Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Článek Narozeninové trápení
Komentáře k článku: Narozeninové trápení
myfantasyworld: Tak to je hodně špatná zkušenost s narozeninami a dárky. To ani není možné, že se zrovna najednou sejde taková smůla. 
Ono někdy je lepší si říct o peníze a pak si koupit, co chceš, ale teda naštěstí mám dobré zkušenosti, že lidi, co mě znají, tak mi koupí něco, co mě potěší a co využiji a rodině vždycky říkám, co bych chtěla koupit. 
Já mám ráda takovou tu oslavu s dortem, kdy se sejdeme se sourozenci u rodičů a mamka mi udělá dort (scházíme se na narozeniny každého, jen občas se stane, že někdo zrovna nemůže) a je to pěkné, protože se zas tak často všichni nescházíme.
Třeba to s těmi narozeninami nebude až tak zlý.
S tím, že vypadáš jako školačka, tak to znám, taky se mi dost často stává, že mi lidi nevěří, že už mi bylo víc jak 18. 
rebarbora: Jo, ten letošní rok je nějak divnej 
To víš, že to není tak hrozný, ale když mám depku, vidím pak všechno strašně černě 
Vypsat se z toho mi celkem pomáhá, takže jsem to na vás všechno navalila a už je mi malinko líp
Taky tě nechtějí pouštět na mládeži nepřístupné filmy? 
myfantasyworld: Přijde mi, že všichni kolem mě tvrdí, jak je ten letošní rok divnej, taky to říkám. Nevím, co to s tímhle rokem je. 
Jojo při depce je všechno černější, je super, když vypsání pomohlo.
To se mi ještě nestalo, já chodila do kina převážně na pohádky ve 3D.
Ale nechtěli mě nechat vsadit a hlavně mi v restauraci nechtěli dát napít, nejdřív jsem jim musela ukázat občanku, by mě tam nechali o žízni.
rebarbora: Holt mladistvý vzhled má svá úskalí Já alkoholu moc nedám (nepiju ani pivo), takže u mě je pravděpodobnější to kino, protože v restauraci mi nějakou tu limonádu bez problémů nalijou
myfantasyworld: To já moc taky ne a pak si jednou za čas chci dát nějaký koktejl a občas je s tím problém.
To je teda špatný, když tě nechtějí pouštět do kina na filmy.
brutally-honest: Takhle to má myslím dost lidí, ale furt se ten zvyk hrozně drží :- ) S přítelem si při tradičních příležitostech nedáváme dárky, ale jdeme místo toho na jídlo nebo jedeme na výlet a je to super. Je praštěný, že by se mělo něco dávat zrovna v určitých datech. Když chci někomu něco dát, tak mu to dám tehdy, když na to narazím, a to jsem si buď jistá, že to využije, nebo třeba v případě oblečení že to jde lehce vrátit, případně pro to mám vymyšlené jiné využití, a rozhodně nejsem uražená, když to dotyčný nechce. S rodiči se domlouvám a nechtěné dárky dostanu jen občas od prarodičů a na ně se za to nejde mračit, hlavní je, že se vždycky sejdeme (někdy i nad dortem :- )
Tak snad se to příště povede líp, není každý rok posvícení a koneckonců jsou to jen narozeniny, ne konec světa :- )
rebarbora: Myslím, že založím petici za zrušení narozeninových oslav Děkuju za povzbudivý komentář
am: Narozeniny mám 28. 12., takže po Vánocích a mezi Silvestrem a většinou mám i dovču, takže přáním v práci a od příbuzných se úspěšně vyhýbám a netrápí mě to. Nikdy jsem na oslavy nebyla, cítím se dost nesvá. Takže mi bohatě stačí smska, že si lidi vzpomněli. Kamarádku vrácení dárku asi zamrzelo, ale časem to vybledne a přejde. A přesně, jsou to jen narozeniny, tak si to přizpůsob obrazu svému Jo, a jednou budeš za svůj mladistvý vzhled ráda.
