Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Zřícenina hradu Cornštejn
28. listopad 2018 | 19.47 |
První letošní srpnový víkend jsem konečně využila své znovuzprovozněné letité kolo a v rámci moc povedeného víkendu u babičky na Moravě jsem mimo jiné podnikla výlet ke zřícenině hradu Cornštejn. Záměrně říkám výlet, protože jak se ukázalo, byl z toho ve výsledku spíš cyklopěší než čistokrevně cyklistický výlet, neb jsem ze svého kola trochu nepravděpodobně přeci jen asi vyrostla, a i když mám sedačku v nejvyšší možné poloze, stejně při šlapání nenatáhnu nohy, což je na prd, protože mě pak hned po koušíčku bolí a člověk se nemůže do šlapek pořádně opřít, nemluvě o tom, že jsem si připadala jako žokej či trefněji jako vosa na bonbóně, zkrátka když na něm sedím, jsem pomalu v předklonu a čučím do země :o(. V kombinaci s tím, že po trase je to samý kopec, jsem si přišla trochu jako princezna koloběžka, neb jsem vlastně skoro do každého kopečka kolo vedla, ale snažila jsem se to brát pozitivně a říkala si, že každý ujetý metr na kole se počítá a zvyšuje mi průměrnou rychlost, zvlášť když jsem pak frčela dolů z kopce si myslím, že to bylo znát :o). I když to byl částečně trochu adrenalin, neb trasa vedla po polorozpadlých asfaltkách, které byly samý kámen a připomínají spíš lepší polňačku :o(. Zkrátka se mi vůbec nejelo pohodlně a při zpáteční cestě jsem si doopravdy sáhla až na dno svých sil, ale zvládla jsem to, a to vědomí mě hřeje ještě teď :o)
Moje plně naložené kolo, připravené vyrazit na celodenní výlet :o)
V sobotu 4. srpna jsem vyrazila nejdřív do sousední vesnice jménem Lančov, kde jsem to na návsi švihla doleva a nahoru kolem polorozpadlé kapličky a pole smutných slunečnic, které evidentně špatně snášely letošní suché léto. Potom lesní cestou v příšerném stavu, která připomínala spíš tankodrom, kde dlouhé táhlé kopečky střídaly strmé padáky dolů, po nichž jsem se řítila kolmo a snažila se nepřijít o zuby a nevytřást si duši z těla :o). Jinak jsem byla moc ráda, když cesta konečně vedla lesem, protože v deset dopoledne (dřív se mi vyrazit nepodařilo) už bylo přeci jen horko a slunce nemilosrdně pražilo, takže jsem se potila, ať už jsem šlapala na kole, nebo šla pěšky. Cesta na Cornštejn mi nakonec trvala přes hodinu, přestože je to na kilometry blíž než z Budějovic na Hlubokou :o(. Původně jsem sice plánovala, že nechám kolo odstavném parkovišti, ale vzhledem k tomu, že tam byla posedaná jakási podivná parta omladiny, raději jsem ho odvedla lesní cestou podle směrovek až k hradu, kde jsem ho nechala kousek od lesního posezení přivázané ke stromku nově zakoupeným řetězovým zámkem s pětimístným číselným kódem za 285 Kč (upřímně řečeno musela tahle kombinace starého zrezivělého kola a zbrusu nového vychytaného zámku působit dost komicky, ale bylo mi to jedno a hlavně jsem nehodlala nic riskovat, protože jsem kolo potřebovala ještě i na další část výletu :o)
pise.cz/img/393141.jpg"> 
Prohlídka hradní zříceniny je s průvodcem Jihomoravského muzea, trvá cca hodinu a vstupné vyjde na 80 Kč/osobu. A protože jsem měla před začátkem ještě asi půl hodinku čas, rozhodla jsem se pro svačinovou pauzu – sice mě vzápětí protivný chlapík z občerstvení naproti pokladně z lavice u stolu, kam jsem si sedla, vyhodil s tím, že to je pro hosty hospody (tedy jeho občerstvení ala hladové okno) a ne žádný piknikový stůl, čímž mi trochu zkazil náladu a v duchu jsem ho poslala do hodně temných míst, přičemž jsem zvažovala, jestli ho nemám podráždit dotazem, zda tedy v tom svém "Ritzu" prodává nějaké bezlepkové občerstvení, abych se nemusela tahat na výlet s loupáky a jinými zásobami jako idiot, ale nakonec jsem se na to vykašlala a myslela si svoje :o(. Svačinu jsem si snědla na kládové lavičce u odpadkového koše a sledovala přitom "hostinského" jak si míní sedřít čumák o hlínu, když se klaněl rakouským turistům, zkrátka milá česká povaha jako vystřižená z pohádky Fimfárum.
