Vzhledem k tomu, že bylo vloni v létě tak epesní počasí, nešlo prostě jen tak sedět doma :o). A tak jsme i v sobotu 8. srpna 2015 vyrazili na výlet, tentokrát do Rožmberka nad Vltavou, a protože jsme jeli autem, rozhodli jsme se jet tam i zpátky pokaždé jinou trasou a udělali si tak zároveň krásně vyhlídkovou jízdu. Kolem Českého Krumlova a Rožmberku je totiž nádherně nedotčená příroda se spoustou zelených lesů a cesta se roztomile klikatí podél řeky Vltavy, takže máte skoro celou dobu výhled na vodáky rochnící se na hladině (úplně to ve mně vyvolávalo touhu taky někdy vyrazit na vodu – a nebyla jsem zdaleka sama :o). Cesta tudíž uběhla neskutečně rychle (i když je to nějakých 50 km) a najednou jsme byli na místě, na malém parkovišti před mostem, kde se na skále nad námi tyčil krásný renesanční hrad. Zaplatili jsme parkovné, vyšlápli pořádný krpál nahoru k hradu, prosmýkli se bránou se vstupem chytře schovaným za rohem (určitě se jednalo o obranný prvek, protože z širokého, avšak slepého prostoru brány jste museli zahnout za roh a pokračovat po úzkých schodech, kudy tím pádem nemohla na hradní nádvoří naráz vtrhnout žádná početná armáda), a když jsme se dostatečně pokochali všemi možnými i nemožnými výhledy na hrad a město, prošli jsme na hradní nádvoří a u pokladny si koupili lístek na 1. prohlídkovou trasu (vstupné bylo rovných 100 Kč/osobu).
Rožmberk je malebný hrádek, kterému nechybí ani hradní příkop. Celý komplex je ale ve skutečnosti mnohem větší – hrad, kde se provází turisté, je vlastně jen polovinou, tzv. Dolním hradem, a zbytek, tzv. Horní hrad, se nachází ještě kousek výš na kopci a v současnosti vypadá jako jakákoli "normální" budova (tahle podoba Horního hradu alias zámku pochází z 19. století). Ve skutečnosti jde ale o starší část komplexu (někdy ze 13. století), která však v roce 1552 vyhořela a zůstala z ní jen kulatá věž Jakobínka, která stále čeká na rekonstrukci (mimochodem z Horního hradu se prý stalo rekreační středisko České pošty, hrad byl totiž už počátkem 20. století využíván jako ubytovna). Naopak v krásně zachovalém Dolním hradu, vybudovaném v první polovině 14. století, poté v 16. století přestavěném v renesančním slohu a v 19. století upraveném do anglické novogotiky hlavně co se interiérů týče, na vás čekají hned tři prohlídkové trasy – Buquoyské sbírky, Soukromé pokoje s Anglickou věží a Katovna.
První prohlídková trasa s Buquoyskými sbírkami začíná v nádherné Vstupní hale s točitým dřevěným schodištěm v novogotickém stylu, které je ověnčeno gryfy a okřídlenými draky (ti jsou údajně buquoyským heraldickým znamením, protože jedním z prapředků byl i rytíř Alexander Lonqueval, který si během výpravy do Svaté země v roce 1080 vysloužil mezi Saracény za svoji odvahu přezdívku "Drak" :o) svírajícími v tlapách erby manželek členů rodu Buquoyů. Další moc pěknou místností pak byla Křižácká galerie, což je vlastně jakási dřevem obložená chodba táhnoucí se téměř přes celou severní stranu hradu, kde jsou k vidění fiktivní portréty vůdců křižáckých výprav (mimo jiné je mezi nimi i obraz Godefroy Udatného, který se stal jedním z vůdců první křížové výpravy a po dobití Svatého města byl nekorunovaným vládcem Jeruzaléma, já jsem si nicméně při zmínce tohoto jména nemohla nevzpomenout na trampoty Jeana Rena ve francouzských Návštěvnících :o). Křižácká galerie má opět překrásnou novogotickou řezbářskou výzdobu a na Rožmberku je prý také místem konání svatebních obřadů.
Potom jsme se podívali do tzv. Rožmberské síně, která byla zbudována v prostoru bývalé gotické hradní kaple (z té zbyla jen malinká část se zbytky původních fresek sousedící s Rožmberskou síní a jen tak pro zajímavost má moc pěknou akustiku, což nás slečna průvodkyně nechala i vyzkoušet :o). Jinak Rožmberská síň jako taková má opět hezký kazetový strop a goticky lomenou část oken, přičemž na stěnách visí portréty nejvýznačnějších členů zakladatelů zdejšího hradu, Rožmberků, včetně zdejší Bílé paní, Perchty z Rožmberka (víc jsem se o ní rozepsala v pojednání o naší návštěvě zámku v Českém Krumlově). Následující pokoje už pak měly výrazně renesanční ráz – rohová Malá jídelna věnovaná především Karlu Bonaventurovi Buquoyovi, vítězi bitvy na Bílé hoře (ano, čtete správně, z našeho úhlu pohledu byl vlastně na špatné straně, ale o tom už jsem psala při návštěvě Nových Hradů), Ložnice s velkou vyřezávanou renesanční postelí, Obrazárna či opravdu nádherný Rytířský sál, který se dochoval v původní podobě z doby kolem roku 1610 a jehož strop i stěny jsou bohatě a barevné zdobené nejrůznějšími výjevy, včetně alegorií etap lidského života. Za zmínku pak určitě stojí i malý výklenek oddělený zlacenou mříží, kde bývali ukrytí hudebníci zpříjemňující panstvu jejich stolování.
