o). Sice pořád zastávám názor, že za mě tam bylo až zbytečně moc sexu (vůbec se nedivím, že měl přístupnost až od 18 let), a to zejména v těch prvních sériích (navíc byl de facto bez vlivu na děj, takže opravdu jen bezúčelná vycpávka a "lákadlo" na diváky), a že tam bylo příliš mnoho postav, takže jsem pak zjistila, že i když se některá klidně několik epizod za sebou neukázala, vlastně mi tam vůbec nechyběla a nijak zvlášť mě nezajímalo, co se s ní mezitím 
stalo (viz třeba Bran u tříokého havrana :o(. Výsledkem bylo, že jsem si za celou dobu nebyla schopná najít jednoho konkrétního hrdinu, kterému bych bezpodmínečně fandila, ale spíš jsem to měla jako takový dav oblíbených známých :o)
Hned od začátku mě vcelku bavilo sledovat Daenerys, líbilo se mi, že se dokázala ze zdánlivě bezvýznamného děvčátka, se kterým si každý dělal, co chtěl, vypracovat na vůdkyni armád, která rozhodně uměla řečnit, a taky mě bavilo, jaká pak z ní byla drsňačka a že vždycky našla překvapivé východisko i ze situace, která na první pohled vypadala patově nebo i v momentě, kdy třeba prohrávali nějakou bitvu, a musím se přiznat, že jsem se několikrát přistihla, když jsem pak viděla ono elegantní řešení, jak si říkám: "No jo, vždyť ona má vlastně draky!" :o). Taky se mi líbilo, jak tvůrci trefně ukázali, že když člověk někde žije dostatečně dlouho, převezme značnou část tamní kultury, stejně jako Daenerys splynula s Dothraky, přestože původně pocházela ze Západozemí. A stejně jako jedna z postav (už nevím která) jsem řešila otázku, co bude Daeneys v Sedmi královstvích dělat, protože jsem měla pocit, že to zkrátka není její domov a že tam možná ani nepatří.
Další sympatickou drsoňkou pak byla Arya Stark, která byla fakt hustá, s ničím se nepárala a šla si prostě za svým – naučila se bojovat, jak nejlépe mohla, a pak si šla za svou pomstou, zkrátka takový malý samuraj :o). Jen mě pak mrzelo, jak vyšumělo do ztracena, že to byla ona, kdo porazil Zimního krále, jakože víte co, 
takového povyku, jak je tenhle zlosyn neporazitelný a několik sérií bojů s jeho armádou nemrtvých, a když ho pak Arya na konci jakože velkolepé bitvy zabije, najednou o tom nikdo nemluví?
Fandila jsem i šedé eminenci Tyrionovi, protože navzdory všemu si myslím, že měl dobré srdce, a hodně vtipný byl jeho parťák Bronn, který oplýval takovým tím chlapáckým humorem a někdy měl hlášky, že jsem se fakt smála nahlas :o). Bavilo mě sledovat i Jona Sněha, protože to byl férovej chlap, co se snažil konat dobro, a měla jsem ráda i jeho nevlastního bratra Roba Starka, jenže toho pak vcelku ošklivě zabili :o(. Naopak strašně pitomá mi přišla Sansa, u které jsem si vždycky říkala, že po tom všem, co už zažila a viděla, by nemusela hned každému skočit na špek, a ono pořád nic (myslím, že se srovnala až někde v sedmé sérii :o(. Docela příjemně pak ale časem překvapil Jaime Lannister, který byl v prvních sériích vyloženým a poměrně odporným záporákem, ale pak mu celkem prospělo zajetí u nepřátel, coby postava pak působil mnohem lidštěji, nemluvě o tom, že se jaksi trochu napravil i jeho charakter (nemluvě o tom, že byl asi jediný z rodiny, kdo měl rád svého mladšího bratra Tyriona). A vtipným překvapením bylo kratičké cameo Eda Sheerana na začátku sedmé série – říkala jsem, že snad blbě vidím, ale když pak přišel s tou písničkou a že je prý nová, bylo mi to jasný :o). To byla taková hezká perlička, a jestli byl fanouškem seriálu, věřím, že si to užil :o)
Co se ale týče závěru seriálu, musím bohužel souhlasit se všeobecným názorem, tedy že to tvůrci přinejmenším posledními dvěma epizodami totálně zvrzali :o(. A když vezmete v potaz, že se mi tenhle seriál 
začal víc líbit až někdy v průběhu třetí nebo čtvrté série, není to úplně dobré skóre. Nejdřív jsem si v osmé sérii před onou velkou bitvou s armádou mrtvých, kdy sentiment doslova kapal z obrazovky, říkala budiž, seriál se blíží k závěru, tak si chtěli dopřát trochu toho patosu a dojemných smíření a prostě jsem to zkousla, byť teda pak ta bitva celkově měla taky své mouchy a po epickém úvodu najednou jako by přepnuli vypínač a stala se z toho rádoby hororová lekačka s pobíháním a kličkováním po hradě doprovázeným vyděšeným dýcháním hlavních hrdinů schovávajících se ve stínech, a to včetně jindy neohrožené Aryi, to jsem si říkala, WTF? Ovšem pořád to byl slabý odvar oproti celkovému finále. Tam jsem měla pocit, že si snad scénáristi vzali dovolenou a nechali to dopsat vrátného, který navíc předtím seriál vůbec nesledoval, protože obrat Daenerys v tyranku, které jakože stoupla moc do hlavy, nedávala vůbec žádný smysl a řekla bych že tím tvůrci totálně zkazili jinak fantastický moment morální převahy a vítězství, když Cersei zradilo vlastní obyvatelstvo a začali vyzvánět na zvony na znamení toho, že se vzdávají (ten její výraz mluvil za vše). A to nebyl zdaleka jediný zkrat a nelogičnost v osmé sérii (dalším byl například návrat Jaimeho k Cersei), nemluvě o závěrečné volbě krále :o(. Celé to bylo zkrátka takové násilné (přišlo mi, že to hodně odporovalo dosavadnímu vývoji postav) a jakoby nelogicky našroubované na předchozí děj. Jako ne že bych předtím byla bůhvíjaká fanynka tohohle seriálu, v průběhu jsem viděla víc chyb (asi jako když okatě nahradili mrtvého Joffreyho jiným skrz naskrz zkaženým záporákem v podobě nikdy dřív nezmiňovaného Ramseyho Boltona apod.), ale tohle finále bezpečně spláchlo do hajzlu veškerou dobrou práci na předchozích sedmi sériích, a to se popravdě taky jen tak nevidí :o)
