Tuhle pidi výstavu v místní pobočce Národního památkového ústavu jsme se původně chystali zkouknout už během Mezinárodního dne/..., náš program byl ale nakonec tak našlapaný, že k tomu nedošlo a já pak docela dlouho přemítala, jestli se tam vypravit nebo ne, květen byl totiž co se nejrůznějších kulturních a ostatních akcí týče celkem dost nabitý, ale nakonec jsem si říkala, že by mě pak třeba mrzelo, kdybych se na to vykašlala, a tak jsem se na ni v pondělí 18. května 2015 odpoledne po práci přece jen vypravila (výstava končila 20. května, takže to bylo opravdu na poslední chvíli :o)
Šlo o další výstavu u příležitosti 750. výročí založení našeho města, vstup byl zdarma a v to pondělí odpoledne jsem tam byla jediný návštěvník :o). I tak jsem si ji ale užila a pečlivě jsem si přečetla všech patnáct panelů o životě a smrti Přemysla Otakara II – byla to jakási rozšířenější verze, než jaká byla k vidění u pohřebních klenotů, navíc s celkem pěknými obrázky a sem tam i vtipnými komentáři. Uprostřed místnosti pak byly kamnové kachle a kopie Otakarovy pohřební koruny, která teda upřímně řečeno vypadala mnohem líp než její originál, na který jsme se byli v březnu podívat v radničním sále :o). Před odchodem domů jsem se ještě zeptala přítomné paní z NPÚ, která si tam mezitím nerušeně pracovala na počítači, jestli bych si mohla ty informační panely vyfotit (bylo mi jasné, že ze všech těch informací si toho jako obvykle zapamatuju jen zlomek :o), což mi bylo dovoleno a já pak odcházela spokojená jako blecha.
No, a abych nebyla příliš stručná, podělím se s vámi ještě alespoň o pár nejzajímavějších glos, které jsem se na informačních panelech dočetla :o)
Iluminátor Gelnhausenova rukopisu zobrazil na počátku 15. století Přemysla Otakara II. s taseným mečem v plné zbroji při útoku. Doboví kronikáři připomínají jeho fyzickou zdatnost, což potvrzuje i skutečnost, že byl neustále na cestách. Dále zmiňují, jak byl výřečným mužem příjemného vzhledu s tmavší pletí. Výzkum kosterních pozůstatků zase poukázal, že jeho robustní postava dosahovala tehdy průměrné výšky 168 cm a že měl vysoké čelo a mírný předkus. (Okresní archiv Jihlava)
Zkazky o Přemyslově manželce Markétě Babenberské a milence Anežce z Kuenringu v kronice Františka Pražského: "A ačkoliv řečená Markéta byla neplodná, připisovala hanbu neplodnosti králi, tvrdíc, že je neplodným proto, že se narodil na den svatého Petra. Král však řekl: ,Dej mi jednu ze svých dívek a do roka s ní zplodím chlapce‘, s čímž královna souhlasila. Král si pak vybral mezi ostatními dívkami od dvora jednu, která byla ostříhaná po mužsku, a proto se obecně nazývá Palceřík (palcéř – tehdejší název pro krátký pánský účes), i zplodil s ní v prvním roce syna Mikuláše a potom několik dcer."
Pečeť olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka (1245-1281), který inicioval obě křížové výpravy Přemysla Otakara II do Prus. Tento zkušený diplomat a králův blízký rádce je uveden i mezi svědky na zakládací listině zlatokorunského kláštera z roku 1263. (Moravský zemský archiv)
