Letos jsem si tradiční velikonoční stezk/... užívala skoro celé ty dva měsíce, co byla "v provozu", protože na kole to nemám na Hlubokou až tak daleko, vede tam moc krásná cyklostezka (skoro celá více méně po rovince), a když má člověk záminku vyrazit, šlape se skoro samo :o). V dubnu byly mé výjezdy na Hlubokou ještě necílené a betonové kraslice jsem nacházela spíš náhodou, hlavně u sportovního areálu u přístavu či cestou na náměstí. První z vajec jsem si tak na konto připsala při oné objevné výpravě po pravém břehu řeky Vltavy (standartně vede cyklostezka po levém), kdy jsem jen tak mimochodem posbírala hned tři kousky – Wedosácké s robotem u mostu přes řeku, krásné s lesem, jezerem a spícími zvířátky (s podobně krásným názvem Cesta do fantazie) u motýlí loučky u koupaliště a lampiónové, známé z loňských okruhů, u golfového hřiště.
Motorácká kraslice pak čekala při další výpravě v přístavu u okénka s občerstvením (přičemž pro vyluštění letošní křížovky bylo potřeba spočítat všechna žlutá M – u toho jsem si nemohla nevzpomenout na Barjohovic a jejich loňské putování na stezce po mém boku :o). Po velikonočních svátcích jsem pak vyrazila i pro oficiální mapku (letos za 50 Kč, ale za to na silnějším papíře, aby něco vydržela :o) a při té příležitosti jsem objevila další moc krásnou a zbrusu novou kraslici přímo na hlubockém náměstí kousek od kostela, která měla na modrém podkladu vyobrazení zdejšího krásného zámku. Cestou k přístavu a zpět na cyklostezku jsem pak ukořistila staré známé škodovácké vejce u hlavní silnice a další sice staré, ale stále krásné vejce motýlí u parkoviště uvnitř sportovního areálu (u něhož se pro změnu zkoumalo, který motýl je na něm dvakrát).
Jeden z dubnových víkendů jsme si dokonce udělali výlet na Hlubokou i s rodiči a pejskem, kdy to byla opět pěkná záminka k výletu, když už bylo hezky slunečno :o). Sice nám příjezd trochu zkomplikovalo rozkopané centrum Hluboké (což je něco, co z cyklostezky nepoznám), takže abychom se dostali na parkoviště u Penny, museli jsme obkroužit půlku města a motat se v jednosměrkách, ale nakonec se nám to nějak povedlo, a kromě "zámecké" kraslice na náměstí jsem si tak na konto připsala další na úpatí kopce při výstupu na zámek – tam byla kraslice s pohádkovým královstvím trochu zvláštního názvu Lignum. A další překrásně něžné vejce bublinové s roztomilým králíkem, které bylo v parku u rybníčku, a pak ještě jedno s kočkou na srpku měsíce (s názvem Pro radost) u stezky ke hřbitovu. Suma sumárum jsem tudíž za duben ukořistila 10 kraslic bez nějaké výraznější snahy :o)
V květnu už jsem si pak s krátícím se časem, kdy budou kraslice na Hluboké vystavené, naplánovala cílené výpravy, čímž jsem se zároveň snažila využít na maximum oněch několik osamocených dnů s hezkým počasím (jinak byl květen nesympaticky chladný a deštivý :o(. První výjezd jsem zrealizovala v neděli, a i když jsem původně měla v plánu trasu zámeckým parkem (tedy č. I), nakonec jsem si to cestou rozmyslela, protože mi došlo, že v neděli by mohlo být v parku hodně lidí, a rozhodla jsem se začít raději vzdálenější a terénnější trasou č. III kolem Staré obory, což se ve výsledku ukázalo jako skvělý nápad, protože jak jsem se blížila na Hlubokou, začala jsem na hrázi rybníka potkávat běžce ve firemních trikotech a čím dál větší davy lidí (nejhorší to bylo ve sportovním areálu, kde evidentně probíhala nějaká akce covid necovid). Už jenom tenhle poslední úsek cesty byl slušně o nervy, protože proplétat se mezi běžci pohybujícími se v obou směrech a dostat se mezi nimi bezpečně tam, kam jsem potřebovala, byl slušný horor. Naštěstí za přístavem a dál kolem koupaliště už skoro nikdo nebyl, a tak můj výlet mohl pokračovat v klidu (a já si v duchu blahopřála k prozřetelnému rozhodnutí :o). Abych se dostala na velikonoční stezku č. III, musela jsem dojet až k mostu a pokračovat za ním po levém břehu Vltavy pořád dál dozadu, do míst, kde jsem to dosud neznala, ale kde byly kromě další nenové kraslice s názvem Tetování i moc pěkné výhledy na řeku. Kolo jsem zaparkovala u turistického přístřešku s posezením na Hamrech, kde byla umístěna další z kraslic, konkrétně ta s mantami, a vydala jsem se do poměrně strmého kopce pěšky po naučné stezce vedoucí do Poněšic.
