Nicholas Evans: Zaříkávač koní

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Zaříkávač koní je opět jedna z knížek, ze kterých jsem byla kdysi paf, když jsem je coby teenager četla poprvé, a musím říct, že prozatím byla mým jednoznačně nejrozporuplnějším knižním návratem, protože kdysi jsem ji nepokrytě zbožňovala a teď jsem byla doslova zhnusená a měla jsem problém ji dočíst :o)

Nějak jsem si nepamatovala ony neskutečně fatalistické výroky a scény (jako např. úvodní věta o tom, že smrtí ten příběh začíná a smrtí i končí, nebo poznámky typu, že dívka možná tušila, co přijde apod.), které mě tentokrát vysloveně bily do očí a přišly mi až trochu směšné (i když pokud se nad tím tak zamyslím, asi si tam něco v tomhle smyslu matně vybavuju i z minula). A stejně tak mi tentokrát dost vadilo všechno to utrpení koní při úvodní autonehodě i ono následné Tulákovo "léčení" a péče, úplně jsem v tom viděla, jak si díky tomu jejich záludnému zacházení zažije špatné asociace a vůbec :o(. Taky jsem měla hodně dlouho pocit (asi do třetiny knížky), že příběh vlastně nějak nemá jasně daného hlavního hrdinu, jako ano, většinou se události týkaly Graceiny matky Annie, ale s oním silně nezúčastněným stylem vyprávění ve třetí osobě to bylo zkrátka těžké říct. A přijde mi to dvojnásob divné, protože z minula jsem si pamatovala, že mi Zaříkávač koní přišel hrozně emotivně silná knížka, která mě úplně pohltila, zatímco teď jsem jí nějak nemohla přijít na chuť :o(

---

"Věděla, že žádat o celý měsíc je hodně, ale cítila, že má na to nárok. Až do toho neštěstí si nevzala skoro ani den volna a ani od té doby toho mnoho nevynechala.

"Budu mít telefon, fax, modem, všechno," vykládala. "Ani nepoznáte, že tu nejsem."

V duchu si nadávala. Mluví už patnáct minut a nasadila úplně nevhodný tón. Vypadá to, jako kdyby se doprošovala. Měla by jednat z pozice síly, prostě mu rovnou říct, co udělá. Zatím svým chováním nedal nijak najevo, že by proti tomu něco měl. Jenom ji poslouchá, zatímco se mu ten zatracený mečoun sám strefuje do pusy. Když je Annie nervózní, má takový hloupý zvyk, že se cítí povinna vyplňovat v konverzaci každou přestávku. Rozhodla se, že zmlkne a počká si na jeho reakci. Crawford Gates dožvýkal, přikývl a pomalu se napil minerálky.

"Vezmeš s sebou taky Roberta a Grace?"

"Jenom Grace. Robert toho má moc. Ale Grace rozhodně potřebuje vypadnout. Od té doby, co se vrátila do školy, začalo to s ní jít trochu z kopce. Ta změna jí udělá dobře."

Neřekla mu ovšem, že Grace ani Robert nemají dosud nejmenší tušení, co chystá. Povědět jim to je vlastně už skoro poslední věc, která jí ještě zbývá. Všechno ostatní zařídila s Anthonyho pomocí z kanceláře.

Dům, který si sehnala k pronajmutí, byl v Choteau, v nejbližším větším městě od ranče Toma Bookera. Neměla valný výběr, ale prý je to tam zařízené a podle informací, které dostala z realitní kanceláře, by měl vyhovovat. Nedaleko našla fyzioterapeutku pro Grace a nějaké stáje, kde byli ochotni přijmout Tuláka, ovšem Annie jim o jeho stavu neprozradila všechno. Nejhorší část celé akce bude přepravit ho trajlerem přes sedm států. Ale Liz Hamondová a Harry Logan jim telefonicky zařídili řetěz míst, kde se mohou cestou zastavit.

Crawford Gates si pečlivě otřel ústa.

"Má zlatá Annie, už jsem to říkal a opakuju to znovu: Můžeš si vzít tolik volna, kolik budeš potřebovat. Ty naše děti jsou vzácná stvoření, dary od Pána Boha, a když se stane něco zlého, musíme stát při nich a udělat, co se dá."

Od někoho, kdo se vyvklíkl ze čtyř manželství a vykašlal se na dvakrát tolik dětí, to sedí, to je síla, pomyslela si...