---
am.pise.cz
rebarbora: To máš celkem vychytaný 
Kamarádka je přesně takový anděl, za jakého ji mám, a přešla to mávnutím ruky, že o nic nejde a že se samozřejmě nezlobí Mám zkrátka štěstí na přátele, ale stejně je mi to pořád trošku líto, že jsem se chovala tak necitelně
Vypadat mladší někdy není na škodu, ale zrovna u těch reklamací je to na prd
iva: Všechno nejlepší k narozeninám (i když teda opožděně )
Mně se docela statečně daří v práci i v okolí narozeniny utajit, protože prostě nesnáším to potřásání rukou a tak. Fakt to NESNÁŠÍM! Loni jsem měla trošku nahnáno, že někomu ta moje 40 dojde, ale naštěstí se mi zadařilo jí promlčet
Nejlepší vkus na dárky má manželovo maminka, vždycky mi dá peníze, ať si koupím, co mi udělá radost. A už pár let mi dává peníze i pro holky, protože ztrácí přehled v tom, co ty děti mají a nebo třeba nechtějí. Což je prostě ideální.
Nejvtipněji reagovala moje máma na dotaz, co by jí udělalo radost padesátinám. Ta čistá duše pravila: "Abys o tom držela pusu a nerozmazávala to!"
rebarbora: Děkuju 
To se máš, oslavy v práci taky nesnáším, ale kupodivu jsem od kolegů letos dostala asi jediný dárek, který jakž takž klapnul – dostala jsem totiž dárkový poukaz do knihkupectví Jediné, co mi tu radost trochu kazí, je fakt, že je Kanzelsberger tak hrozně drahý
Maminka je vtipálek To se mi moc líbí 
hroznetajne: Jéje, tak to máš na dárky dost smůlu. Abych byla upřímná, mám hrozně moc ráda překvapení, ale taky nedokážu projevit dostatek vděku za dárek. Třeba moje babička (ehm) má úžasnou vlastnost. Koupí mi to nejdražší, nejlepší, nejkvalitnější, ale podle svého vkusu. Já bych si (vždycky) vybrala něco jiného. Ať už je to kniha, šperk nebo oblečení. Vidím, že jí se ten kousek hrozně líbil a líbil by se jí na mně, ale já bych si nikdy takovou věc nevybrala, takže mám problém to potom nosit. A o tom, že je mi to skoro vždycky o číslo menší, ani nemluvím...
Zrovna nedávno jsme se koukaly se ségrou na staré kazety a je vidět náš rozdílný přístup. Já tam všude pod vánočním stromem sápu dárky hlava nehlava, křičím "Můžu rozbalit i tvoje, tati?" a ségra tam deset minut zápasí s jednou věcí a pak slavnostně vykřikne "Jé, tužka!" a má z ní neskutečnou radost . Od té doby se hrozně stydím přijímat jakékoliv dárky .
Od 15. roku vnímám narozeniny jako hrozně smutnou událost. A skoro vždycky asi týden před tím každou noc probrečím. Prostě mě to hrozně rozesmutňuje . Ale oslavy máme jen v kruhu rodinném a se spoustou svátečního jídla, to je asi tak všechno, co jsem pro to schopná podniknout.
rebarbora: Taky nemusím mít vždycky to nejlepší, nejdražší a nejmódnější, naopak se pak takové ty hodně luxusní věci bojím nosit a používat, abych si je nezničila nebo něco, takže je pak ve výsledku třeba i vyhazuju úplně nepoužité
Jo, přijímat dary je umění 
Hlavně mi neříkej, že jsi ze svých narozenin od patnácti smutná kvůli „stárnutí“
tlapka: Ano, ano, ano! Pamatuju si, jak měl otčím období, že mi chtěl koupit džíny. Pořád mě tahal do těch tvrdě značkových obchodů, kde džíny stojí 2500 v akci. A já nechtěla a nechtěla a pak jsem si koupila o pár krámků dál za pětistovku. Navíc já jsem doteď trošku kopýtko, natož jako děcko nebo puberťák - tam jsem se otřela, tam jsem šlápla do bahna, až to stříklo, tam jsem si sedla na zem... to by bylo stresu, výčitek a ještě řevu. 
rebarbora: Naprosto tě chápu Džíny za 2500 Kč bych měla doma ve vitríně Mamka ze mě má druhé Vánoce, když se kroutím nad tisícovkou za zimní boty
tlapka: Teda tolik smůly v jeden rok! Tu sis musela vybrat na roky dopředu. 
