Červen v luftu

1. červenec 2020 | 18.55 |
blog › 
Červen v luftu
Měsíc červen kolem mě slušně prosvištěl, a přestože se jedná o první letní měsíc, rozhodně nemám pocit, že by nějaké léto začalo. Spíš si pamatuju, že bylo většinu času pod mrakem a pršelo :o(. Na druhou stranu jsem se pak ale o to víc radovala z toho, když nepršelo a mohla jsem jet do práce nebo z práce na kole (občas to bylo jen o tom, že se mi podařilo vychytat srážkové okénko, ale i to mi ke štěstí stačilo :o). Doteď si živě pamatuju euforii z ranní cesty na kole poté, co předtím nějakých třicet hodin v kuse lilo :o). A podobně jsem se radovala o týden později, kdy ráno sice pršelo, ale odpoledne už ne a já ve své genialitě přišla s okamžitým nápadem, že místo MHD dojdu domů raději pěšky (původně mě ještě napadlo oprášit Rekola, ale když jsem zjistila, že jedna jízda stojí 20 Kč, tedy víc než lístek na městskou, a ještě jsou k tomu zapotřebí data v mobilu, na šlapky jsem se vyprdla :o). Pozitivem také jest, že jsem si za ty skoro dva měsíce, co se snažím pravidelně jezdit na kole, zlepšila svůj meteorologický odhad, aneb jsem podle radaru či barvy oblohy schopná čím dál přesněji odhadnout, jestli zmoknu nebo ne (např. jsem se tak jednoho rána vyhnula totálnímu promoknutí, neb při odchodu z domu ještě nepršelo, ale podle šedé clony na obzoru evidentně pršelo o kus dál, a tak jsem v klidu nasedla do městské a můj odhad se zhruba v polovině cesty potvrdil a já byla ráda, že nešlapu někde na cyklostezce, neb jsem stihla dost promoknout i za ten kousek pěšky s deštníkem :o). Až poslední týden v červnu mi přálo počasí natolik, že jsem poprvé v historii jela všech pět dní za sebou do práce i z práce kolmo :o). Mimochodem pořád se nějak nemůžu ztotožnit s tvrzením vědců, že ubývá hmyzu – kolik těch zatracených mušek já zmasakruju během jedné jízdy, to by člověk nevěřil :o). Jednou se mi dokonce podařilo dorazit domů s muškou přišpendlenou přímo uprostřed čela a já (samozřejmě nic netuše, protože jsem to zjistila až po příchodu domů v zrcadle) jsem s ní ještě shodou okolností zapředla přátelský hovor se sousedkou (holt, šťastný cyklista se vším všudy :o)
Jinak co se mého cykloježdění týče, hned začátkem června jsem absolvovala i jedno menší ponaučení, které by mohlo znít: "Chlapi a kolo se nepůjčují." :o). Z čisté dobroty srdce jsem totiž půjčila své oranžové městské žihadlo kolegyni, když si potřebovala v polední pauze zajet něco vyřídit do centra, a pak jsem splakala nad výsledkem, neb mi přeštelovala výšku sedačky a já si ji sama neumím dotáhnout tak, aby mi pořád nepadala do minimální pozice, kde se zasekne o rám (prostě na to asi nemám sílu nebo co), takže jsem pak domů šlapala jako cirkusový klaun s koleny u brady a nadávala jak špaček :o(. Jaksi mě totiž v mé naivitě nenapadlo, že když si ode mě někdo půjčí kolo, že si ho bez zeptání přešteluje k obrazu svému a pak ho ani nevrátí do původní podoby (zjišťuju, že to možná bude mezigenerační problém, neb kolegyně už je z té novější generace, která působí normálně a v pohodě, ale spoustu věcí neřeší a rozhodně mají jiný názor na to, co není a co už je nevychovanost či sobectví :o(.

Udělala jsem si to odpoledne zajížďku k našim, kde taťka způsobené škody napravil, ale bohužel mi od té doby začaly i nějak drhnout pedály, resp. tak jako vrzkají v oné centrální hřídeli a v jistém místě jakoby "přeskakují" :o(. Myslíte, že se dají pedály na kole strhnout? Prozatím jsme s taťkou mazali už podvakráte olejíčkem (poprvé to na chvíli zabralo, ale pak se problém opět vrátil), ale bohužel teď podruhé už promazání nezabralo a já byla nucena pátrat, jak je to se záručním servisem, abych mohla nechat tenhle neduh spravit :o(. Prozatím teda v momentě, kdy jsem našla hned dva servisy v přiměřeném dosahu, vrzkání ustalo... No nic. Rozhodně už od té doby vím, že svoji cykloprinceznu jen tak někomu nepůjčím :o(

 