Z té jsem vcelku brzy odbočila na lesní stezku a hledala kraslice podle mapy v doprovodu map od Seznamu v mobilu, což se ukázalo jako ideální kombinace. Nejbližší vejce s názvem Všechno je v hlavě na mě čekalo U Janečků, což bylo jakési stavení, nejspíš původně pro správce obory, a odtud už jsem pak šla podél plotu Staré obory a potom dál moc krásným lesem, o kterém jsem ani nevěděla, že ho tady v blízkosti máme :o).
Další povedená kraslice (nebo alespoň mně se líbila :o) se jmenovala Majá-Les a málem jsem u ní zabloudila, neb jsem se chtěla nechat strhnout davem a jít po cestě za skupinkou lidí, kterou jsem viděla z kopce před sebou, nicméně kontrolou v mapce a mobilu jsem zjistila, že musím vyrazit doprava a šplhat zpět do mírného kopce (k Majá-Lesu jsem si to drandila z kopce, takže se to dalo čekat :o)
Trasa č. III byla docela hezky značená červenými šipkami :o)
Čtvrtým vejcem na trase bylo z minulých let známé vejce s medúzami, u kterého jsem si letos poprvé všimla i malých mořských želviček (nebo je tam možná domalovali :o). Potom jsem si u chatové kolonie trochu mazácky zkrátila cestu přes pole, ve kterém byly vyjeté suché koleje až skoro k boudě u rybníka, kde měla být další kraslice. Tou bylo moje z minulých let oblíbené čmeláčí vejce se srdíčky :o)
Cestou jsem potkávala i takovéhle hezké lavičky :o)
Od "včelí" boudy pak vedla cesta na okraj hlubocké vilové čtvrti, kde jsem si málem spletla odbočku do polí (s odbočením jsem příliš chvátala a málem jsem si to štrádovala po cestě mezi poli zpět k Majá-lesu :o). Naštěstí mapy od Seznamu mě vrátily zpět a nasměrovaly o jednu odbočku dále na polní cestu, kudy jsem došla až k poslední kraslici jménem Nevěsta, která mi s těmi všemi záclonami a kanýrky přišla trochu zvláštní, ale budiž. Trasa kolem Staré obory měla asi nejnižší koncentraci vajec – na 6,5 km pouhých 6 kusů, ale zase jsem díky ní objevila kus hezké přírody hned tady za humny :o)
Na trasu č. III zámeckým parkem jsem pak vyrazila ve všední den odpoledne, a abych pokryla co nejvíc kraslic (resp. i okruh č. II., ze kterého už jsem většinu vajec objevila), rozhodla jsem se přijet na Hlubokou (opět kolmo) novou cestou, a to směrem od zoologické zahrady Ohrada, resp. od hlavní silnice, což znamenalo v Bavorovicích odbočit před koncem doleva. Nakonec to nebyla až tak špatná cesta a měla i pár hezkých zákoutí a výhledů, samozřejmě kromě úseku cyklostezky, která vede fakt podél oné hlavní silnice na Hlubokou, sice je oddělená betonovými zátarasy, takže si aspoň cyklista připadá v relativním bezpečí, ale ta kvalita ovzduší holt není nic moc :o(. Každopádně cyklostezka vás nakonec zavede podjezdem pod silnicí na protější stranu na hráz rybníka, a tam už je to zase pěkné a mnohem klidnější (v mém případě nebyl široko daleko nikde nikdo, což jsem si vychutnávala :o).
Na hrázi jsem ulovila tři další vejce – z předchozích let známé Animal Rescue, Spojenci a mozaikové Vítání slunce – a pak jsem se po přechodu pro chodce dostala do města z malebné strany od Podhradského rybníka, kde jsem neodolala a pořídila spoustu fotek, protože výhled z téhle strany na město, kostel a zámek se mi tuze líbil :o)
Cestou do města jsem si přidala do sbírka další kraslici – tentokrát mně neznámou stříbrně nablýskanou s názvem Květ života II. No a potom už to byla klasika: zaparkovala jsem kolo v kolostavu u kostela (znovu jsem se pokochala zámeckým vejcetem) a odtud jsem vyšlápla pěšky nahoru do kopce k zámku a alou do parku.
Kousek od Alšovy jihočeské galerie byla schovaná hezká fialovo zelená kraslice Noční můra. Potom jsem se znovu zastavila u onoho něžného vejce s králíčkem a bublinami, které se mimochodem jmenuje Každá bublina jednou praskne, a řádně si ho nafotila (rozuměj: s obdivným ocháním jsem práskala jednu fotku za druhou :o).
