Když se otevřely hranice okresů, shodly jsme se s Barjohou na tom, že je nejvyšší čas zase na nějakou tu návštěvu (koneckonců naposledy jsme se viděly v únoru), a vybraly nejbližší možný volný termín, což byl víkend začínající pátkem 30. dubna. Bohužel zrovna tímto dnem začínala taky výluka na trati z Budějovic, a tak byl odjezd lehce nejistý (vyčíst z informací o výlukách a výlukových jízdních řádů Českých drah, jestli náhradní autobusová doprava opravdu pojede, nebylo zrovna snadné, neb některé informace si protiřečily, ale na pokladně mi to paní potvrdila, že jako ano, a tak jsem doufala, že když mi prodali lístek, snad mě tam i dopraví :o). Dalším dobrodružstvím pak bylo rozkopané vlakové nádraží a celý prostor před ním (to je tak, když člověk sedí na home office a dlouho do města ani nepáchne :o), kde měly mít údajně zastávku autobusy náhradní dopravy. No, poradila jsem si a zamířila k řadě čtyř autobusů o kus dál, naproti nádraží autobusovému, kde jsem se trochu jako Forrest Gump u každého řidiče ptala, jestli je to náhradní autobus za můj rychlík č. 666 (byl to samozřejmě až ten úplně poslední :o). Takže autobusem s respirátorem na puse do Číčenic a odtud spolu s davem do vlaku, který mě už naštěstí dovezl přímo do Plzně. A tam na mě na perónu čekal můj osobní VIP jednočlenný uvítací výbor :o). Ani nejde popsat, jak ráda jsem Barjohu a následně i celou její rodinu viděla, dost se mi po jejich báječné společnosti stýskalo <3
Ten světlý puntík, to je rotunda, která při každé cestě zvěstuje, že už jsem skoro tam :o)
Vždycky u nich zapomenu na všechno, co mě zrovna trápí, zasměju se s nimi a navrch se vždycky výborně nadlábnu :o). A ano, i tentokrát mi Iva zase vyvařovala, konkrétně na páteční večeři masovou směs ála čína, připravovanou speciálně kvůli mně (a za odměnu jsem si odvezla ještě porci s sebou a měla tak výborný pondělní oběd :o), v sobotu k obědu moc dobré pečené maso s bramborami (miluju jídla z jednoho plechu/hrnce a hodlám tenhle recept vyzkoušet :o) a okurkovým salátem a k večeři si představte, že dokonce bramboráky. Ty Iva umí fakt epesní (podobně jako Tlapká zvládá naprosto dokonalé a zatím nejlepší jaké jsem kdy jedla bezlepkové palačinky) a ještě týden poté se mi o nich zdálo a pohrávala jsem si s myšlenkou, že bych je taky zkusila udělat, ale jsem lenora lenivá a nechce se mi strouhat s bramborami, takže zůstalo fakt jen u těch úvah :o). V neděli pak nechyběly výborné karbanátky s bramborem – však já vím, proč nemá cenu komplikovat si život nějakou dietou, když jedu na návštěvu k Barjohovým, protože u nich se to prostě nedá a byla by to bohapustá škoda upírat si všechny ty dobroty :o). Jo a aby se to nepletlo, upekla mi Mladší k příjezdu zase svoje skvělé bezlepkové muffiny (a to dokonce navzdory nepřízni osudu a skutečnosti, že nemohla najít muffinové košíčky – nicméně je to už zkušená cukrářka, takže si poradila :o), sice jsem jí před příjezdem na její dotaz, co mi má upéct, psala, že kvůli mně rozhodně nic péct nemusí, páč se během lockdownu slušně vyžírám i bez toho, ale nakonec jsme se domluvily, že jich teda udělá jen pár :o). O to vtipnější pak bylo Ivy citové vydírání, že autorka snědla poslední bezlepkový muffin a co teď CHUDÁK Rebi :o)
A protože jsou Barjohovi opravdu dokonalí hostitelé se vším všudy (holkám tímto děkuji za azyl, který mi udělují ve svém pokojíčku, a za to, že si uklidily – doteď tak úplně nevěřím Ivy hořekování nad tím, jaký mají v pokojíčku bordel, páč vždycky, když přijedu, je to naprosto v pohodě :o), vymysleli nám na sobotu i moc pěkný program, a sice návštěvu minigolfu a ZOO v Plasech. O to milejší, že jsem ještě nikdy minigolf nehrála a moc ráda jsem si to zkusila. Choť nám zapisoval skóre a my s holkama jsme se oháněly holemi hlava nehlava :o). Hřiště mají v Plasech velice pěkné a trochu mi připomínalo minigolfové atrakce z filmu Přes palubu s Kurtem Russellem a Goldie Hawnovou :o). První míčky jsme odehrávali do potůčku v japonské zahradě, což mi přišlo super :o). Pak jsme se přesunuli na pirátskou loď, která měla jamku přímo na palubě pod ostrým dohledem kapitána (a já se tam nemohla zaboha trefit, takže jsem uhrála šťastnou sedmičku :o), potom nás čekal green v řeckém pantheonu a na Drákulově hradě s cestou lemovanou kostrami a poschovávanými roztomilými chrliči, kde se měl míček odehrát rourou na plochu o úroveň níž, ale mě se tam potvůrka zasekl a musela jsem ho prošťouchnout opačným koncem hole (jako jediná jsem si to totiž namířila do prostřední roury ze tří a asi tam bylo napadané nějaké listí či co :o) – ale prý se to smí, tak věřím, že je to v pravidlech povoleno :o).
