Komentáře k článku: Reveal Yourself
iva: Buď statečná a vydrž, ten pravej se určitě ukáže! *srdce*
Promiň, nešlo odolat *smich* *smich*
Chvilkama jako bych četla o sobě. Tejden o samotě?! Naprostý sen. Představa o luxusu je pobyt někde na samotě :-D
Jo a co se týče toho spokojenýho manželství, to může jít, i když jsou chvilky, kdy mi Choť leze na netvy a naopak, úspěšně spolu táhnem jedenáctý rok a baví mě to čím dál víc. (Ale první manželství neklaplo, přiznávám :-D)
rebarbora: Že tě praštím *cert* *smich*
No jo, když ty jsi ta jedna z mizivého procenta, a to ještě na druhý pokus :D
atraktivnistrasilka: Rebarboro milá, fandím ti a plně souhlasím s tím, co píšeš ohledně těch vztahů. Já taky většinu života vyrůstala jen s matkou, otec se odsud odstěhoval v mých sedmi letech. A i roky před tím jim to skřípalo. Jedna moje babička žije v manželství, kde svému muži (mému dědovi) vysloveně otročí, druhá babička měla za prvního manžela jakéhosi komunistu, který se zasadil o to, aby své dva syny z tohoto manželství už nikdy neviděla (jednoho neviděla, pokud vím, kolem čtyřiceti let, o druhém nemám informace), druhý manžel alkoholik, co pro ránu nešel daleko. Takže rodinné vzory nadevše. :-D Proto se od jakýchkoli aktivit za účelem seznámení neúčastním a ani to neplánuji. Ani nevím, jak má vztah fungovat, v životě jsem toho nebyla svědkem, ale když to poslouchám, asi jsem na to ještě moc mladá, nebo nevím. :D A když tak nad tím přemýšlím... asi by se mi teď taky nechtělo vzdávat toho luxusu možnosti nic nedělání a nechození mezi lidi. :-) Přesně jak jsem pár dnů nazpět psala kdesi u sebe v komentářích - proč se zbytečně pouštět do vztahů, když člověk nechce? Ach jo. Kolik já mám kamarádek, co jsou teď v nějakém pofidérním vztahu jen proto, že by si přišly divné před ostatními, že jsou „ve svém věku“ (18-20) samy. *bzum* Samozřejmě nechci, aby to znělo, jako že tu někde v první řadě s feministickým transparentem skanduji „Smrt mužům a smrt vztahům s muži!!“ (nebudu lhát, nějaká neotravující občasná mužská pozornost mi opravdu nevadí), ale moc se mi líbí tvůj jasný přístup. Ať každý žije tak, jak je mu milé (pokud tím neubližuje okolí, že).
Moc hezký článek. Já osobně si vážím toho, že ses nám tu takhle poodhalila, a určitě nebudu jediná. ;) Ju a mimochodem, (asi trošku opožděně) gratuluji k té složené úřednické zkoušce!
rebarbora: Děkuju za moc milý komentář *srdce* Místy jako bys mi mluvila z duše *houpy*
mow: Tak teď obrovský dík a pochvala. Splnilas mi sen, hltal jsem každé písmeno, dokonale kompaktní, jasné, stručné, přitom jsi nevynechala nic, na co bych se tě zeptal face to face*smich*
Něčím takovým by měly blogy začínat, zajíkal jsem se radostí a téměř dosáhl orgasmu, což je v podstatě to nejvyšší ocenění, které je ti SDÚ (Symbol Dekadence a Úpadku) poskytnout.
Rebarbora v kostce, komplexní a odhalená, Mistryně pera a Briliant ve formulaci myšlenek. Čisté, jasné, přesné jako rána myslivce na komoru u divokého kňoura. Velmi lahodné, nepálivé, smekám klobouk, tričko, a dokonce i trenky*haha*
---
mow.pise.cz
mow: ,,, což je v podstatě to nejvyšší ocenění, které je ti SDÚ (Symbol Dekadence a Úpadku) SCHOPEN poskytnout.
