Čísla za rok 2020

Ačkoli celá naše republika (a vlastně i celý svět) sleduje trochu jiná čísla, já jsem se rozhodla věnovat článek svým tradičním osobním a blogovým statistikám, přičemž doufám, že mi to možná pomůže se opět trochu rozepsat, neb poslední víc než měsíc na mém blogu neštěkl doslova ani PES :o). Koneckonců bilancování na konci roku je přirozená věc, a když už to stejně ve své hlavě dělám, proč to nehodit "na papír", nemluvě o tom, že chci především vyzvednout a zdůraznit to, co bylo navzdory všemu ostatnímu v uplynulém roce dobré (všímáte si, že se záměrně vyhýbám slovu pozitivní? :o), abych si připomněla, že to nebylo všechno jenom o koroně a že se děly i pěkné věci, které stojí za to si pamatovat.

Rozhodla jsem se nedělat klasickou blogovou statistiku v plném rozsahu, tedy se všemi grafy a spol., jak tomu bylo v předchozích letech, protože loňský rok byl přeci jen lehce krizový a já lemra nepsavá, takže by to povětšinou byl dost smutný pohled :o). Každopádně jsem publikovala všehovšudy 49 článků, většinu z nich v první polovině roku, od července jsem začala s psaním silně pokulhávat, až jsem se statečně propracovala k prosincové nule :o(, přičemž úměrně k mojí aktivitě klesl i počet komentářů z 306 na 180, a ke včerejšímu dni jsem měla na blogu 76.550 návštěvníků (počítáno od jeho založení). Z rubrik jsem toho nejvíc napsala o výletech, i když oněch 11 článků zahrnuje i tři resty z roku 2017, potom jsem se v první polovině roku docela snažila psát i o knihách, což nakonec vydalo celkem na 7 článků, a o filmech, resp. seriálech (ve výsledku tři články, z toho dva o seriálech), přičemž v rukodělné rubrice se krčí ubohé dva reporty (třetí zůstal nedopsán, neb se jednalo o vánoční dárek a chtěla jsem, aby to bylo překvapení :o).

Co se filmů týče, vedla jsem si vloni ještě lépe než předchozí rok a celkem jsem zkoukla neuvěřitelných 150 filmů, z toho jen 35 už jsem předtím viděla, zbytek pro mě byl novinkou, byť jsem teda na všechny koukala doma v obýváku (ano, do kina jsem se za loňský rok nakonec nevypravila ani jednou, částečně kvůli koroně, částečně ale i kvůli tomu, že než vypukla, nebylo moc na co jít – na dokumentární film V síti jsem neměla kuráž). Při zpětném pohledu se mi asi nejvíc líbil záznam divadelního představení Peter Pan goes wrong, na druhé místo bych asi dala Nespoutaného Djanga, který překvapil i mě samotnou, že se mi líbil :o), potom Enolu Holmes za její komentáře "Zatím to jde docela dobře, co myslíte?" v situacích, kdy to šlo pěkně do kopru :o).

Pak se mi taky líbil krásně praštěný animák Není král jako král a za zmínku určitě stojí i film z české provenience Veterán.

Stejně dobře, resp. ještě líp, mi šla i četba – včetně guilty pleasure romanťáren, kterým jsem se hojně věnovala v době podzimní vlny koronaviru, jsem jich přečtla rovných 60, což mi přijde neuvěřitelné, že je možné zvládnout (ale je fakt, že když člověk přelouská knížku za dvě tři odpoledne, resp. za celá odpoledne až do večera místo koukání na film, tak to tak hrozné číslo není :o). Podíl knížek od českých autorů byl o malinko nižší, ale pořád zhruba 30%, a podíl přečtených e-knih byl vloni zatím nejvyšší od roku 2015, kdy jsem s nimi začala, což je nejspíš i tím, že z prostorových důvodů (navzdory třem skříním má moje knihovna pořád omezenou kapacitu) se snažím nejdřív vyzkoušet knihy v elektronické podobě, a až pokud se mi líbí, tak si je případně koupit v papírové podobě.

Dále jsem v loňském roce dokončila druhé kolo Projektu 101 cílů za 1001 dní (a lehce zkopala jeho konec, ale o tom snad někdy více v samostatném článku), přičemž jsem se rozhodla nepouštět se do další vlny s tím, že si spíš jen udělám nějaký svůj soukromý seznam věcí, které bych chtěla v daném roce zvládnout (ale když se mi to nepodaří, svět se nezboří), jako třeba sepsat si knížky, které na mě v knihovně čekají nepřečtené, puzzle, které jsem ještě nesložila, místa, kam bych se chtěla podívat apod.

A teď už ke zlatému hřebu celého článku, a sice k věcem, které se v roce 2020 vydařily :o). Takže: poprvé v životě jsem letěla balónem a bylo to úžasné. Poprvé v životě jsem taky byla na vodě a sjela s partou z práce Vltavu na raftu z Vyššího Brodu do Zlaté Koruny a bylo to super. Po hrozně dlouhé době jsem díky Barjoze znovu seděla na koni (za což ještě jednou děkuju <3 a fakt jsem si to užila. Místo tradiční dovolené v Itálii, která byla jak jinak než zrušena, jsem si užila báječný skoro týden u Tlapkových (díky moc, bylo to boží :o). A jezdila jsem na kole. Jakože fakt hodně :o). A taky jsem poprvé v životě trávila spoustu času doma na home office, což je pro mě osobně pořád skvělý bonus (takové "dva roky prázdnin" :o), protože se nenutím ráno brzy vstávat, když nemusím fyzicky do kanclu, a to je zvlášť teď v zimě vážně příjemné :o)