Detail na "králičí kraslici", který není pro arachnofobiky - i já odtamtud pak rychle zmizela :o)
Další Porcelánová kraslice pak byla schovaná u rybníčku a už tady se musím bez mučení přiznat, že jsem trochu bloudila a dost mě zachraňovaly mapy od Seznamu. Upřímně je docela vtipné, že na neznámé trase uprostřed lesa nebloudím tolik jako při hledání vajec v zámeckém parku, ale na svoji obhajobu musím uvést, že kraslicová mapička je v tomhle ohledu malinko záludná, protože jak je malá a není na ní úplně rozlišené, které cesty jsou hlavní a které jsou jen takové ty úzké pěšiny, tak se tam vždycky nějak zamotám a není mi moc platné ani to, když si v duchu neustále připomínám, že tam musí ta sedmisetkilová vejce nějak dovézt, takže by cesta měla být příslušné široká, protože stezka občas vede po úzkých zkratkách a tahle mantra se tudíž rozhodně nedá aplikovat nějak globálně (koneckonců Barjohovi by mohli vyprávět, s těmi jsem vloni taky trochu bloudila :o)
Každopádně seznamové mapy se mi v parku hodily minimálně k tomu, že jsem díky nim byla aspoň schopná se zorientovat, že jdu špatně a kudy se nejrychleji vrátím na vytýčenou trasu, abych žádnou kraslici zbytečně neminula. Díky tomu jsem v dolní části parku posbírala kraslici Hambáč a o kus dál po menším bloudění i vejce Maya – u toho mi dali tvůrci velikonoční trasy docela zabrat, protože kraslici schovali de facto do křoví kus od hlavní cesty, takže jsem se jednou zbytečně vracela v domnění, že jdu po špatné cestě. Jo, zámecký park je pro mě vždycky trochu zrada :o)
Nemohla jsem si pomoct, ale dvojice stromů na fotce vpravo mi připomínala zamilovaný pár :o)
Tak schválně, kdo by si v křoví na fotce vlevo všiml kraslice?
A pak už mi zbývala poslední kraslice na trase č. I, kterou bylo hodně povedené vejce s názvem Seriály pro všechny, u něhož jsem strávila celkem dlouhý čas nejen focením, ale i podrobnějším zkoumáním jednotlivých obrázků :o). Od něj jsem pak vyrazila blíž prozkoumat ještě i budovu malé vodárny, kterou jsem vždycky nějak opomíjela a obcházela, a přitom je to poměrně malebná stavba :o). Jediným nemilým překvapením u ní byl hadí hlídač, který jen potvrzoval moji domněnku, že k vodárně moc lidí nezabloudí...
Neodpustila jsem si samozřejmě ani pár snímků překrásného hlubockého zámku (bez toho to zkrátka nejde, i když už jich mám nejmíň milion :o). A u golfového hřiště jsem neodolala a zvěčnila jsem si jedno prastaré a bohužel už značně vykotlané torzo stromu, u kterého se nikdy neubráním myšlenkám na pohádky či fantasy a na to, že díky němu věřím, že je v případě potřeby možné schovat děti do kmene stromu :o)
Po absolvování obou tras, resp. všech tří tras, jen tu s č. II. jsem měla roztříštěnou do spousty různých výletů, jsem letos měla na kontě 26 vajec z celkových 27. Nebudu zastírat, že se mi ke konci května honilo hlavou, že takhle blízko možnosti sesbírat 100 % kraslic na stezce už asi nikdy nebudu, a tak jsem s bojovým pokřikem (typickým pro letošní květnové počasí, kdy člověku stačilo ke štěstí, že neprší): "Vždyť vlastně ani nemusí být hezky." této jedinečné příležitosti využila a v sobotu ráno, než jsem se vydala za mamkou, jsem si zajela kolmo na Hlubokou ještě i pro tu úplně poslední kraslici, která byla jako každý rok ve městě, kousek od Nádražní ulice u reklamní agentury Kelt :o). A víte co? Byl to hrozně fajn minivýlet, který mi navzdory podmračenému počasí udělal radost :o)
Cestou za poslední kraslicí jsem objevila i tohle autíčko :o)
Takže letos mám premiérově nahrabáno všech 27 kraslic :o). Zásluhu na tom ale určitě má i fakt, že organizátoři opět vymysleli moc pěkné trasy, které stejně jako vloni tvořily uzavřené okruhy, což mi prostě vyhovuje víc, než vejce volně roztroušená po městě :o). A co uvést závěrem? No přece pořadí letošních nejkrásnějších zbrusu nových kraslic! Bylo to poměrně těžké, protože letos bylo těch povedených fakt hodně, ale první příčku bych řekla, že za mě má Každá bublina jednou splaskne coby absolutní vítěz (protože králíčci prostě k Velikonocům patří :o), na druhém místě pak stylová Hluboká a bronzovou medaili bych dala Cestě do fantazie. Nějakou cenu bych ale dala i dalším kraslicím, a to konkrétně třeba té s názvem Seriály pro všechny, protože ta byla opravdu precizně udělaná a obrázky seriálových postav byly vážně povedené. Potom se mi taky hodně líbila Porcelánová kraslice, protože to byla opravdu klasická a moc pěkná kraslice :o). A za zmínku určitě stojí i Majá-les, který se mi těmi svými jednoduchými obrázky z lesa taky moc líbil, nebo Noční můra, která mě oslovila onou krásnou kombinací zelené a fialové a povedeným obrázkem ála Tim Burton, ale u které si nejsem jistá, jestli byla letos nová, nebo jestli už jsem ji někde neviděla v minulých ročnících :o)
A co vy? Máte mezi kraslicemi nějakého favorita?
