Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Článek Opustila jsem království smutku
Komentáře k článku: Opustila jsem království smutku
imperatrice: V bývalým zaměstnání jsem trpěla skoro 4 roky (kromě všeho možnýho máme společný minimálně to mrznutí v zimě v létě) a taky jsem o tom chtěla napsat, ale nakonec jsem se na to vy... V současným zaměstnání je všechno ok, až na to RÁDIO. Všem vadí, ale ozývám se jen já. Prosím ztišit, prosím přeladit - i když ideální by bylo vypnout, ale to bych asi chtěla moc. Vždy se od "manažera rádia" dočkám neurčitýho ksichtu. Naštěstí je to asi jediný mínus, sice dost podstatný... při mý kreativní práci. :/ Ale asi nemůžeme mít všichni všechno.
Možná napíšu aspoň o tom, proč jsem ukončila svojí "taneční kariéru". To je taky výživný a už je to víc než rok, tak snad bych se u toho nemusela tolik rozčílit.
Přeju ti hodně štěstí v nový práci, sakra si to zasloužíš!
rebarbora: Děkuju 
A máš pravdu - zase jsem se u toho sepisování rozčilovala 
Snad se nám v nových zaměstnáních bude dařit oběma 
brutally-honest: To zní dost příšerně, dobře žes odešla! A určitě je fajn si to napsat, protože o tomhle by ani za x let zřejmě nebylo moc objektivní říct, že to byly malichernosti.
Gratuluju k nové práci, ať se daří :- )
rebarbora: Děkuju 
Jsem ráda, že to tak nevidím jenom já a i třetí, nezaujatá strana to vnímá jako PODSTATNÉ problémy 
iva: Jedna naše uklízečka byla proslavená tím, že jedním hadrem dokázala setřít podlahu, pak přejít zvolna na pracovní stoly a před zraky šokovaného stálisty mu s talíře odebrat položené jídlo a talíř tím hadrem utřít se slovy: "Však vidíte, že uklízím pořádně!" 
Takže na co jako ty si stěžuješ?!
Jediný, co nechápu je, jaks tam, probůh, dokázala vydržet tak dlouho!!!!!
rebarbora: Áááá 
To víš, byl to postupný, plíživý sestup jako s tou žábou, co se nakonec uvařila
hroznetajne: Ani nevíš, jak jsem ráda, že to happy end. Normálně se mi v kapse otvíral nůž, jak jsem četla o té tvé průchozí kanceláři. Vyloženě nenávidím takové to "kdo dřív přijde, ten dřív mele". A je to absolutně všude tohleto, grrrr . Soutěžení, kastování, nadřazování...
Vážně smekám, že jsi to tam vydržela tak dlouho. Doufám, že se Ti povede líp!
poutnice: Ani nevíš, jak ti rozumím - přesně popsáno... zhoršování vztahů, často nesmyslná práce, vyhoření, uklízečka no comment. Taky státní správa, jen jiný sektor a taky jednou uteču
rebarbora: Děkuju moc A tobě držím palce, ať se brzy naskytne taky nějaká super příležitost na změnu a polepšení
adil: Hodně štěstí v novém místě ! Mezlidské vztahy - to je také oříšek. Se státní správou mám také dost zkušeností, těch mých posledních pracovních 19 let co jsem tam "sloužila" by dalo na román, a na celé OSSZ kromě řidiče dělaly jen samé ženy.A stěhování celé správy jsem zažila 2x a na to, že k nám chodily houfy klientů byla ta první kancelář příšerná,pod oknem rušná ulice, okna za zády,stále se svítilo a klienti se vyřizovali ve stoje u přepážky z "roku raz dva".Pak jsme se stěhovali do budovy kde bývala podniková ubytovna - malé místosti,, tři byly průchozí,něco asi jako v té kuchyňce,dveře mezi nimi pro stísněnost nešly ani zavřít.Já šla do penze v roce 1999, od té doby se hodně změnilo - mají postavenou novou budovu, téměř luxusní, ale vztahy prý jsou děsné.Tak ať se daří a k tomu dobrý kolektiv,ať ta práce baví 
---
adil.pise.cz
rebarbora: Děkuju Vztahy jsou podle mě stejně důležité, ne-li důležitější než pracovní prostředí (kancelář), i když i to dokáže člověku pěkně otrávit život, ale lidi jsou prostě základ, vždyť v práci trávíme de facto polovinu našeho bdělého stavu 
zlomenymec: Ježiš, to je docela děsivý čtení :-/
Doufám že bude nová práce mnohem lepšejší
mow: Taky gratuluju k nový práci, Barborko, i když jsem celý článek nečetl, too long for me. Ale měli by si ho přečíst všichni, včetně komentů zde, kteří si myslí, jaká je to ve státním sektoru bomba
Na druhou stranu, všude tam, kde se pracuje v kolektivu, je to o držku. A obzvlášť pokud ten kolektiv tvoří ženy. Já dřív nevěděl, jaký můžou být mrchy. Dnes už o tom pochybnost nemám.