Když v jeho nesmyslně dlouhém černém cadillacu pluli zpátky do redakce, umiňovala si, že to večer poví Robertovi a Grace. Dcera na ni bude ječet a Robert jí řekne, že je blázen. Ale jako vždycky si dají nakonec říct.

Jediný další člověk, kterému to potřebovala sdělit, byl ten, na kterém celý plán závisel: Tom Booker. Jiným by to možná připadalo divné, dumala, ale právě to jí dělalo nejmenší starosti. Něco takového provedla totiž už mnohokrát. Jako novinářka se specializovala na lidi, kteří říkali ne. Kdysi putovala osm tisíc kilometrů na jeden ostrov v Pacifiku a objevila se na prahu slavného spisovatele, který nikdy nikomu neposkytoval interview. Nakonec u něho čtrnáct dní bydlela a článek, který napsala, získal řadu cen a převzaly ho tiskové agentury na celém světě.

Podle jejího názoru je prostým a nezměnitelným životním faktem, že když si žena dá práci a vydá se nějakému muži na milost a nemilost, ten muž ji neodmítne, nemůže ji odmítnout." (str. 109-110)

---

Jinak mě Annie dost štvala i tím svým neomaleným chováním, kdy prostě muselo být za každou cenu po jejím, a čekala, že jí automaticky všichni vyjdou vstříc – to se přiznám, že jsem držela palce spíš Tomovi, aby nepovolil a prostě se na nějakou pomoc vykašlal (bylo by to od něj hezky zásadové, i když jsem samozřejmě věděla, jak to bude dál :o(. A o jejich pozdějším románku s Tomem ani nemluvě. Tentokrát jsem si při čtení byla naprosto jistá, že Annie zneužívá Tomovy dobroty, nebo minimálně v prvních dvou třetinách knihy, pak se totiž ukáže, že Tom taky není žádný svatoušek a je vlastně tak trochu děvkař, ale pořád jsem víc nesnášela Annie, která se stylizovala do role nešťastné chudinky, ale ve výsledku byla jen sebestředný sobec :o(. Když jsem knihu četla minule, byla jsem schopná pochopit, že Annie sice žije ve spokojeném manželství, ale svého muže vlastně nemiluje, a když pak potká Toma, pozná v něm lásku svého života. Tentokrát jsem ale nebyla nějak schopná vyčíst, že to tak opravdu je a ona Toma miluje, naopak mi jejich poměr přišel hodně pochybný a víc fyzický (jakože šlo spíš o sex než lásku), což mi prostě bylo prosti srsti a celou dobu se mi takříkajíc otvírala kudla v kapse (asi mám teď coby dospělák citlivěji nastavený morální kompas :o)

---

"Těsně po třetí hodině zahnul taxík na příjezdovou cestu k paní Dyerové a zamířil vzhůru do vršku ke stájím. Tom se díval z okýnka na koně, kteří stáli v dešti na rozbahněných polích. Špicovali uši a pozorovali projíždějící auto. Vjezd na dvůr byl zatarasený trajlerem. Tom požádal řidiče, aby počkal, a vystoupil.

Když se protahoval mezerou mezi stěnou a trajlerem, uslyšel ze dvora hlasy a klapot kopyt.

"Zalez tam! Vlez dovnitř, ty mrcho!"

Synové Joan Dyerové se snažili naložit dva ustrašené koníky na otevřenou korbu trajleru. Tim stál na rampě a pokoušel se vytáhnout první zvíře nahoru za provaz ohlávky. Byla to přetahovaná, kterou by hladce prohrál, nebýt Erika, jenž stál za koněm, popoháněl ho bičem a uhýbal před jeho kopyty. V druhé ruce držel provaz druhého koně, který teď byl právě tak vyděšený jako ten první. To všechno postřehl Tom jediným pohledem, když obešel trajler a octl se na dvoře.

"No no, mládenci, copak se to tady děje?" řekl. Oba kluci se otočili a chvíli se na něho dívali. Žádný z nich mu neodpověděl. A potom, jako by byl vzduch, pokračovali v tom, co dělali.

"Sakre, takhle to nepude," řekl Tim. "Poďme to zkusit napřed s tím druhým." Škubnutím odtáhl prvního hřebečka od vozu, takže Tom musel rychle ustoupit až ke zdi, když ho míjeli. Konečně se na něj Erik podíval znovu.

"Můžeme něčím posloužit?" V klukově hlase i pohledu, kterým si ho měřil od hlavy až k patě, bylo takové pohrdání, až se Tom musel usmát.

