Zámek Orlík nad Vltavou

6. srpen 2017 | 17.13 |

blog ›

V sobotu 10. června mě čekal hlavní bod mého prodlouženého víkendu v Písku a důvod, proč jsem vlastně celou tuhle výpravu podnikla, zámek Orlík nad Vltavou. Byť existuje spoj přímo z Českých Budějovic, cesta zabere přes dvě hodiny, a to bych toho pak z Orlíku moc neviděla a už bych musela frčet zase zpátky, proto jsem se rozhodla pro variantu dojet na půl cesty do Písku, zařídit si tam nocleh a pořádat odtud výpady, protože když už jsem s tím měla všechno to zařizování, přibrala jsem si k Orlíku ještě třeba i zámek Blatnou :o)

Po snídani v hotelu Biograf jsem tudíž vyrazila na písecké autobusové nádraží (opět ona pěkná dvacetiminutová procházka :o) a odtud ve třičtvrtě na deset busem na Orlík. Ze zastávky "Orlík nad Vltavou, zámek" je to ještě kousek pěšky, ale nijak daleko a je to celkem hezká procházka zelení, nicméně ačkoli bylo původně sluníčko, už po cestě na Orlík mělo tendenci se chvílemi schovávat, takže když jsem dorazila k zámku a bylo pod mrakem, rozhodla jsem se jít rovnou na prohlídku s tím, že se to třeba za tu dobu vybere a já budu mít prosluněné záběry s modrou oblohou :o)

Orlík 02 Orlík 03

Orlík 05 Orlík 07

Orlík 06 Orlík 08

Jinak na Orlíku je pouze jediná prohlídková trasa (se vstupným slušných 120 Kč/osobu, jo a místo klasické vstupenky dostanete pohlednici, což mi přišlo neotřelé a hrozně sympatické :o), takže odpadá hloubání nad tím, kterou vybrat, nicméně naše průvodkyně byla taková mně osobně ne příliš sympatická, alternativně vyhlížející osoba, evidentně platonicky zahleděná do hraběte Karla VII., která navíc vytrvale říkala "ampír" místo empír :o(, nicméně přežila jsem (včetně nezbytných pantoflí, které mě teda docela štvaly :o). Prohlídka začíná několika místnostmi, kde jsou vystaveny jednak nejrůznější vyobrazení orlického zámku v průběhu času a jednak osobní drobnosti orlické větve Schwarzenbergů, jako například stříbrno-zlaté šachy darované Napoleonem nebo nejrůznější metály a ocenění, zbraně, prapory, uniformy atd., včetně pečetěmi opatřených rodových linií, bývalého ministra zahraničí Karla VII. ze Schwarzenbergu nevyjímaje. Je to takový trochu zvláštní pocit, prohlížet si zámek, který je ve vlastnictví někoho stále ještě žijícího, skoro jako byste se procházeli u něj doma v obýváku :o). Člověk je zkrátka u našich zámků zvyklý, že jsou státní a jejich majitelé jsou dávno po smrti, takže všechno, o čem se ve výkladu mluví, je téměř zapomenutá historie, ale tady na Orlíku je to svázané s konkrétní, dosud žijící a poměrně výraznou osobou, což dává celé prohlídce krapet jiný rozměr.

Orlík 14 Orlík 15

Všechny následující obrázky interiéru zámku jsem si vypůjčila z jeho oficiálních stránek :o)

Dalšími místnostmi pak byla dvojice moc pěkných empírových sálů (malý a velký :o), jejichž vybavení pochází z rakouské ambasády v Paříži, kterou musel coby diplomat na své náklady vybavit maršál Karel Filip Schwarzenberg, pra-pra-pradědeček současného Karla Schwarzenberga (ten je sedmý v pořadí a Karel Filip byl první, neb s ním vznikla roku 1802 orlická větev rodu Schwarzenbergů), když přijel vyjednávat příměří mezi Rakouskem a císařem Napoleonem (a při svém odjezdu si pak větší část odvezl s sebou domů). Jinak Karel Filip a Napoleon se při svých jednáních velmi spřátelili, o čemž svědčí nejen řada darů, které Karel Filip od Napoleona dostal (jako ony zmiňované šachy nebo třeba Napoleonova busta ála římský císař s vavřínovým věncem na hlavě, která je k vidění právě ve velkém empírovém sále), ale i fakt, že Napoleon nechal Karla Filipa portrétovat svým dvorním malířem (obraz v životní velikosti opět visí ve velkém empírovém sále). Karel Filip zase na oplátku vyjednal Napoleonův druhý sňatek s rakouskou princeznou Marií Louisou. Co mě ale překvapilo, byl fakt, že nakonec proti Napoleonovi bojoval, když vedl koaliční vojsko v bitvě u Lipska roku 1813, ale to mohlo být čistě "pracovní", jakože v rámci výkonu přidělené funkce ve službách Rakouska, byť to zní v souvislosti s válkou hrozně divně.