Naštěstí alespoň průvodkyně po hradu byla moc milá a řekla nám spoustu zajímavostí nejen z jeho historie, ale i k jednotlivým částem, budovám atd., že bych ji klidně mohla poslouchat ještě další hodinu :o). Dozvěděli jsme se, že název Cornštejn pochází z německého Zornstein, tedy "Hněvihrad" nebo "Vzdoruhrad", přičemž hrad byl postaven se souhlasem Jana Lucemburského bítovským pánem, Rajmundem z Lichtenburka, ve 20. letech 14. století jakožto posílení ochrany moravské jižní hranice a cesty z Rakouska a do Vranova nad Dyjí (společně s dalším nedalekým hradem Frejštejnem, ze kterého už zbyla taky jen zřícenina) a v neposlední řadě také jako sídlo pro jeho syny (první písemná zmínka o hradu je z roku 1343, když došlo k rozdělení bítovského panství na tři díly mezi Rajmundovi dva syny a vnuka). V polovině 14. století vznikl o hrad Cornštejn spor mezi Lichtenburky a pány z Hradce, nicméně roku 1363 se Lichtenburkové opět uvádějí jako jeho držitelé. V roce 1422 se hrad pokoušeli neúspěšně dobít husité, přičemž Hynek z Lichtenburka v následujících letech pro rodovou řevnivost s Kunštáty odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad a podporován papežem Piem II. zahájil v roce 1463 otevřenou vzpouru. Cornštejn se díky tomu stal terčem útoku zemského vojska. Útočníci vybudovali v okolí hradu tři opevněné tábory (jejich zbytky jsou prý dodnes patrné na hřebenu jižně proti hradu), ale hrad nakonec silou stejně nedobili, posádka se po jedenáctiměsíčním obléhání nakonec v červnu roku 1465 vzdala kvůli hladu. Cornštejn byl poté odbojnému Lichtenburkovi zkonfiskován a udělen jako svobodné zboží Krajířům z Krajku. Ti nicméně měli s Lichtenburky na bítovsku neustálé spory (Cornštejn byl jejich tamním jediným panstvím v obležení majetku Lichtenburků), a tak hrad v roce 1530 prodali zpět jeho původním majitelům (dle naší průvodkyně je Lichtenburkové otravovali tak dlouho, až jim raději hrad odprodali zpět :o). Kvůli tureckému nebezpečí bylo na Cornštejnu v roce 1542 ještě naposledy zmodernizováno a posíleno opevnění, v roce 1576 pak rod Lichtenburků vymřel a připojením panství k Bítovu zanikla potřeba udržovat tak rozsáhlé sídlo, hrad tudíž zpustl a změnil se ve zříceninu, jejíž zbytky na vrcholu zalesněné stráně je možné navštívit dodnes.
