mow: Tak já čtu svoje články často, jsem takový narcis a trochu i testuji, jestli mě mé články i pobaví. A pořád nacházím chyby i u několik let starých, ať už jde o překlepy, chybějící čárky nebo někdy i slova. K článkům z let minulých se už tolik nevracím, ale zrovna ten poslední, nebo předposlední obsahoval celkem hnusnou hrubku ve shodě podmětu se soudkem, musíte mě vždy upozornit, pak si připadám jako kokot. Já vždy chyby objevuji až po zveřejnění a často i několik dní po tom, co ho čtete.

Barčo, moc děkuji za krásný článek, ale myslím, že mi připisuješ zásluhy, které mi nepatří. Nápad na online sraz vzešel výhradně z hlavy Džulí, takže té patří hlavní dík, já byl pouze tlumočník (to se rýmuje). Přišlo nám oběma logické ti konání online srazu přenechat, nechtěl jsem mít pocit, že se ti do toho sereme, když třetí sraz byl tvůj nápad, a my si ho vlastně uzurpujeme pro sebe. Proto jsme kolem tebe tak opatrně našlapovali, já si dokonce sundal bangladéšky, protože znáš tu hlášku "Neser tygra!"

Už jsem vyjádřil to, že by se mi líbilo, kdyby srazy Píšáků byly putovní, každý rok jiný kraj, jiné město, jiný mrav. Já se bohužel většiny srazů, které nebudou na Vysočině, nebudu moct zúčastnit, ale pokud tam s vámi bude Džulí, mohl bych se připojit na její telefon a sežrat ji trochu dat z paušálu, aspoň vás prostřednictvím jejího telefonu pozdravit přes videohovor.

K těm onlinesrazům - určitě bych je nedělal jen kvůli covidu, napadlo mě je třeba dělat jednou ročně, i když bude sraz fyzický. Myslím, že by vhodně doplňovaly srazy klasické, ale to je jen můj návrh.

Mně ty srazy nic nekomplikujou, vlastně stačí udělat online dokument a vybrat restauraci. Není to nic, při čem by se potila krev nebo co by komplikovalo život a stálo týdny zařizování a bezesných nocí. Jediná věc, z který jsem se při srazu v Jihlavě bál, byl výběr restaurace, aby se vám prostě líbila, aby to nebyl pajzl, a zároveň abyste tam nenechali za pití měsíční plat. Nikdy jsem vlastně nic takovýho nedělal, když nepočítám srazy s kámošema v hospodě, kdy mi napsali datumy, já z nich udělal průnik, brnkl do hospody a hekavým hlasem vozíčkáře s obrnou zamluvil stůl na jméno "Lived to See". Vy jste byli vyšší liga, u vás mi víc záleželo, aby to bylo fajn, neumím moc věci organizovat, tím, že jsem na vozíku, mám trochu nízký sebevědomí a furt si říkám, abych něco nezkurvil, aby to bylo ok a tak.

Jsem rád, že jsem ti přišel zábavnej, sám sebe bych hodnotil spíš jako trapnýho puberťáka. Trochu jsem se před Lvicí, Fantasy, Strašilkou a Jurtanimo styděl, vždycky jsem kapku nervózní z lidí, který vidím prvně.

Ale jsem rád, že se ty srazy dějou, a myslím jak ty klasický, tak ty online. Přišla by mi strašná škoda, když si tady píšeme o radostech i strastech života, se nikdy nevidět. Jste fakt skvělá parta a jsem rád, že tu s vámi můžu být, hrozně jsme se za ty roky posunuli a mám z toho strašnou radost.

Upřímně? Trošku jsem se bál, jestli se vám do toho onlinesrazu bude chtít. Třeba ne každýmu se chce ukazovat obličej na webce, někdo se může stydět za svůj hlas (třeba já), ale myslím, že to stálo za to. A doufám, že nás těch srazů čeká ještě spousta.