A budu trapně dotěrný - prachy dobrý? Částka mě nezajímá, jen jestli stejný, horší nebo lepší než tam, kde jsi byla předtím? Ale kvůli penězům jsi neodcházela, předpokládám, takže hlavně ten kolektiv. Ať jsou na tebe hodní
---
mow.pise.cz
mow: Tak jsem to dočetl a otázku na plat beru zpět, protože zmiňuješ v článku, že máš zhruba stejně, což je fajn. Člověk by neměl brát méně, když už mění flek. A to prchnutí mimo civilizaci a lov sis doufám rozmyslela, protože určitě nejenom mně by tvé pruhy chyběly, ty lítá šelmo
Hele, a ty otevřený dveře, to už je asi standard, znáš to určitě z filmů, na mě by to teda nebylo. Ve spoustě firem už nemají příčky, dveře, a pokud jo, tak jsou ze skla, aby bylo na fšechny vidět. Přijde mi to lidsky neobyčejně ponižující, asi důvody tuším - snaha o maximální produktivitu a aby se nikdo neflákal. Na mě to není, dost by mě to stresovalo, třeba 20 lidí v jedný místnosti, kteří na sebe perfektně vidí. Já se nechci v práci flákat, ale daleko víc by se mi líbila cimra, kde můžu zavřít dveře. Nepotřebuju a nechci, aby na mě někdo furt viděl, a já zas nepotřebuju vidět na ostatní.
Každopádně to asi pochází z nějaké chytré manažerské příručky pro vedení lidí. Ty jsi holka, tebe se to netýká, ale já bych se bál podrbat na koulích Pochybuji, že výsledkem toho, že na sebe všichni vidí, jsou vyšší výkony a utužený, radostnější kolektiv, i když původní myšlenka tohoto odstranění přiček byla určitě vymáčkání vyšších vejkonů.
---
mow.pise.cz
rebarbora: Děkuju za milý koment Kam ty pořád chodíš na ty nápadité lichotky k mému tygřímu avatarovi?
damn-girl: Eh! To je naprosto strašidelný a je to síla! A to jsme si ještě před chvílí myslela, jak to mám strašný! Nálady šéfa moc dobře znám i jeho kárání a kolikrát opravdu kvůli blbostem. Taky chápu to, že člověk chce cítit, že je užitečný. Mám to stejně! Když cítím, že jsem v práci užitečná a že si mě tam lidi váží, chodím tam ráda! Ani náhodou bych nechtěla být nezaměstnaná, nevím, co bych celé dny dělala.
