Roberta Fulhguma jsem měla jako malá holka celkem ráda, přivedla mě na něj tehdy naše češtinářka a mně se jeho knihy zalíbily natolik, že jsem přečetla všechno, co v té době u nás od něj vyšlo. Byly to samé povídkové knížky s krátkými příběhy, postřehy a zamyšleními z každodenního života, u kterých se