"Děkuju. Hledám koně, co se jmenuje Tulák. Patří nějaké paní Gravesové."

"A co jste zač?"

"Jmenuju se Booker."

Erik trhl hlavou ke stáji. "To se radši obraťte na mámu."

Tom poděkoval a vydal se ke stáji. Slyšel, jak se mu jeden z nich pošklebuje a říká něco o Wyattu Earpovi, pistolníkovi a muži práva, ale neohlédl se. Paní Dyerová se objevila ve vratech stáje, právě když tam došel. Představil se a podali si ruce, poté, co si ruku otřela o kazajku. Podívala se mu přes rameno na chlapce u trajleru a zavrtěla hlavou.

"To by se dalo udělat líp," poznamenal Tom.

"Já vím," řekla unaveně. Zřejmě s tím nehodlala nic podniknout. "Jste tu dřív. Annie tu ještě není."

"Omlouvám se. Přijel jsem dřívějším vlakem. Měl jsem zavolat. Nevadilo by vám, kdybych se na něj podíval, než paní přijde?"

Váhala. Spiklenecky se na ni usmál, taktak že na ni nezamrkal – chtěl naznačit, že ona se přece vyzná v koních, a tak bude vědět, oč mu jde.

"Však víte, že někdy je jaksi lehčí udělat si o těch věcech obrázek, když u toho není majitel."

Skočila mu na to a přikývla. "Je tamhle vzadu."

Tom šel za ní za stáj k řadě starých chlévů. Před Tulákovými dveřmi se k němu otočila čelem. Najednou vypadala rozčíleně.

"Musím vám říct, že tohle bylo od samýho začátku pochybený. Nevím, kolik vám toho řekla, ale pravda je podle mínění každýho kromě ní, že toho koně měli už dávno utratit, aby se netrápil. Nikdy nepochopím, proč jí šli veterináři tak na ruku. Upřímně řečeno, myslím, že udržovat ho naživu je krutý a nesmyslný."

Její naléhavost Toma překvapila. Pomalu přikývl a potom se podíval na pevně zavřené dveře. Už si všiml, že pod nimi prosakuje žluhohnědá břečka, a až ven se linul puch ze svinstva uvnitř.

"Tady je?"

"Jo. Buďte opatrný."

Tom odsunul vrchní závoru a okamžitě uslyšel vyplašený dupot. Ze smradu se mu obracel žaludek.

"Prokristapána, copak mu to tu nikdy nevyklízí?"

"Všichni se ho hrozně bojíme," řekla paní Dyerová tiše.

Tom otevřel zvolna vrchní část dveří a naklonil se dovnitř. V šeru uviděl Tuláka, jak se na něho dívá s ušima přitisknutýma k hlavě a s vyceněnými zuby. Kůň se najednou vrhl vpřed, vzepjal se a vyrazil proti němu kopyty. Tom rychle uhnul a kopyta ho jen taktak minula a třískla do spodku dveří. Tom zavřel a prudce přirazil závoru.

"Kdyby to viděl inspektor, tak vám to tu všecko zavře," řekl. V tichém hlase se mu ozývala taková potlačovaná zuřivost, až paní Dyerová sklopila hlavu.

"Já vím, pokoušela jsem se říct – " Skočil jí do řeči.

"Měla byste se stydět."

Odvrátil se a pustil se zpátky ke dvoru. Slyšel řev motoru, troubení a vyděšené koňské řehtání. Obešel stáj a viděl, že jeden z koníků už je uvázaný nahoře na trajleru. Na jedné zadní noze měl krev. Erik se pokoušel tam vytáhnout i druhého a řezal ho bičem, zatímco jeho bratr ve starém pick-upu ho postrkoval zezadu a troubil. Tom šel rázně k autu, otevřel dveře a kluka vytáhl za límec.

"Kdo si sakra myslíte, že jste?" bránil se chlapec, ale konec věty mu vyjel do fistulky, když jím Tom smýkl a hodil ho na zem.

"Wyatt Earp," odsekl Tom a zamířil k Erikovi, který před ním couval.

"Hej, poslouchej, kovboji..." začal. Tom ho popadl pod krkem, koně osvobodil a chlapci zkroutil ruku, až vyjekl bolestí a upustil bič. Koník se rozběhl přes dvůr, aby se zachránil. Tom držel v jedné ruce bič a druhou stále svíral Erika pod krkem, až klukovi vylézaly ustrašené oči z důlků. Přidržoval si ho před sebou a přistrčil k němu obličej.