Orlík 16 Orlík 17

Po empírových sálech následovala asi nejhezčí místnost celého Orlíku, tzv. Teskův sál, což je jakási jídelna s překrásně vyřezávaným dřevěným stropem i obložením stěn, jehož autorem je právě řezbář Jan Teska ze Starého Sedla, který za své dílo obdržel i stříbrnou medaili na Zemské jubilejní výstavě v Praze. Vytvoření celé řezbářské práce mu prý trvalo čtyři roky (1885-1889) a použil dřevo lípy, ořechu a hrušky (tou už si ale nejsem tak jistá, jestli jsem si zapamatovala správně). Kromě nádherného dřevěného obložení je v Teskově sále ještě k vidění obrovský židovský svícen menora používaný při svátcích chanuka (neboli ekvivalentu našich Vánoc) a nádherná holandská kachlová kamna s motivy z Ezopových bajek.

Orlík 18 Orlík 19

Další místností byl taky moc pěkný Rytířský sál, kde byly k vidění barokní židle potažené pravou jelenicí, opět překrásná kachlová kamna a skleněný zdobený lustr, včetně velikánského ve dřevě vyřezávaného (prý z jednoho kusu) erbu rodu Schwarzenbergů. Potom následovala Malá zbrojnice, jejíž sbírka palných zbraní prý hezky ukazuje jejich vývoj v průběhu uplynulých 400 letech. Poslední místností pak byla Zámecká knihovna, kam jsme mohli de facto jen nahlédnout, protože ji prý současný hrabě používá, a která má obsahovat na osmnáct tisíc knih v nejrůznějších jazycích (to prosím cituji naši průvodkyni :o(.

Orlík 20 Orlík 21

Jinak v rámci prohlídky jsme procházeli ještě i velice zajímavou dvojicí chodeb – jedna z nich byla Trofejová chodba, kde visely lovecké trofeje (takže nejrůznější paroží a kly) proložené sem tam obrazy s loveckou tématikou, a potom tzv. Pušková chodba, která by podle mých skromných odhadů stačila na vyzbrojení menší armády, neb v ní jsou vyskládané pušky jedna vedle druhé po obou stranách a v neskutečné délce (téměř kam až oko dohlédlo :o). Na orlickém zámku se mi taky moc líbila dvojice obrazů krásných šlechtičen – Gabriely von Dietrichstein a její sestry Josefíny (obě rozené Vratislav Mitrowitz, což mi hned připomnělo naši návštěvu zámečku Mitrowitz a utvrdilo mě to v tom, že si tamní průvodkyně tenhle rod nevycucala z prstu :o), jež byla manželkou Karla II., prostředního syna zakladatele orlické větve, Karla Filipa, který jediný se oženil a měl potomky (jeho starší bratr Bedřich se prý zamiloval do neurozené dívky, a protože by sňatek s ní nebyl možný, rozhodl se rezignovat na svá dědická práva a nikdy se neoženil :o). Portréty mě zaujaly hlavně proto, že průvodkyně nám nejdřív ukázala obraz Gabriely, jakožto sestry manželky zámeckého pána, která prý nějakou dobu dokonce pobývala na orlickém zámku, a vzhledem k tomu, jak byla krásná, tak jsem si říkala, že je dost zvláštní, že si Karel II. tak velký obraz (byl řekla bych opět v životní velikosti) nechal pověsit ve svém salónu, zatímco se oženil se sestrou dotyčné, naštěstí to pak ale paní průvodkyně o pár místností dál vysvětlila s tím, že onen pokoj s Gabrieliným portrétem byl vlastně Josefínin a že si tam pověsila sestřin obraz, aby se jí po ní nestýskalo.

