Pokud máte náladu na romantický příběh ve stylu Pýchy a předsudku nebo Malých žen, můžu vám tuhle knihu vřele doporučit.
Hlavní hrdinkou je na svoji dobu nezvykle inteligentní a ambiciózní (chtěla by být lékařkou) Elizabeth Thorntonová, která od svých čtyř let žije s matkou u svého strýce na Dartmoorské vrchovině, kde pomáhá nejen s hospodařením na farmě, s vařením, uklízením a péčí o své malé bratrance a sestřenici, ale společně s maminkou připravuje nejrůznější bylinkové masti, čaje a tinktury a postupně se učí jejímu řemeslu kořenářky a porodní báby. Když je jí patnáct let a její matka zemře, odejde podle jejího posledního přání z domu násilnického strýce a začne pracovat jako ošetřovatelka u místního boháče Josiaha Pencarrowa. Navzdory obavám z proslulé prchlivosti starého pána, vede na Rosebank Hall spokojený život, ovšem až do chvíle, kdy se ve dveřích objeví špinavý cizinec.
"Otče!"
Slovo bylo jen chraptivým šepotem, vylekaným a zoufalým. Elizabeth zatajila dech a přeskakovala pohledem z jednoho na druhého. Potom muž zamrkal, obrátil oči v sloup, nohy se pod ním podlomily a s tichým zasténáním se bezvládně sesunul na podlahu a zůstal tam ležet jako hromádka šatstva.
Uplynulo několik okamžiků, než byla Elizabeth schopna pohybu. Obrátila hlavu k Josiahovi. Z chladného lesku jeho očí ji znovu zamrazilo.
"To... to je váš syn?" vydechla.
Neodtrhl pohled od nehybné podstavy před sebou. "Já nemám syna," vycedil přes zaťaté zuby a na spáncích mu vystoupily žíly...
Zachytila koutkem oka pohyb u dveří. Vyměnila si rychlý pohled s Josiahem a potom se zadívali stejným směrem. Přes práh se kradla malá, nanejvýš šestiletá holčička. Černé oči v drobné bledé tvářičce vypadaly obrovské. Tiskla se ke stěně, jako by se snažila být neviditelnou, schovala se v koutě, ale v okamžiku, kdy zahlédla muže ležícího v bezvědomí na podlaze, přidušeně vykřikla, vrhla se vpřed, poklekla vedle něho, uchopila drobnýma ručkama jeho ramena a divoce jím třásla.
"Papa! Papa!" (str. 125)
Návrat Richarda Pencarrowa převrátí Elizabethin život na Rosebank Hall naruby. Josiaha ze setkání se synem raní silná mrtvice, po které ochrne na polovinu těla, a Elizabeth nezbývá nic jiného než se kromě starého pána postarat i o těžce zraněného Richarda a jeho malou dcerku.
"Elizabeth nikdy tak hrozné zranění neviděla. Musel nesnesitelně trpět.
"Panebože! Který felčař nebo řezník to dělal?" rozhořčil se William.
"Lékař to nebyl," přiznal Richard se zvláštní směsicí ironie a únavy. "Nemohl jsem riskovat, že se mě bude vyptávat."
"Předpokládám, že ode mě taky nechcete slyšet žádné otázky."
"Cože?" Richard zřejmě znovu nedokázal udržet soustředění a musel vzpomínat, o čem byla řeč. "Ne. Nemusí vás vůbec zajímat, jak jsem... Au! Panebože!" S pronikavým výkřikem zvrátil hlavu nazad, když mu William začal opatrně ohledávat ránu. Elizabeth se bezděčně kousla do rtu.
"Je mi líto, musím se na to podívat pořádně," omlouval se lékař a zamyšleně nafoukl tváře. "Když to nebyl lékař, tak ránu nejspíš jaksepatří nevydezinfikoval. Je to tak?"
Richard posměšně zavrčel. "Skoro vůbec ne. Nalil jsem si na ni láhev brandy a pak je nechal, aby dělali, co umějí. Chtěl jsem jenom, aby kulku vytáhli a já se mohl vrátit sem."
William a Elizabeth se domluvili pohledem. Představa, že zákrok byl prováděný bez umrtvení...
Richard se odvrátil. "Budete mi ji amputovat, že?" vysoukal ze sebe." (str. 133)
Josiah Pencarrow nedlouho po vážné mrtvici zemře a téměř vyléčený Richard Elizabeth z Rosebank Hall propustí, takže se musí vrátit zpět na farmu svého strýce. Ten ji ale opět napadne, když se za něj odmítne provdat.
"Zatímco podkovy dusaly v mokré trávě, Richard zatínal zuby. Byla to pěkná řádka let, kdy naposledy seděl na hřbetě rychlejšího zvířete, než byl strhaný tažný valach, a zraněná noha se ozývala stále silněji. Kobylka byla mladá, jankovitá a Richard se bál, že mu bolest a ochablé svaly neumožní udržet se v sedle, kdyby nečekaně uskočila. Ale mnohem horší byl svíravý strach o Chantal, výčitky, že ji nechal doma tak dlouho samotnou, a pochybnosti, jestli opravdu zamkla všechny dveře, jak jí kladl na srdce...
On i kůň si postavy, která jim jako přízračný stín nepozorně zkřížila cestu, všimli, teprve až bylo pozdě. Vyděšené zvíře zakoulelo očima, přitisklo uši k hlavě a divoce se vzepjalo na zadní...
"Kčertu, nemůžete dávat pozor?" zařval do šumění deště a myslí se mu mihl obraz Chantal, samotinké ve velkém domě. Ženě se svezla hlava k rameni. Otevřela oči. Richard na ni nevěřícně zíral. V tom okamžiku jí prudký poryv větru nazvedl pláštěnku a on spatřil, že má živůtek roztrhaný na cáry, mezi nimiž prosvítá světlá kůže.
"Vy!" užasl. "Kristepane! Co..." Zuřivost v něm vzplála, když ho přepadly děsivé vzpomínky na to, co se stalo na statku ve Francii... Dobrotivý bože... Vzápětí se vrátily obavy o Chantal. Ale přece nemůže... "Pojďte," vybídl Elizabeth hrubě a postavil ji na nohy. "Doprovodím vás ke strýci."
"Ne!" vykřikla zděšeně a zoufale se zmítala, aby se mu vytrhla. Obrátil ji tváří k sobě a znovu jí zatřásl, jako by ji tak chtěl přivést k rozumu. Náhle se zarazil.
"Snad mi nechcete tvrdit..."
Hleděla na něho, brada se jí chvěla, ze sevřeného hrdla jí nevyšla ani hláska, ale Richard přesto pochopil a rozhořčeně se nadechl nosem." (str. 205-206)
Richard Pencarrow jí po jejich náhodné noční srážce nabídne, aby zůstala na Rosebank Hall a pomohla mu vzkřísit zanedbané hospodářství. Společnými silami se snaží navrátit Rosebank Hall dřívější bohatství a během úmorné dřiny lépe poznávají jeden druhého. Ale než se do sebe zamilují (resp. než si uvědomí, že jeden druhého milují :o) čeká je ještě dlouhá cesta.
Dívka od řeky je velice pěkně napsaný příběh pro romanticky laděné duše, kterému nechybí duchaplný děj i realističnost anglického venkova poloviny 19. století. Všechny hlavní postavy mají čtenáři co nabídnout, včetně temných tajemství ze své minulosti, a jejich vzájemné vztahy rozhodně nejsou omezeny žádnými jednoduše černobílými schématy.
