Seriál Bodyguard

Na konci loňského roku se Netflix postaral o další moji seriálovou závislost, a to počinem Bodyguard z roku 2018. Objevila jsem ho díky talkshow Jimmyho Fallona (to je jedna z mých oblíbených spolu s Grahamem Nortonem apod.), kde tenhle seriál dost vychvalovali, takže jsem si řekla, že ho zkusím, když tam hraje poměrně sympatický princ z Popelky Kennetha Brannagha (mého dalšího oblíbence :o). A přátelé, to byla jízda! Snad hned od první minuty napínák jak blázen, takže jsem si bezprostředně po prvním dílu musela pustit další bez ohledu na to, kolik už bylo hodin (a i po něm jsem zůstala s pusou dokořán a napnutá jak kšandy :o). Bohužel tímhle návykovým tempem jsem celý seriál zkoukla za dva dny (má všehovšudy jen šest dílů, ale zato intenzivních :o), a tak jsem si jako správný závislák dala ještě jedno repete, když jsem vnutila seriál taťkovi :o)

Dějovou zápletku tvoří teroristické útoky v současném Londýně, na jejichž pozadí sledujeme hlavního hrdinu jménem David Budd ve chvíli, kdy je přidělený do ochranky ministryně vnitra, s jejíž politikou absolutně nesouhlasí (mimo jiné posílala britské vojáky na mise do Iráku a Afghánistánu, kde on sám bojoval). Za sebe osobně můžu říct, že nejlepší jsou právě ty první dva díly (a pak ten poslední), které jsou doslova nabouchané akcí a napětím od podlahy po strop, takže vás vtáhnou do děje a už nepustí (jen ta úvodní sekvence ve vlaku by byla slušným finále akčního filmu a tady se s ní teprve začíná :o). Jinak mě jako jedna z prvních věcí praštil do ucha skotský přízvuk hlavního představitele, který mi ze začátku zněl, skoro jako by ani nebyl rodilý Angličan, zvlášť to jeho tvrdě drnčivé "r" (jeho "I'm sorry." zní jako od nějakého Inda z Bangladéše :o), ale časem jsem si na něj zvykla (včetně toho, že mluví hrozně rychle a chrlí slova jako kulomet :o) a přišel mi dost vtipný, zejména s tím jeho napůl spolknutým "madam" už jen proto, kolikrát ho za jednu epizodu řekne (navíc toho o moc víc než právě tohle jedno slovo většinou nenamluví :o). Každopádně Bodyguard je dobře natočený (i když tam vlastně zas až tolik herců nefiguruje) a skvěle zahraný – Richardu Maddenovi, který za tenhle svůj herecký výkon dostal dokonce Zlatý glóbus, jsem věřila naprosto všechno a během jednotlivých dílů si mě vodil jako loutku na provázkách, přičemž to, že je takový fešák, rozhodně taky nebylo na škodu (i když chvílemi vypadá jako vykulený kluk :o)

Líbilo se mi, jak si tvůrci pohráli s tím, aby ukázali rozdíl mezi Davidovou pracovní tváří, kde se mu (aspoň zezačátku) nedá nic vytknout a je stoprocentním profesionálem, který bravurně zvládá všechny vyhrocené situace a už jen svým klidem a řečí těla je schopen přesvědčit kohokoli, aby přestal vyvádět, a jeho soukromím, kde nevypadá zdaleka tak výhružně (a taky nechodí tak vyšponovaně, jako by spolkl pravítko), a je naopak celkem zranitelný a dost osamělý, přičemž se až dojemně snaží udržet rozpadající se manželství, přestože si de facto není schopný s manželkou normálně promluvit (trochu mi to připomínalo film Vyjednavač, kde Kevin Spacey nebyl schopný přemluvit manželku, aby vylezla z koupelny :o) a coby bývalý voják bojuje s posttraumatickým syndromem, ačkoli to samozřejmě popírá. Ten mimochodem tvůrci podle mě dost slušně vystihli se vší tou Davidovou nespavostí, občasným třesem v rukou, lehkým stihomamem, že za každým kontejnerem číhá nebezpečí, a především v jeho závěrečném přiznání, že je mu líto, že přestal být tím mužem, kterého si jeho manželka Vicky vzala, že se vždycky snažil, aby se jí a jejich manželství válka nijak nedotkla, ale že se to stejně stalo :o(

Jinak co se děje týče, tak někdy od konce druhé epizody se docela hodila hláška: "To se nám to pěkně sere." a říkala jsem si, že je David trouba, a že až se to provalí, tak poletí jako namydlený blesk. Zhruba od třetího dílu se to pak začne celé šmodrchat a tempo akcí a vejbuchů trochu zvolní, ale i tak je to dobré a u finále v šestém díle jsem už zase napětím ani nedýchala. A ačkoli si tvůrci s diváky a Davidovou loajalitou v průběhu celého seriálu dost pohrávají, musím se přiznat, že já osobně jsem o hlavním hrdinovi nijak nezapochybovala, že se zachová správně, byť byly jeho motivy v některých věcech občas celkem sporné :o)

No a když už pořádná závislost, tak se vším všudy, a tak jsem samosebou neodolala a nakoukala jsem kdejaký rozhovor s Richardem Maddenem na youtube, kde jsem se mimo jiné dozvěděla, že za onen vzpřímený macho postoj osobních strážců údajně může neprůstřelná vesta, kterou nosí, protože je těžká a nacpaná pod košilí dělá prostě mohutnější hrudník :o). Nebo že si až do poslední chvíle schválně nepřečetl scénář k posledním dvěma epizodám, aby ani on sám nevěděl, jestli je jeho postava kladná či záporná. A taky že natáčení seriálů je tak intenzivní (celý seriál prý točili půl roku šest dní v týdnu), že vlastně úplně nemohl vypadnout z role, protože se přišel domů vždycky jen vyspat a ráno pokračovali dál, takže si prý dost z toho stresu a izolace hlavního hrdiny prožil na vlastní kůži a trvalo mu pak několik měsíců, než se vrátil zpátky ke svému normálnímu já (za což si říkám, že si ten Zlatý globus zasloužil, kdyby už za nic jiného :o). Jinak je Richard Madden velký sympaťák, který umí vyprávět vtipné historky (např. u Grahama Nortona o suspenzorech kvůli bílým rajtkám v Popelce :o), působí skromně (na Zlatých globech měl za to, že už jenom jeho nominace byla omyl :o) a na rozdíl od seriálového hrdiny nosí v civilu vousy. Jen ten jeho příšerný skotský přízvuk je pravý :o). Každopádně já se teď osobně nacházím ve druhé závislostní fázi, tzn. že sjíždím všechny další možné seriály a filmy s Richardem Maddenem (už mám zkouknutý historický seriál Medicejové a taky třídílný Klondike, komedii Ibiza, kde je fakt skvělý, akční Den dobytí Bastilly a muzikál Rocketman, kde hraje s talentovaným Taronem Egertonem alias Orlem Eddiem :o).