Orlík 22 Orlík 23

A do třetice všeho dobrého nesmím zapomenout ještě na Annu Marii, rozenou hraběnku z Hohenfeldu, jež byla manželkou zakladatele orlické větve, maršála Karla Filipa, a krom toho, že byla také velice krásná, položila základy rozlehlého anglického parku obklopujícího zámek (jeho současná rozloha je prý něco kolem 140 ha). Co se historie orlického panství týče, původně se jednalo o královský hrad, který v polovině 14. století daroval Karel IV. svému kancléři. Významnými vlastníky byli dále Zmrzlíkové ze Svojšína, kteří Orlík zakoupili roku 1407 a obývali jej až do roku 1508, kdy hrad zničil rozsáhlý požár. A zpustošený hrad s celým panstvím poté o čtyři roky později prodali Kryštofovi ze Švamberka, který nechal hrad důkladně opravit v renesančním duchu a následně dokonce rozšířit a zvýšit o druhé patro, přičemž Švamberští drželi Orlík až do roku 1620, kdy jim byl veškerý majetek zkonfiskován za účast na stavovském povstání. Zkonfiskované orlické panství následně od císaře Ferdinanda II. Habsburského kupuje v roce 1623 Jan Oldřich z Eggenbergu, jehož rod jej vlastní až do roku 1719, kdy po smrti kněžny Ernestiny dědí celý eggenberský majetek její synovec Adam František ze Schwarzenbergu. Opravdového rozkvětu se ale Orlík dočkal až po roce 1802, kdy se stal sídlem schwarzenberské sekundogenitury a kdy jej po dalším rozsáhlém požáru nechal maršál Karel Filip zrekonstruovat a navrch zvýšit o třetí patro. Poslední novogotizující úpravy pak nastaly v polovině 19. století, kdy také vzniká zdejší Schwarzenberská hrobka umístěná v parku. Jinak celkový ráz krajiny pak ještě v 60. letech 20. století výrazně změnila stavba orlické přehrady, díky níž došlo k zaplavení asi 40 hektarů zámeckého parku a ve výsledku stoupla hladina vody o několik desítek metrů, takže už se hrad netyčí tak vysoko na skále jako kdysi :o(

Zajímavostí také bylo, že současný kníže Karel VII. žil na Orlíku do svých 11 let než jim byl zestátněn (rodina se prý odstěhovala do Rakouska), a v roce 1992 byl veškerý majetek, včetně Orlíka, druhé Schwarzenberské větvi zase vrácen v restitucích (tedy v době, kdy byl Karel Schwarzenberg kancléřem prezidenta Václava Havla, ale to může být jen souhra náhod :o). Současný majitelem orlického zámku pak je syn Karla Schwarzenberga, Jan Nepomuk, který se ujal správy rodového majetku po svém otci Karlu VII. v roce 2006.

Orlík 13 Orlík 12

Orlík 25 Orlík 24 Orlík 27

Po prohlídce interiérů nás trochu překvapivě vyhodili na jakési terase (nikoli zpátky na nádvoří), odkud vedly takové úzké schody dolů do zahrad pod zámkem a k vyhlídce na přehradu, kam jsem se stejně chystala, takže to byl příjemný bonus. Pak jsem se ještě mrkla v obchůdku na nádvoří po nějakém tom suvenýru a chytré brožurce, abych měla následně odkud opisovat všechny ty chytré informace sem na blog (ale kupodivu jsem si toho docela dost zapamatovala i ze samotné prohlídky :o). Chvíli jsem se snažila vyfotit v zahradě před zámkem volně chodící pávy, ale byl to celkem oříšek, protože všichni ostatní měli tendenci ty ubožáky nahánět a snažili se je fotit opravdu zblízka, jakože k nim chodili na nějakého půl metru i blíž, a dokonce jsem pak nachytala děti, jak je vyloženě proháněli a rodiče to nechali být, z čehož mi bylo celkem smutno :o(. Nemluvě o tom, že jsem si někde mezi kamínky našlápla na své milované a pohodlňoučké budapešťské žabky žvýkačku, která nešla úplně sundat, takže jsem se pak celý zbytek pobytu v bezprostřední blízkosti zámku vztekala nad tím, že se mi na podrážku pořád lepí kamínky a bála jsem se, abych si tam s takovouhle ty žabky nezničila :o(. Nakonec jsem si tedy dala menší svačinku (bezlepkové slepované sušenky od Schäru), přičemž jsem se snažila pořídit i pár fotek Orlíku zvenčí (jakmile z toho aprílového počasí vysvitlo aspoň na chvilku sluníčko :o), včetně pár detailů kvetoucích růží nebo lodí na přehradě, a krom jiného jsem se stala svědkem i toho, jak se na zámek začali sjíždět svatební hosté, takže ještě dobře, že jsem prohlídku interiérů vzala jako první, protože později by to asi kvůli obřadu mohl být problém.