S dárky a oslavami se taky cítím rozpačitá. Nejhorší musí být, když ti zpívají narozeninovou písničku, to jsem naštěstí nikdy nezažila. Úplně rozumím, že Tě nejvíc potěší s láskou upečený štrůdl... já se nejvíc těším pokaždé na to, až se všichni vrhnout na grilovačku a já ukořistím mísu s pečenými brambory a misky s dresingy.
Naše oslavy jsou super tím, že se neliší od ostatních rodinných sešlostí. Sejdeme se tady "na Traktorce" (prateta a my bydlíme ob jeden domek), opeče se něco na grilu a sedíme a povídáme. Žádná výzdoba, žádné oficiality, žádná výjimečnost. Až na tu, co máme v rodině trvale, ale ta je trochu jiného charakteru.
P.S. Ani jsem si doteď nevšimla, že slavíme (půl)kulatiny ve stejný rok. Taky Lev nebo už Panna? Opožděně všechno nejlepší a neboj, myslím to upřímně i bez dárku.
rebarbora: Vidíš, to mě nenapadlo Takže od příštího roku budu dostávat samé krásné dary Ty vaše posezení zní moc hezky
PS: Taky jsem si nevšimla, že slavíme půlkulatiny ve stejný rok Už Panna A děkuju za gratulaci, taky přeju opožděně a upřímně vše nej
zlomenymec: Jééé, povinnost dar přijmout je někdy pěkně ošemetná, no. Ale podle mě ses zachovala správně, i když to byl trochu trapas - jak to nakonec dopadlo? Nechala si to vysvětlit?
A jinak FŠECHNO NÉLEPČÍ!
rebarbora: Samozřejmě, dopadlo to dobře Ne nadarmo je to jedna z mých nejlepších kamarádek, už mě zná nějaký ten pátek a ví, že mám občas "telecí" chvíle
A děkuji, hepčí
metalistka®blbne.cz: Jejda, to je na prd když se to takhle sejde. S tím řetízkem, myslím, že se vyplatí hledat dál. Člověk když pak nějaký perfektní najde tak ho nosí pořád a je za něj hrozně rád
U nás byly (jsou) oslavy vždycky o tom, že na svoje narozeniny mám všechny správně pohostit (Je to tvoje oslava, tak tu ukliď! Je to tvoje oslava tak si to nachystej) na narozeniny druhých mám taky všechny správně pohostit (Mamka má narozeniny, tak tu snad uklidíš ne? Tvůj bratr má narozeniny tak přece upeč dort!) takže já tohle fakt nemám ráda. Navíc se rodina vždycky dohádala. Nicméně od ledna kdy umřel strejda jsem to začla brát tak, že nejde o narozeniny, ale o to abychom se mohli s rodinnou láskou pohádat a jít spokojeně spát s plnými žaludky A dárky řeším tak, že si vedu seznam věcí co bych chtěla a poskytuji ho rodině vždycky před nějakou takovou událostí (narozeniny, svátek, vánoce), zároveň ale nečekám že ty věci z toho dostanu. Spíš očekávám věci co můžu rozcupovat, rozstříhat, nabarvit při nějakém uměleckém záchvatu co občas mívám, a babička se nikdy nedozví co se stalo s tou 'nádhernou' károvanou čelenkou
rebarbora: Jéé, tak to máš hodně podobný jako já 
Taky se to snažím brát s rezervou (a dospěle ), ale někdy je toho prostě moc 
Vidíš, zužitkovat nepovedené dárky na nějakou rukodělnou činnost mě ještě nenapadlo, já je většinou hodím do kouta (samozřejmě obrazně řečeno ), na tomu budu muset ještě zapracovat