Rebarbora toho teď moc nenapíše

2pt">Normálně si žádná novoroční předsevzetí nedávám, ale letos jsem se rozhodla udělat výjimku. Zařekla jsem se, už se nebudu zbytečně mučit blogem, že nemusím sepsat článek úplně o všem, že klidně můžu nějaký výlet vynechat, nebo to vzít stručněji a tolik se nerozepisovat, a že v úplně ideálním případě bych mohla sepisovat své zážitky pěkně začerstva, dokud mě to baví, prostě místo poznámek rovnou vysmahnout článek. V žádném případě se nebudu do psaní nutit a rozhodně už se nebudu trápit resty, to je prostě radši odškrtnu, protože psát články s několikaměsíčním nebo dokonce i několikaletým zpožděním mě nebaví, dojmy a emoce z toho už jednoduše nejsou po takové době náležitě intenzivní a hodně to zavání povinností, což já nerada :o(. Zkrátka hodlám v roce 2019 virtuálně abstinovat a víc si užívat život jako takový. Udělat si takovou menší blogerskou dovolenou a dávat sem články jen ve chvíli, kdy budu mít opravdu chuť psát. Zatím mě naštěstí pořád baví plnění Projektu 102/1001, takže se teoreticky nějaké té zprávy dočkáte aspoň jednou za čtvrtletí, ale jinak tomu chci dát volný průběh a nechat vývoj na aktuální situaci. Možná časem zjistím, že mě víc baví vás číst než sepisovat něco vlastního, nebo až se dostatečně vydovolenkuju (a to je myslím si poměrně reálná možnost, protože už se mi to párkrát stalo), začne mi psaní vyloženě chybět a vy pak budete zase nuceni prokousávat se mými sáhodlouhými reporty :o). Tak se na mě prosím nezlobte, i když se odmlčím, pořád vás mám ráda, protože jste skvělá parta lidí, které je radost být součástí, a zaručeně počítám s účastí na dalším píšáckém srazu (pokud mě teda pozvete, když teď psát vlastně nebudu :o)