"Kdybys mi stál za tu námahu, tak bych tě spráskal, až bys zmodral," řekl Tom.

Odstrčil ho, až kluk udeřil zády o zeď a vyrazil si dech. Tom se ohlédl a uviděl, jak do dvora přichází paní Dyerová. Otočil se a obešel bok trajleru

Když procházel mezerou, právě vystupovala ze stříbrného fordu lariatu, zaparkovaného vedle čekajícího taxíku, nějaká žena. Chvíli si stáli tváří v tvář. Byla to Annie Gravesová.

"Pan Booker?" zeptala se. Tom zděžka dýchal. Vnímal jenom kaštanové vlasy a utrápené zelené oči. Přikývl. "Já jsem Annie Gravesová. Jste tady brzy."

"Bohužel ne. Přišel jsem setsakramentsky pozdě."

Nasedl do taxíku, zabouchl dveře a vyzval řidiče, aby jel. Když jseli z kopce, uvědomil si, že stále ještě drží v ruce bič. Stáhl dolů okýnko a bič hodil do příkopu." (str. 99-102)

---

Stejně tak jsem tentokrát nějak víc vnímala Tomovu švagrovou Dianu, která mi kdysi dávno přišla spíš jen svérázná, ale milující, zatímco teď byla jednoznačně slušná semetrika, která pořád tajně milovala Toma (ačkoli se provdala za jeho bratra) a vůči Annie i Grace byla solidně zahořklá a falešná :o(. Jo a taky si myslím, že Dianin nejstarší syn byl opravdu Tomův, jak to autor naznačoval podobností jejich povah a tak – kdysi jsem si myslela, že je to spíš náhoda, víte namixované geny z předchozích generací a Tomův vliv při výchově, ale teď jsem si tím více méně jistá :o(. Jedinou dobrou věcí v knize tak zůstává onen nenásilný přístup ke koním, který Tom používá a který se vznáší někde na pozadí celého příběhu, stejně jako připomínka onoho silného pouta mezi jezdcem a koněm – to byly scény, u kterých jsem s láskou vzpomínala, jaké to bylo sedět na koňském hřbetě a tak nějak telepaticky vnímat, co se mu honí hlavou, co asi udělá a jak se moje vlastní emoce, interpretované držením těla, přenáší na něj (viz ty Tomovy závěrečné pochyby, jestli náhodou Tulák nevycítil, že vlastně nechce, aby se úplně uzdravil, protože to znamená, že Annie a Grace odjedou zpátky domů :o)

---

"Co je tohle?"

"To je provaz. Hezký, že?"

"Chtěla jsem říct, na co to je?"

"Víš, Grace, s takovým provazem se dá dělat spousta věcí."

"Jako třeba oběsit se na stromě, svázat někoho..."

"No jo, něco takovýho."

Když dojeli k ohradě, Grace se opřela o zábradlí v obvyklém místě a Tom vešel s provazem dovnitř. V nejzazším koutě, také jako obvykle, začal Tulák pofrkávat a klusat sem tam, jako by si označoval nějaké marné poslední útočiště. Ohon, uši a svaly na bocích jako by měl napojené na elektrický proud – křečovitě se mu zachvívaly. Pozoroval každý Tomův pohyb.

Avšak Tom se na něho ani nepodíval. Cestou prováděl cosi s provazem, ale co, to Grace nepoznala, protože k ní byl otočený zády. Ať to bylo cokoli, pokračoval s tím, i když se uprostřed ohrady zastavil. Stále ještě nezvedl hlavu.

Grace pozorovala, že Tulák je stejně zaujatý jako ona. Přestal pobíhat a teď stál na místě a sledoval Toma. Co chvíli sice pohodil hlavou a zahrabal kopytem, ale uši měl našpicované k Tomovi, jako kdyby mu je tam přitahovala guma. Grace se pomalu šinula kolem zábradlí, aby líp viděla na to, co Tom dělá. Nemusela jít daleko, protože Tom se k ní obrátil, takže teď zase ramenem zakrýval Tulákovi výhled na to, co tropí. Jenomže Grace viděla pouze to, že váže na provaze různé uzly. Krátce zvedl oči a zpod střechy klobouku se na ni usmál.

"Trošku zvědavej, co?"