Červen 2020-02  Červen 2020-01

Cyklorána mají něco do sebe :o)

A proč že kolem mě červen tak rychle prosvištěl? Svůj podíl na tom měl rozhodně fakt, že jsem kromě jediného nebyla na víkendy doma :o). První červnový víkend jsem opět dělala společnost mamce, když taťka odjel k babičce, a protože si pořád stěžuje, že od té coby, co je v předčasném důchodu, vlastně nikam nechodí a pořád dřepí doma, zorganizovala jsem pěší procházku za bráchou do služby, což je de facto trasa, kterou jezdím na kole (pracujeme totiž s bráchou kousek od sebe, byť v diametrálně odlišných oborech :o), takže nějakých čtyři a půl kilometru tam a čtyři a půl kilometru zpátky. Původně jsem si myslela, že se třeba při zpáteční cestě svezeme MHD, ale mamce se nakonec výšlap tak líbil, že jsme šly po svých i zpátky, udělala jsem pak trochu opožděný oběd a odpoledne jsme s mamkou přešívaly poslední várku polštářů (tentokrát k mému novému povlečení z Lidlu :o). Večer jsme zkoukly třetí pokračování Mizerů Willa Smithe a Martina Lawrence (bohužel už to byla hodně velká slabota :o( a v neděli už pak zase pršelo, takže jsme byly doma.

 

Červen 2020-03  Červen 2020-04

Díky neustálým dešťům byla hladina Vltavy skoro pořád poměrně vysoko :o(

Červen 2020-05  Červen 2020-06

Druhý červnový víkend jsme pro změnu měly s mamkou naplánovanou cestu k babičce na Moravu a navzdory předpokladům to byl opět nabitý víkend, přestože jsme vyrážely až v sobotu, protože v pátek jsem byla na služebce a netušila jsem, kdy dorazím. Kromě klasiky v podobě úklidu (v mém případě luxování, vytírání podlah a pár tanečků se sluchátky v uších k tomu :o) jsme totiž v sobotu ještě i stihly krátkou návštěvu u tety (ob dva baráky :o) a podvečerní návštěvu u sestřenky (včetně babičky, která tak měla výlet) v jejich nově postaveném domě, kam se konečně přestěhovali, a i když nemají ještě všechno hotovo, pomalu se zabydlují a chtěli se nám pochlubit hlavně novou kuchyní. Cestou k sestřence jsme si řekly, že nechceme přijet s prázdnou, a tak jsme se ještě poměrně vtipně stavovaly v nejbližším městečku, kterým je Vranov nad Dyjí, protože tamní vietnamská večerka je jediným obchodem široko daleko, který má v sobotu v šest odpoledne otevřeno :o). Nicméně už bylo znát, že evidentně začala turistická sezóna, a měly jsme problém s parkováním (mimo sezónu člověk v pohodě zaparkuje přímo před obchodem, ale teď bylo všechno obsazeno), takže jsme se s mamkou nakonec celkem i prošly a vyšláply si pak slušný krpál zpět k autu a vzhledem k tomu, že sobota byla jedním z mála prosluněných a teplých dní, docela jsme se u toho zapotily :o). U sestřenky ale bylo fajn a mají to tam moc hezké a hlavně prakticky vymyšlené (což má teda na svědomí hlavně sestřenky manžel), nemluvě o tom, že nám snášela všechno možné (odvezly jsme si například výslužku z domácí zabíjačky od švagra) a přiměla mě si s ní přiťuknout čokoládovým Bailey's :o). Poseděly jsme docela dlouho, takže jsem si pak večer ani nepustila žádný film, jak jsem měla původně v plánu, ale hrozně jsem si to užila a zase jsem se v těchhle našich fungujících rodinných vazbách slastně rochnila :o). V neděli bohužel opět pršelo, resp. dost lilo, takže zpáteční cesta byla místy napínavá, ale zvládly jsme to.

 

Červen 2020-08

Vranovský zámek cestou na nákup :o)