---
mow.pise.cz
rebarbora: To jsem ráda, že je náš drahý SDÚ mým odhalením uspokojen *haha* Jen doufám, že tím divokým kňourem, co dostal přesnou ránu na komoru, nejsi ty *smich*
Jinak mě poslední dobou solidně ničíš - co komentář, to srdcovka, za letošek to nevidím jen na medaile, ale možná na celý žebříček :D
tlapka: Fakt na ježka? Wow! :D
Velkou část článku jsem prokývala hlavou, jak to mám podobně (hlavně ten squash :D). Ale teda: ČESNEEEEEEEEEK! *srdce*
Možná, kdybys jedla více česneku a cibule, bylo by ještě jednodušší být samotář... *smich*
rebarbora: Jojo, dokonce strojkem *smich* Jsem tak vyfocená na občance *zed*
Jako v malém množství zrovna česnek ještě pozřu (papriku v žádném případě *stop*), třeba do tzatziků a měla jsem pár let zpátky i trochu česnekové pomazánky, když nebylo zbytí *frajer* A třeba čerstvá cibule v rajčatovém salátu je taky v pohodě (i když ji přímo nejím, jen ten vylouhovaný nálev :D) nebo ve vaječné pomazánce a tak :) Nicméně kvůli odpuzování okolí je rozhodně jíst nehodlám *smich* To zvládnu i bez nich, když chci *fn*
myfantasyworld: Super článek. *palec*
Člověk se dozví spoustu zajímavých věcí v těchto shrnutích. Malovat se mi nevadí, mě pak nebaví se odličovat. :D Ale je pravda, že se mi někdy nechce ani líčit a jdu ven nenalíčená, o to pak více lidé na mě zůstanou koukat, když si jednou za čas dám řasenku, která mě zvýrazní, což je fajn. Dávat si jí každý den, přeci jen ty lidi to tak nepřekvapí. A stíny nebo rtěnku si dávám fakt jen na nějaké akce, sem tam i make-up, ten jsem si ale dávala zrovna dal teď na ples, jelikož se mi hodně zase objevilo akné.
Ono to bydlení u rodičů má své výhody, přeci jen, když bydlíš sama, musíš dát celý nájem, takhle se můžeš rozdělit a zbude ti dost na ostatní věci, aspoň já jsem to tak měla.
Jídlo a pohyb, v tom tě naprosto chápu. :D
Nemám ráda takový to, když právě někdo mi říká, že se někdo najde, že musím vydržet, že ten pravý někde je a já jim pak říkám, že ale jsem spokojená, že nikoho nechci. Někteří lidé to pochopit nedokáží, naštěstí moji rodiče to chápu, že prostě jsem ráda sama. Tak já teda zrovna případ spokojeného vztahu znám zrovna od mých rodičů, kteří jsou spolu 30 let a na občasné neshody, malé dohadování (žádné velké hádky a řvaní jeden na druhého) spolu stále tráví čas, jezdí spolu všude, takže ano, je to možné a já jsem ráda, že naši jsou spolu. *srdce* Ale jinak kolem mě také vidím takové ty vztahy, kdy jsou lidé nespokojení a nechtějí odejít buď kvůli dětem nebo, že nechtějí být sami. Také jsem dlouho se odhodlávala odejít, ale odešla jsem a bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat a já jsem právě přesně ten typ, který si užívá tu nově nabitou svobodu a chlapa nechci ani vidět. :D Jako jo nějaké to flirtování nebo prostě sem tam mě nějaký chlap přitahuje více, ale pak si uvědomím, že chci být sama, že je to super, že nechci se podřizovat partnerovi, pak svůj čas dětem, takže jako tím, že nechci ani děti, nemám potřebu mít chlapa. Děti jsem chtěla, přešlo mě to potom, co jsem hlídala děti ségře, věděla jsem, že fakt tohle ne, že bych to nedala. :D
Tygr moje oblíbené zvíře. *srdce*
rebarbora: Děkuju za moc milý komentář :) S těmi dětmi to je dobré a mám to podobně - co jsem občas strávila víkend u kamarádek, které už nějaké ty ratolesti mají, mám jasno v tom, že žádné svoje nechci *stop* :D