Grace pohlédla na Tuláka. Byl víc než zvědavý. A když teď neviděl, co Tom dělá, provedl to, co před chvílí Grace, popošel několika krůčky, aby měl lepší výhled. Tom ho slyšel a současně opět postoupil o pár kroků dál a také se natočil, takže teď stál ke koni zády. Tulák se na chvíli zastavil, podíval se stranou a odhadoval situaci. Potom znovu pohlédl na Toma a udělal k němu několik dalších opatrných krůčků. Tom ho opět uslyšel a poodešel, aby mezera mezi nimi zůstávala téměř, ale ne docela stejná.

Grace viděla, že už s vázáním uzlů skončil, ale ještě stále je popotahoval a upravoval, až jí najednou došlo, co to vyrobil. Byla to jednoduchá ohlávka. Nemohla věřit svým očím.

"Vy mu to chcete navlíknout?"

Tom se zakřenil a řekl divadelním šepotem: "Jenom když hezky poprosí."

Grace byla tak zaujatá, že ani nepozorovala, jak dlouho to trvalo. Deset, možná patnáct minut, ale ne o mnoho déle. Pokaždé, když Tulák přišel blíž, Tom se o kousek vzdálil a odpíral mu tajemství, rozněcoval v něm touhu je poznat. Potom se zastavil a při každé zastávce nepatrně zmenšoval vzdálenost mezi nimi. Když tak obešli celou ohradu dvakrát a Tom se znovu vrátil doprostřed, byli od sebe asi tak na deset kroků.

Pak se Tom otočil, takže stál k Tulákovi bokem, a dosud klidně pracoval na provaze. Jednou zvedl hlavu a usmál se na Grace, ale na koně se nepodíval ani jednou. Když ho stále ignoroval, Tulák zafuněl a rozhlédl se na obě strany. Potom zase udělal dva tři kroky k Tomovi. Očekával – to Grace poznala – , že muž opět poodejde, ale ten zůstal na místě. Ta změna Tuláka překvapila, a tak se zastavil a znovu se rozhlédl, jestli by mu něco jiného na světě, včetně Grace, nepomohlo se v tom vyznat. Když se nedočkal žádné odpovědi, přikročil blíž. Potom ještě blíž, a přitom funěl a natahoval krk a větřil, jakou léčku na něho ten člověk chystá, a nad pocitem nebezpečí teď převažovala neodolatelná potřeba poznat, co to drží v rukou.

Konečně byl tak blízko, že se čenichem téměř otíral o okraj Tomova klobouku, a Tom musel cítit závany jeho dechu v týle.

Tom ustoupil o několik kroků, a ačkoli neudělal prudký pohyb, Tulák odskočil jako vyplašená kočka a zařehtal. Neodběhl však daleko. Když viděl, že Tom teď stojí čelem k němu, zklidnil se. Už provaz spatřil. Tom ho držel oběma rukama, aby si ho kůň mohl dobře prohlédnout. Ale podívat se nestačilo, jak Grace věděla. Bude si ho muset také očichat.

Konečně se na něho Tom podíval a také mu něco říkal, ale co, to nemohla Grace z té dálky slyšet. Skousla si ret a sledovala je, usilovně si přála, aby kůň postoupil vpřed. Tak jdi, on ti neublíží, jdi. Ale nepotřeboval žádné pobízení, zvědavost mu stejně nedala. Váhavě, ale s důvěrou, která vzrůstala s každým krokem, kráčel Tulák k Tomovi, až přistrčil nos k provazu. Jakmile si ho očichal, začal očichávat i Tomovy ruce a Tom tam jenom stál a nechal ho...

Se zjevným souhlasem koně mu Tom zvolna položil ruku na šíji. Tulák se zachvěl a na chvíli strnul. Ale byla to jenom opatrnost, a když na sobě ucítil tu ruku a pochopil, že mu od ní nehrozí žádná bolest, uklidnil se a nechal se drbat.

Trvalo to dlouho. Tom se pomalu přesouval výš, až Tuláka hladil po celém krku a ten si to nechal líbit. A pak mu dovolil, aby ho stejně hladil i po druhé straně, a zajel mu dokonce i do hřívy. Ta byla tak ulepená, že Tomovi trčela mezi prsty jako hřeby. Potom mu Tom jemně a stále beze spěchu navlékl ohlávku. A Tulák se nevzepjal, ba vůbec se nebránil." (str. 208-210)

---

Každopádně se budu muset v dohledné době podívat ještě i na film, protože kdysi dávno se mi moc nelíbil a měla jsem pocit, že knižní předloze moc neodpovídá, ale teď by se mi teoreticky mohl líbit :o)

Zpět na hlavní stranu blogu