Docela mě překvapilo, jak je vlastně Cornštejn veliký, pod zříceninou hradu jsem si totiž představovala prostě jen pár pobořených zdí, navíc zezdola toho z něj taky není moc krom nejvyšších obvodových zdí vidět, takže to tuhle představu ještě podporuje, ale v dobách své největší slávy měl hrad devět bran a zaujímal úctyhodnou opevněnou plochu více než jednoho hektaru. Jinak má Cornštejn i svoji bílou paní – údajně manželku Hynka z Lichtenburka, která se poté, co padl v boji s královským vojskem, zabila skokem z okna. Zjevuje se prý vždy o Květné neděli, kdy se z hradní studně vynořuje sud s pokladem, který tam údajně ukryl právě Hynek z Lichtenburka před tím, než zemřel. Vtipná byla také poznámka paní průvodkyně ohledně hradních toalet zvaných prevét, což byly vlastně jen jakési výklenky nahoře na zdi s dírou skrz dolů, a česky se jim prý výstižně říká "výsernice" :o)
Vlevo je v dáli vidět rozhledna Rumburak, kterou jsem navštívila vloni cestou na Bítov :o)
Probrali jsme i otázku rekonstrukce hradní zříceniny, která je dost problematická. První pokusy prý nastaly někdy v 70. letech 20. století, další pokus proběhl na konci 90. let 20. století, ale protože základem byla betonáž původních zdí, nakonec to památkáři zatrhli, nicméně i tak mohl být hrad zpřístupněn veřejnosti. V dalších letech už pak zase nebyly na rekonstrukci finance, takže práce probíhají pomalu a je prý otázkou, jestli se stihnou zdi zabezpečit dřív, než se některé části zbortí, což by byla rozhodně škoda. Každopádně jsem za prohlídku s průvodcem moc ráda, připadá mi to lepší, protože si člověk udělá konkrétnější představu o tom, jak hrad vlastně vypadal, že jsou teď třeba sutiny až v úrovní prvního patra apod., zkrátka rozhodně je to zajímavější, než si jen projít sutiny jako například na Dívčím kameni.
Vpravo most, přes který jsem pak pokračovala do kempu
Po prohlídce hradu jsem si pak ještě vyšplhala na vyhlídku, kterou jsem si vytipovala na mapách Seznamu a kam vedl neskutečně strmý kopec. Vyhlídka jako taková ale byla dost zarostlá stromy, takže zas až tak super výhled na hrad odtamtud není. Cestou do kopce i z kopce jsem se mezi funěním občerstvovala chroupáním mrkve, abych tělu dodala alespoň nějaký cukr :o). Dole jsem si pak po svém kamzičím výstupu chvíli odpočinula na lesním posezení, kde zrovna seděl i tatínek s malým chlapečkem a čekali, až se jim maminka vrátí taktéž z vyhlídky :o). No, a protože chlapeček tak hladově koukal po mé mrkvi a mám pocit, že se mě na ni i ptal, tak jsem mu nabídla, abych nechroupala sama, za což mi i slušně poděkoval :o). Ač introvert, mám takováhle bezprostřední setkání moc ráda, nicméně protože jsem toho měla v plánu ještě hodně, nakonec jsem se s oběma "muži" rozloučila, vzájemně jsme si popřáli pěkný zbytek výletu a šla jsem svištět dolů ze serpentýn k bítovskému mostu, kde jsem si udělala další řádku fotek, a pak jsem pokračovala pořád dolů do kempu Bítov, kde měl být bazén ke koupání (v zátoce řeky Dyje to totiž na koupání moc nebylo, protože vzhledem k velkému suchu, bylo tak málo vody, že mnohé zátoky vypadaly spíš jako louky :o(.
Vlevo kolo, jak na mě počkalo, než jsem se vrátila z prohlídky hradu, a vpravo lesní posezení :o)
Krkolomné stezky k vyhlídce, která jak je vidno vpravo nebyla nic světoborného
U vstupu do kempu jsem si nejdřív trochu neprozřetelně vystála frontu spolu s ostatními, kteří přijížděli a chtěli se ubytovat, nebo naopak odjížděli a potřebovali vrátit klíče a doplatit vše potřebné, než jsem na recepci zjistila, že do bazénu můžu jít rovnou, protože se tam platí samostatný vstup. Nicméně kolo jsem si nechala nenápadně uvázané kousek od recepce, stranou, aby nikomu nepřekáželo, ale přeci jen na dobrém místě, abych ho při zpáteční cestě bez problémů našla. A dobře že tak, protože přímo u bazénu bych ho asi neměla kam dát. Jinak vstupné je 70 Kč na celý den, plus musíte zaplatit zálohu 100 Kč na kartu nebo 150 Kč na hodinky, což mi málem udělalo čáru přes rozpočet, protože se zálohou jsem nepočítala :o), přičemž do plavek jsem se převlekla na kempovém záchodě, resp. sprchách, pro jistotu ještě před vstupem k bazénu.