Tak ještě že už jsi pryč a přeju hodně štěstí v nocé práci, ať to vydrží, jak to vypadá
rebarbora: No vidíš a zrovna u tvých "pracovních" článků jsem si vždycky po přečtení říkala, že na tom vlastně nejsem tak špatně
Přesně - když už do té práce chodím a snažím se tvořit nějaké hodnoty, musím mít aspoň pocit, že je to k něčemu dobré
A děkuju
damn-girl: Tak to je hrozně vtipný, jak každá vnímáme tu svojí realitu a tu cizí! Mně naopak oproti tomuhle nepřijde tak strašná ta moje, kde teď končím
rebarbora: Jojo, taky mě to pobavilo
Kdepak, já myslím, že jsi udělala dobře, že jsi dala výpověď. Podle toho, co jsem u tebe četla, to muselo být taky hrozně vyčerpávající a demotivující a vůbec na prdlačku 
I když jste tam měli bezva "kluky" na údržbě Jinak se omlouvám, že nekomentuju - nějak to teď vůbec nestíhám, i když články se snažím poctivě číst (byť jsem taky trochu ve skluzu 
).
myfantasyworld: Jak tak čtu, je to ve spoustě prací fakt na nic.
Když jsou i špatný vztahy s kolegy, je to nejhorší, aspoň když máš dobré kolegy je to jiné.
Co se týká té kanceláře, taky by mě to štvalo, prostě proč bych měla mít otevřené dveře, když je nechci, jenže problém je, když jsou ty kanceláře průchozí. V prvním zaměstnání jsme taky měli průchozí kanceláře, kde byli dveře do chodby + do vedlejší kanceláře a dveře do vedlejší kanceláře bývaly otevřené, což nám s kolegyní nijak nevadilo, to ještě jsme se s kolegyněmi ostatními kolikrát bavily, ty vztahy tam byly fajn a to i teď za nimi ráda přijdu.
Co se týká práce, nevadilo mi, když jsem měla čas číst knihy, ale ne když to bylo celý den, to fakt neutíkalo, ale většinou jsem to měla tak, že jsem práce mívala akorát a v první jsem hodně četla, tam té práce nebylo moc, v druhé práci na jednom oddělení to bylo tak půl na půl, někdy jsem toho měla více, někdy málo a to jsem i stíhala filmy. A na posledním oddělení to bylo zezačátku v pohodě, pak to šlo do háje a té práce bylo hodně, to už začalo být hodně na nic.
Je fajn, že jsi udělala ten krok a uvidíš, jak to bude vypadat, přeji, aby se ti tam líbilo a bylo to v pohodě.
A co se týká práce na dobu určitou, to ani už neřeším, protože to je skoro všude.
rebarbora: No mně to čtení knih a případné sepisování článků sem na blog v pracovní době taky ze začátku až tak nevadilo, ale když člověk takhle stráví v práci rok a vztahy jsou tam pořád na nic, nějak prostě ztratí motivaci tam dál chodit 
Děkuju, snad jo
To víš, ale po deseti letech práce na dobu určitou a ještě ve státní správě už to člověku připadá značně nespravedlivé, zvlášť když vidíš, že jsou tací, co nastoupili po tobě, ale protože se vyznají a jsou s panem ředitelem jedna ruka (nebo jejich maměnky), už mají teplé místečko s úřednickou definitívou 
myfantasyworld: Jo to se nedivím. Já teda první práci měla na úřadě jen absolventskou na rok s možností prodlužený na další rok, to jsem pak ale zdrhla, když mi to prodloužili, do Prahy. A tam jsem se dostala opět do státní správy na dobu určitou, s prodloužením na dobu neurčitou, prodloužení jsem se dočkala, doknece při nabídce jsem souhlasila s přeřazením na jiné oddělení. Po nějaké době jsem zdrhala a zpět na vesnici a teď když hledám práce, dost často na dobu určitou.
A co se týká práce ve státní správě, jak všichni ví, dost často jsou výběrové řízení je na oko, přitom už místo drží někomu z rodiny, takže protekce jak vyšitá. A ty když nemáš nikoho, máš smůlu. 
tlapka: Příšerné. Žádná práce není tak dobře placená, aby člověku ničila náladu a zdraví na zbytek života. Škoda, žes odešla tak pozdě, dobře, žes to udělala! Hledat práci po škole je jiné - ty už máš praxi a nějaké zkušenosti, to je jiná výchozí pozice, tak kdyby bylo někdy zase třeba, neboj se toho! Ale snad už to zapotřebí nebude. Ať se ti v nové práci líbí a daří! 