Orlík 30 Orlík 32 Orlík 33

Orlík 35 Orlík 36

Orlík 37 Orlík 38

Po čůrpauze (záchody jsou naštěstí na nádvoří zámku zdarma a příjemně čisté, za to patří panu knížeti dík :o), stejně jako za poměrně vtipné dřevěné lavičky s věnováním přímo od Karla S. na nádvoří, které jsem si ale bohužel zapomněla vyfotit – to je to zpropadené vracení se a čekání na sluníčko, kdy pak člověk zaručeně zapomene něco vyfotit :o( jsem pak tedy raději zamířila do širšího okolí Orlíka, a sice na vyhlídku a ke Schwarzenberské hrobce. Opět se projevila moje prozřetelnost, když jsem se v rámci přípravy vybavila mapami, neb jsem samozřejmě k hrobce zamířila napoprvé špatně – ale dobře mi tak, když se mi nezdály knížecí dřevěné ukazatele (je opravdu radno se jich držet, byť jsou v okolní krajině mnohdy tak nenápadné, až splývají :o) a řídila jsem se spíš směrovkami na cyklostezky :o). Zarazilo mě pak až to, když jsem slyšela projíždějící auta z nějaké blízké silnice, protože moje trasa rozhodně neměla kolem žádné vést :o). A tak jsem se zase obratem vrátila ve vlastních stopách zpátky k rozcestí u rybníka Mičana a konečně se vydala správnou cestou vzhůru do kopce. V anglickém parku kolem orlického zámku je všude moc krásná příroda, k procházce mi zpívali ptáci, no zkrátka opravdový balzám pro duši :o). A jen tak pro zajímavost, na cestě parkem k hrobce mě dojely a pak i předjely dvě děvčata na vyjížďce na koních, což bylo milé zpestření :o), byť jsem je pak v průběhu své cesty (mířily taky k hrobce) znovu předešla, když přešly se svými koníky z klusu zpátky do kroku :o). Takže toliko k mému vycházkovému tempu :o). Ale na svoji obhajobu musím říct, že jsem kvůli tomu předchozímu bloudění měla strach, jestli to všechno stihnu (přeci jen autobus by na mě nečekal), a tak jsem k hrobce šlapala trochu svižněji, než jsem normálně zvyklá (zpátky už jsem se pak víc kochala krajinou), a ony se s koníkama zase pro změnu trochu táhly, jak si spolu za jízdy povídaly :o).

Orlík 51 Orlík 39

Orlík 41 Orlík 42

Orlík 43 Orlík 44

Schwarzenberská hrobka na Orlíku je dost podobná té v Třeboni (resp. Domaníně), je totiž také novogotická (postavená byla v letech 1861-1864), ale rozhodně menší a ne tak zdobná. Navíc mi jako na potvoru nechtělo za celou dobu, co jsem na palouku u hrobky strávila, vylézt sluníčko, takže fotky nejsou nic moc :o(. Při zpáteční cestě jsem pak odbočila na vyhlídku, která byla deklarovaná na mapách na Seznamu, ale ve výsledku z ní moc hezký výhled na zámek nebyl, neb hodně zacláněly větve stromů :o(. Nicméně o kousek dál jsem narazila ještě na jednu odbočku s malou kapličkou (podle informační cedule šlo o kapličku postavenou na počest vítězství maršála Karla Filipa Schwarzenberga nad Napoleonem v bitvě u Lipska v říjnu 1813) a odtud už byl výhled na orlickou nádrž i zámek o moc lepší a dokonce mi vysvitlo i sluníčko :o).

Orlík 45 Orlík 46

Orlík 52 Orlík 47

Orlík 48 Orlík 49

Při zpáteční cestě k zámku jsem ještě zvládla spáchat jeden dobrý skutek, když jsem na rozcestí k hrobce, na kterém jsem předtím zabloudila i já, narazila na postarší pár, který se zrovna taky dohadoval, kudy že jako ke hrobce, tak jsem jim, ač netázána, poradila, že jsem si taky zašla a že to mají lepší tudy rovně do kopce a na konci že je za kousek čeká vytoužený cíl jejich cesty :o). No a to je pro tentokrát vše, o dalším mém putování se dozvíte zase až příště :o)

Orlík 53 Orlík 54