Že já blbec radši v sobotu nejela s Ivou na ten výlet do Strakonic, déšť nedéšť, zima nezima :o(. Místo toho jsem se jala doma vytvářet hodnoty a konečně uspořádat knihovnu. Pustila jsem si k tomu hudbu z noťásku, aby mi to šlo líp od ruky (a taky abych přehlušila dechovku linoucí se pravděpodobně z bytu o patro níž), a třebaže jsem si zpočátku pamatovala, že se ony prosklené skříně mají tendenci převažovat, když jsou prázdné, a přepadávat dopředu, jaksi jsem pak na to v zápalu boje a abecedního řazení knih podle jmen autorů zapomněla, takže se pak v jistém momentu ozvalo KŘACH!!! A jedna z mých milovaných knihoven ležela čelem dolů na konferenčním stolku v hromadě popadaných knih :o(. Můžu vám říct, že bych byla tisíckrát radši, kdyby byla bývala spadla na mě – aspoň by to totiž bylo do měkkého a nic by se jí nestalo :o(. Jediné, na co jsem se takhle zmohla, bylo zoufalé opakování: "Ne, ne, ne!", ale už bylo pozdě. Knihovna je slušně rozdrcená a prasklá až kam, skleněné dveře to jako zázrakem přežily (mají jen trochu otřepený roh), nejspíš právě proto, že si skříň "lehla" na konferenční stolek. Ten je sice taky pošramocen, ale není to nic do očí bijícího, a pár šrámů má i vedle stojící komoda :o(. Připadám si od té doby jako absolutní blbec, a kdybych mohla vrátit čas, neváhala bych ani vteřinu. Hlavně že jsem se tak bála, aby se nábytek nepoškrábal při stěhování :o(. Sobotu jsem skoro celou proplakala bezmocí a tak trochu zoufalstvím, protože tenhle nábytek už se samozřejmě nevyrábí, abych si třeba mohla objednat skříň novou, a nevyrábí se ani malinko podobná řada, z které mám zmiňovanou komodu. No prostě pech :o(. Nakonec mě napadlo zalarmovat brášku, jestli by si s tím nějak neporadil, a ten přislíbil pomoc, ale stejně je mi z toho pořád nanic. Upřímně řečeno tohle je trochu nevýhoda toho, když bydlíte sami, protože když něco poděláte, nemáte absolutně nikoho, na koho byste to mohli svést :o(. Jo a asi nemusím říkat, že jsem nic nedoskládala, protože když máte skříň namaděru, není to ani dost dobře možné :o(
No a aby byla moje depka dokonalá, vychutnávala jsem si celý víkend zvukový smog z ostatních bytů – když přestala vyhrávat obědová dechovka zespoda, začaly zprávy nebo nějaký jiný podobný pořad (třeba Otázky Václava Moravce) nade mnou (odtud je hluk nejhlasitější, protože mám stropem v rohu místnosti veden anténní kabel, takže když nade mnou sousedi koukají na televizi, je to slyšet absolutně v celém bytě a chybí mi k tomu už jen ten obraz, jak nádherně je všemu rozumět :o(, načež mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní pravidelně (i ve všední dny) zní televize z bytu těsně vedle mojí ložnice, takže teď spávám se špunty v uších, jinak bych se asi vůbec nevyspala :o(. Už nejmíň po tisící jsem si o víkendu říkala, jestli jsem s tímhle bytem opravdu nesáhla vedle a jestli by se mi nevyplatilo porozhlídnout se někde jinde, nejlépe po bytě v posledním patře, aby nade mnou už nikdo nemohl dělat kravál (jenže co ty sousední byty a byt pod vámi, že?). Zkrátka důchodci v paneláku jsou peklo :o(. Jenže co s tím?