Vpravo ukázka, jak na moje odpaly reagovalo zdejší ptactvo - snažila jsem si to nebrat osobně :o)
Následně jsme se přesunuli do pravěku, kde nechyběla ani šavlozubá veverka z Doby ledové a krom pěkného stanoviště s jamkou v jeskyni plné nástěnných maleb a další mezi otisky dinosauřích stop tam bylo i jedno úžasně skluzavkové, kam jste sice museli vyšplhat po schodech, ale odměnou vám byl pěkný výhled po okolí a fakt, že jste mohli poslat míček dolů poměrně příkrou skluzavkou mezi překážkami z kamenů, což byla slušně vymakaná machrovinka :o). Potom jsme zamířili do Egypta, kde se v pozadí durdil Imhotep z Mumie a kde byla moc pěkná pyramida i s Anubisem a sarkofágem, ale protože se muselo hrál okolo (chtěla jsem si to původně zkrátit a vzít to z druhé strany :o), opět jsem se došťouchala až na nějakých 9 úderů (ještě štěstí že se do skóre píše jenom těch sedm :o(
Po Egyptě jsme si dali od minigolfu pauzu a pokračovali prohlídkou zoologické zahrady, která je v Plasech sympaticky malá (a je nedílnou součástí minigolfového hřiště, takže třeba v japonské části sledují vaše počínání rozliční ptáci a u egyptské pyramidy se vašimi nezdary baví rozverné surikaty :o). V oné oddělené části mají moc pěkné kočkovité šelmy – lenivě chrnící lví smečku, tygra (taktéž spícího) a majestátního levharta s panterem, kteří byli za sklem fakt blízko, až měl člověk skoro pocit, že by je mohl podrbat v kožíšku :o). Taky tam byli obrovští barevní papoušci Ara – modrožlutí Ara ararauna jako vystřižení z animáku Rio a tříbarevní Ara arakanga, kteří mají červenou hlavu a pokračují přes žlutý pruh k modrým křídlům.
Po prohlídce ZOO jsme se zase chopily holí a pokračovali do vesnice severoamerických indiánů s kovbojským saloonem a končilo se na mexickém greenu plném kaktusů a (naštěstí) umělých hadů :o). V celkovém skóre jsem prý turnaj vyhrála já (jakože jsem měla nejmenší počet úderů), což se mi doteď úplně nezdá (mám pocit, že mi to nijak zvlášť nešlo :o) a vlastně nevím, jestli jsem neměla trochu protekci a Choť mi malinko nepřilepšoval (i když se svatosvatě dušoval, že zapisoval jen to, co jsme mu hlásily :o), nebo jestli to bylo jen bohapusté štěstí začátečníka :o). Každopádně mě až dojímala Starší, která hrála za všech okolností fair play a nepřilepšovala si ani tam, kde by klidně mohla, a ani tehdy, když jsme všichni věděli, že Mladší to tam nejspíš nějak šmelí – to bylo moc hezké a má za to můj obdiv <3. Každopádně můžu konstatovat, že minigolf byl legrace a moc mě bavil. Klidně bych si ho při nejbližší příležitosti zase ráda zopakovala, koneckonců máme hřiště i na Hluboké, jen to chce tu správnou partu :o)
Plasy se s námi rozloučili (kromě ne příliš ochotné a rychlé obsluhy v občerstvení U Vopice) roztomilými mývali, kteří jsou zvyklí dostávat od lidí speciální granulky, takže pak šátrají žebravou tlapkou za plexisklo a jsou jednoduše k sežrání :o)
Vlevo mistr v akci (Ivě tímto moooc děkuji za fotku, bude na památku, a protože jsem ani nevěděla, že mě fotí, nevypadám úplně blbě :o) a vpravo pohár pro vítěze a důkazní kartička se skóre :o) Vítězství za 75 bodů bylo velice těsné... následované lehce spornými 77 body od Mladší, 80 body Starší a 87 body Barjohy, která si málem uhnala i nemilé zranění :o)
Jinak jsme si samozřejmě během celého víkendu neodpustili i nějaké ty společenské hry, konkrétně nezbytná Výbušná koťátka (nechyběly sesterské hlášky typu: "A je tuhá!" či již obligátní "Nene na tvoje Nene!" :o) a sem tam pro odpočinek od krvavé řeže i Dobble (ano, na Carcassonne se poslední dobou přes Koťátka nedostává :o). Ženská část rodiny byla navíc tak hodná, že mě nechala koukat po večerech s Chotěm na snooker, neb běželo Mistrovství světa. V neděli pak holky po dlouhém licitování (dostaly totiž těžký úkol domluvit se na něčem, na co by byli ochotní koukat všichni, resp. ony obě :o) pustily druhý díl nového Jumanji, čímž mi opět příjemně rozšířily mé filmové obzory a dost jsem se u toho nasmála (doma jsem pak koukla ještě i na první díl a taky dobrý :o). Načež jsem jim na oplátku v rámci asociace s Dwaynem Johnsonem, který je prý inteligentní zepředu i inteligentní zezadu (prostě ze všech stran :o), rozšířila obzory zase já trochu starším filmem Buď v klidu, kde má hrozně milou vedlejší roli a je tam prostě k sežrání tím, jak se nebojí udělat si sám ze sebe legraci (on je to celkově takový trochu praštěný film, ale jsou tam dobré hlášky :o)
No a pak bohužel zase nastalo ono zatrolené nedělní odpoledne :o(. Po pečlivém luštění výlukového jízdního řádu jsem se nakonec vracela vlakem ve čtyři a naštěstí jsem dorazila opravdu do Budějovic a ne někam do Veselí nad Lužnicí nebo nedej bože až do Brna :o). Opět to byl naprosto úžasný víkend, během kterého jsme toho poměrně dost stihli, včetně odpočinku a koukání na snooker, nebo třeba i pozorování poštolky zvažující uhnízdění naproti Barjohovic balkónu :o)