Na Cornštejn je vidět téměř odkudkoli, včetně mostu :o) Dole opět Rumburak :o)
Koupaliště a vpravo dole vyschlá zátoka
Bazén je v bítovském kempu sice průzračný, ale poměrně malý a ještě tam bylo hodně lidí (hlavně dětí, které skákaly z okraje bazénu ze všech možných i nemožných stran, přestože to bylo oficiálně zakázané :o(, takže se nedalo moc plavat. Voda byla chladnější, takže jsem si musela při vstupu do bazénu chvíli zvykat (ale možná jsem byla i lehce přehřátá z kola) a pak se do mě i občas dala zima, když jsem moc dlouho stála a neplavala, ale nakonec jsem na koupáku vydržela asi dvě hodiny, z čehož jsem si chvíli poseděla na kraji bazénu, abych se nahřála na sluníčku, a chvíli jsem se nahřívala venku na osušce a u toho jsem zblajzla poslední dvě makovky :o). Upřímně řečeno jsem návrat zpátky oddalovala i trochu kvůli tomu, že jsem tušila, jaká to bude dřina, ale protože nocovat na koupáku jsem nemohla, věděla jsem, že dřív nebo později budu muset stejně vyrazit.
Po půl páté mě to nicméně už na koupališti přestalo bavit, neb bazén se zahušťoval čím dál víc, takže jsem s postupujícím časem mohla na nějaké plavání rovnou zapomenout, a tak jsem se vydala na strastiplnou cestu domů. Vedro ještě pořád neopadlo, a protože byla cesta víc do kopce (zejména ony vražedné serpentýny), tak jsem ještě o poznání víc šla, než jela, a i tak ze mě lilo jako z konve a cesta zpět mi samozřejmě trvala podstatně déle než cesta tam. Byla jsem úplně vařená a docela jsem své kolo proklínala, protože vyvléct ho do těch větších kopců byla vážně fuška, zadýchávala jsem se a několikrát bych řekla, že jsem mlela z posledního, a celou dobu jsem odpočítávala kroky domů, abych se mohla zchladit ve sprše, protože "zima" z bazénu byla dávno ta tam a moc ráda bych se bývala někde zchladila. Bylo to neskutečné martýrium, doslova očistec a měla jsem pocit, že je ta cesta snad nekonečná. Jak už jsem psala v úvodu, vážně jsem si sáhla až na dno svých sil, a byť jsem si možná uhnala i úpal (hlavu pod kšiltovkou jsem měla fakt uvařenou a slušně mě bolela), nakonec jsem přeci jen vítězoslavně dojela zpět k babičce. Teď s odstupem času jsem ráda, že jsem to zvládla, nicméně s ohledem na to, jaká to byla pekelná jízda, si podobnou akci nehodlám jen tak zopakovat – Cornštejn je zkrátka krásný, ale na kole mi to stačilo jednou a dost :o)
Pole smutných slunečnic a kaplička v Lančově, dál už jsem neměla sílu ani na focení :o(
Komentáře
| RE: Zřícenina hradu Cornštejn | boudicca | 28. 11. 2018 - 21:53 |
 RE(2x): Zřícenina hradu Cornštejn |
rebarbora | 04. 12. 2018 - 21:29 |
| RE: Zřícenina hradu Cornštejn | adil | 28. 11. 2018 - 23:05 |
| RE(2x): Zřícenina hradu Cornštejn |
rebarbora | 04. 12. 2018 - 21:30 |
| RE: Zřícenina hradu Cornštejn | iva | 29. 11. 2018 - 15:37 |
| RE(2x): Zřícenina hradu Cornštejn |
rebarbora | 04. 12. 2018 - 21:35 |
| RE: Zřícenina hradu Cornštejn | cayenne®blbne.cz | 02. 12. 2018 - 18:11 |
| RE(2x): Zřícenina hradu Cornštejn |
rebarbora | 04. 12. 2018 - 21:36 |
| RE: Zřícenina hradu Cornštejn | myfantasyworld | 07. 12. 2018 - 20:18 |
| RE(2x): Zřícenina hradu Cornštejn |
rebarbora | 09. 12. 2018 - 13:07 |