Třetí víkend v červnu jsem původně plánovala strávit v Praze a rajzovat po výletech v okolí, ale protože byl hřebčín ve Slatiňanech, který byl jedním z mých cílů, tou dobou ještě stále veřejnosti nepřístupný kvůli koronaviru, byla jsem nakonec doma a užívala si společnost rodičů :o). Ti ke mně totiž dorazili v sobotu "na návštěvu" – taťka si konečně zažehlil mnou pečlivě schraňované ložní prádlo (už nějakou dobu mi pomyslně plakal na rameni, že ho mamka teď vůbec žehlit nenechá, nemluvě o tom, že s mojí výškou není žehlení peřin úplně komfortní, takže proč ne :o), taky jsme namazali vchodové dveře, které zase začaly vrzat jak u perníkové chaloupky, a myslím, že jsem jimi v půl šesté ráno budila i sousedy, a vyměnili jsme jmenovku na zvonku na patře, na kterou jsem se chystala už hrozně dlouho :o). No a protože si taťka opakovaně stěžoval na to, že ostatním návštěvám podstrojuju, zatímco jim stěží uvařím kafe :o), upekla jsem dopoledne před jejich příchodem buchtu s tvarohem zvanou Prošívaná deka (jen v bezlepkové variantě z receptu na litý perník), nemluvě o tom, že si taťka za svou práci vysloužil i jedno nové tričko (to aby nevykřikoval, že maká jako nevolník :o). Zkrátka jsme si užili moc fajn odpoledne a celkově se mi líbí, když ke mně naši občas zajdou, klidně i ve všední dny :o)

 

Červen 2020-09  Červen 2020-10

Buchta a prádlo k žehlení - ideální lákadlo na taťku :o)

No a poslední víkend v červnu jsem byla opět na návštěvě u Barjohů a byl to báječný víkend, při kterém jsem si krásně vyčistila hlavu a zapomněla na všechen stres a vůbec jsem si to nesmírně užívala, ale o tom zase víc až v samostatném článku :o). Každopádně v týdnu před Plzní, navzdory tomu, že co se počasí týče toho léto ještě moc nepředvedlo, jsem stihla absolvovat menší střevní chřipku či co to bylo a v oslabení následně v úterý ráno zaspat do práce, načež jsem pak odpoledne odjela z práce bez klíčů od domu a zjistila to až těsně před vchodem do baráku, kdy jsem začala uvažovat, kde že mám schované ty klíče, a pak mi došlo, že v bundě a že bundu jsem nechala ve skříni v kanclu (kdybych byla Julie, právě byste četli baladu o klíčích :o). Otočila jsem tudíž kolo a zamířila k našim, kteří mají náhradní svazek, ale když jsme s mamkou došly ke mně, uvědomila jsem si, že sice mají klíče od vchodu a od mého bytu, ale od doby, co u nás vyměnili klíče od kolárny za nové, stejně nebudu mít kde nechat kolo, a tak jsem po kratším odhodlávání zazvonila na souseda v přízemí, jestli bych si mohla do zítřejšího rána nechat kolo vedle výtahu (a de facto vedle jejich bytu). Pan soused sice chvíli nechápal situaci a nabízel mi, že mi klíč od kolárny půjčí, abych si tam mohla své kolo uklidit, a tak jsem mu vysvětlovala, že na něm zas ráno pojedu a on na to: "No to by nebyl problém, v kolik tak jezdíte?" Já: "O půl šesté." On: "Chm, tak to se na vás vyprdnu. Klidně si tu to kolo nechte, kdyby měl někdo řeči, tak já mu to vysvětlím." takže toliko k mým vyjednávacím schopnostem :o). A aby toho zapomínání nebylo málo, nechala jsem ve čtvrtek odpoledne v práci asi kilový košík jahod, pro který jsme se pak vraceli cestou z nákupu (neb já sama bych je nesnědla, nemluvě o tom, že jsem v pátek po práci odjížděla na víkend k Ivě) a museli jsme špekulovat, kudy pojedeme, abychom se vyhnuli odpolední dopravní špičce, ale naštěstí taťka moc nebrblal a mamka aspoň měla příležitost kouknout se ke mně do kanclu :o). V samotném závěru června jsme navíc s mamkou absolvovaly úžasný let balónem, o který se chci kvůli množství fotek a dobrodružným zážitkům taky podělit ve zvláštním článku :o)  
Červenec jen tak mimochodem zatím vypadá podle plánů taky velice zajímavě a hlavně nabitě, tak uvidíme :o). A jaký jste měli první letní měsíc vy?

 

Červen 2020-12

A tímto prohlašuji letošní léto za oficiálně zahájené :o)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Červen v luftu adil 03. 07. 2020 - 09:49
RE(2x): Červen v luftu rebarbora 09. 07. 2020 - 19:28
RE: Červen v luftu tlapka 04. 07. 2020 - 11:45
RE(2x): Červen v luftu rebarbora 09. 07. 2020 - 19:29
RE: Červen v luftu brutally-honest 05. 07. 2020 - 14:49
RE(2x): Červen v luftu rebarbora 09. 07. 2020 - 19:30
RE: Červen v luftu iva 05. 07. 2020 - 15:09
RE(2x): Červen v luftu rebarbora 09. 07. 2020 - 19:31
RE: Červen v luftu myfantasyworld 07. 07. 2020 - 07:37
RE(2x): Červen v luftu rebarbora 09. 07. 2020 - 19:34