Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Článek Přečteno i nedočteno
Komentáře k článku: Přečteno i nedočteno
tlapka: Ta Řeč květin vypadá poměrně zajímavě, možná tomu dám šanci, jestli někdy nebudu vědět, co roupama.
Odstíny čtu zrovna teď, jsem asi ve třetí kapitole. I když se asi přidám na stranu jejich nezastánců, chci mít svůj názor. K sexuálním scénám ještě nedošlo, ale už teď mě irituje ten křečovitě-rádoby-nad-věcí-styl a neustálé omílání téhož (šedé oči, je z něj hotová, ne, nesmí, ano, je... a on je sexy a... no, průměrnému čtenáři to stačí říct pětkrát 
), nedávám tomu moc šancí. Asi mi obrozenci a antická filosofie zvedla normy, ale tohle by mě nebavilo ani předtím. 
rebarbora: Tak schválně, jestli vydržíš celých šest set stránek téhle americké "filozofky"
PS: S tím opakováním máš pravdu, taky mě to vytáčelo, proto jsem měla pocit, že je Anastasia prostoduchá 
editt: No, když bereš 50 odstínů jako odpočinkové čtení, tak proč ne... Přečetla jsem 1. díl, 2. ani 3. mě neláká. Je to červená knihovna, opakuje se tam pořád to samé, Anastázie je úplně blbá a nějaký děj se odehrává asi tak na 10 stránkách, jinak vata. Už jsem četla lepší knihy.
rebarbora: Pro mě teda ani jako odpočinkové čtení 
Na to je to moc velký shit, ale kolegyně v práci už se nemůžou dočkat, až vyjde třetí díl 
wnaty: Wow! Takže za
a) Máš krásný design 
b) Kolik času jsi strávila nad tak dlouhým článkem? :O
c) Knížky vážně zajímavé, já teď vůbec nečtu
d) Super blogís
rebarbora: Děkuju, pochvala vždycky potěší 
Když vezmeš v potaz, že je to vlastně 3 v 1, tak ten článek zas tak dlouhej není
boudicca: 50 odstínů jsem přelouskala hned po maturitě, abych se trochu odreagovala od klasické literatury; z nudy i dočetla, nicméně pořád jsem čekala na nějakou akci a ono pořád nic Docela mě to zklamalo, na to, jak o knize všichni v mém okolí básní, je to teda solidní brak.
rebarbora: Taky jsem čekala, kdy že už to jako začne... a pak mě to přestalo bavit a flákla jsem s knihou o kouta (samozřejmě obrazně řečeno, protože s knihama vždycky zacházím v rukavičkách, i když je to takováhle pokleslá literatura 
)
Každopádně jsem ráda, že nejsem sama, kdo není z 50 odstínů šedi odvařenej. Už jsem se začínala bát, jestli nejsem nějaká divná 
damn-girl: Kolem Odstínů byl všude kolem mě nehorázně velký BOOM. Bavili se o tom lidi všude. no tak jsem si říkala, že bych teda asi taky měla, abych věděla, o čem je řeč. No, přelouskala jsem první díl s neustálým lamentováním nad tím, že Anastasia je asi lehce jednodušší a do druhého a třetího dílu mě nikdo nedonutí mě nudit to číst
rebarbora: Docela mě potěšilo, když jsem nedávno někde na internetu četla, že podle nějaké studie se Padesát odstínů šedi líbí především ženám a dívkám, které mají ve vztahu problémy (chodí s dominantním machem nebo je jejich partner bije, jsou týrané apod.). Říkala jsem si, díkybohu, jsem normální 