Další v pořadí pak byla Zbrojnice, ve které je shromážděna poměrně rozsáhlá sbírka zbraní a brnění, dokonce včetně i nějakého toho mučicího nástroje, Pokoj Karla Alberta, jediného syna Karla Bonaventury Buquoye, a Knížecí pokoj s výhledem na původně středověký Horní hrad a věž Jakobínku. Jinak za zmínku určitě stojí to, že hrad Rožmberk je nakřivo – z prohlídky, která se odehrávala pořád na jednom patře a během které jsme de facto jen obešli hrad kolem dokola, jsme totiž vylezli zpátky do vstupní schodišťové haly o patro výš, než jsme do ní vstupovali :o). Co se historie hradu týče, byl postaven na důležité obchodní stezce mezi Čechami a horním Podunajím a jeho původní německý název Rosenberg se poprvé vyskytuje už v roce 1250, přičemž jeho zakladatelem byl Vok z Rožmberka (po něm se potom také jmenoval poslední příslušník tohoto rodu, Petr Vok), který společně se svým bratrem Vítkem z Přiběnic (neboli dalším Vítkovcem) patřil mezi dvořany krále Václava I.
Fotky interiérů jsem opět dohledala na webových stránkách hradu Rožmberk :o)
V rámci naší výpravy jsme se chtěli po prohlídce 1. okruhu podívat ještě i na zdejší věž, ale zaskočila nás změna počasí, kdy se přihnala celkem solidní průtrž mračen s bouřkou, a my tak byli nuceni sbalit si fidlátka a vyrazit trochu předčasně domů. Ale znáte mě, to bych nebyla já, abych to nechala jen tak, a proto jsem se na Rožmberk ještě jednou vrátila, konkrétně v úterý 1. září 2015, kdy jsem vyrazila dřív z práce a autobusem s přesedáním v Českém Krumlově jsem se dopravila na Rožmberk akorát včas na poslední prohlídku druhého okruhu, jehož součástí je i výlez na hranatou Anglickou věž :o). Je sice pravda, že jsem to stíhala jen tak tak a musela jsem skupinu vyloženě dobíhat (paní pokladní mě za nimi ze všeho nejdřív poslala, ať se se slečnou průvodkyní domluvím, aby na mě počkali, a teprve potom mi prodala lístek, resp. jsem si tentokrát vybrala svůj vstup zdarma za nasbírání pěti razítek do Prohlídkového pasu :o), ale stálo to za to. Počasí nám tentokrát přálo, takže ani po zhruba půlhodinové prohlídce soukromých pokojů ve druhém patře, nepřestalo svítit sluníčko.
Na druhé prohlídkové trase s názvem Soukromé buquoyské apartmá jsou k vidění všehovšudy asi čtyři místnosti, které sloužily pro potřeby bydlení nejbližší rodiny kolem poloviny 19. století, kdy nechával Jiří Jan Jindřich Buquoy zbudovávat na Rožmberku rodové muzeum. Jedná se o malou Pracovnu Jiřího Jana, Jídelnu se stolem prostřeným míšeňským porcelán se vzorem modrého cibuláku, Salon, kde se hrálo na hudební nástroje, dámy vyšívaly, podávala se panstvem oblíbená káva, hrály se všelijaké hry a vůbec se tu odehrávala většina rodinného života, a nakonec o Hernu, která sloužila spíš pánské části rodiny a kde se mimo jiné nachází i biliardový stůl. A potom už jsme šlapali nahoru na věž (údajně po zhruba 200 schodech), ze které byl nádherný výhled do okolí – jak na město pod námi, tak třeba i na nádvoří nebo na Horní hrad s břečťanem obrostlou věží Jakobínkou. No co vám budu povídat, kochala jsem se tam (a samozřejmě i fotila) celkem dlouho :o)
Po skončení prohlídky a slezení z věže jsem se ještě trochu cournula po hradním nádvoří a prošmejdila jsem, kam až mě oplocení pustilo, pěkně zblízka i zarostlé okolí u paty věže Jakobínky. Trochu jsem se podívala samozřejmě i dole po městě, na most, k řece a vůbec jsem se pokoušela najít co nejvíc různých pohledů na hrad na skále nad městem. Nafotila jsem si "náves" s kašnou a hlavně celkem pěkný kostel Panny Marie údajně z roku 1271, přestavěný (ale stále víceméně gotický) v 15. století se znakem rudé pětilisté růže na každém rohu :o), koupila si ve zdejší Jednotě něco chlazeného k pití, protože bylo pořád celkem horko a slunečno, a pak jsem zase nasedla na autobus a nechala se odvézt tou krásně zalesněnou krajinou podél řeky Vltavy stále plné vodáků zpátky domů, přičemž na mě jakoby na rozloučenou v jednu chvíli na skále nad řekou naposledy vykoukl rožmberský hrad :o)
