On-line píšácký sraz podruhé (organized by Lvice)

Ani já si neodpustím menší děkovný a oslavný post (lehce opožděný, ale přece), protože takovéhle události je zkrátka třeba zaznamenat pro budoucí generace, aby si z nás mohly vzít příklad :o). Neb věřte nebo nevěřte, píšáci se srazili už počtvrté (první dva srazy byly osobně tváří v tvář, třetí a čtvrtý sraz byly kvůli COVIDu on-line, ale o to častěji – třetí sraz zorganizovala Hroznětajná s MoWem před Vánocemi a tenhle čtvrtý následoval po necelých čtyřech měsících a nikoli po roce, jak bylo zvykem u těch osobních :o). Což bychom mimochodem mohli zachovat a slézat se on-line několikrát do roka bez ohledu na to, jestli se sejdeme i osobně či nikoli :o).

Účast byla opět uspokojivě hojná – celkem 11 píšáků, jmenovitě: Lvice, Atraktivní Strašilka, MoW, Hroznětajná, Tlapka, Myfantasyworld, Damn-girl, Zlomený meč, Boudicca, Sayonara a samozřejmě moje maličkost (docházku s černými puntíky za pozdní příchod má u sebe Lvice :o). Potěšilo mě, že se objevily zase nějaké nové tváře, které na předchozích srazech nebyly – vždycky mi udělá radost, když se mezi nás osmělí někdo další :o). Nicméně fotodokumentaci tentokrát nečekejte, byť nás kupodivu většina měla zapnutou i kameru (včetně mě, heč :o). Ale napadlo mě (samozřejmě až teď, při sepisování), že bychom příště mohli i v on-line verzi zopakovat inkognito fotografii ála jídelní lístky :o)

Navzdory mým obvyklým počátečním obavám (holt introvert, no) a nejistotám (jakože o čem budeme proboha mluvit? A nemám si připravit nějaká témata?) to byl nakonec opět báječný sraz, kdy jsme zcela uvolněně pokecali s partou úžasných lidí, zasmáli se, dozvěděli se drby i pár relevantních informací, zkrátka čtyři hodiny uběhly jako nic a slezinu jsme rozpustili až kolem desáté večer, kdy se nám už zvolna začínaly klížit oči (nebo alespoň mě určitě :o) a následující den byl bohužel pracovní (sraz se konal ve čtvrtek 8. dubna 2021 od 18 hod. :o). Nevím, jak pro ostatní, ale pro mě to byl balzám na duši.

Pokaždé nevycházím z údivu, jakým řízením osudu se zrovna tady na píše.cz ocitla taková spousta fajn a de facto normálních lidí, se kterými bych se teoreticky přátelila i osobně, kdyby nebyli rozprášení napříč celou republikou a měli jsme tak možnost se setkat i jinak, než pouze v kyberprostoru (ale díkybohu za něj :o).

A díky si rozhodně zaslouží taky MoW, Zlomený meč nebo Sayonara se Strašilkou za to, že udržovali konverzaci v chodu a vždycky, když náhodou hrozilo, že se mezi námi začne rozléhat ticho, přišli s nějakou vtipnou otázkou nebo námětem k hovoru, což bylo naprosto super (neb třeba mě tenhle talent chybí a místo nápadů se mě zmocňuje tak akorát panika :o). A že ty náměty byly tentokrát fakt výživné! Kromě obligátní problematiky on-line výuky či on-line komunikace obecně, včetně trablů s webkamerami, a nezbytného drbání všech, co nepřišli (teď si dělám samozřejmě legraci, ale je pravda, že jistí blogeři přijdou na přetřes vždy – tentokrát jsme navíc debatu rozšířili o to, koho všechno bychom mohli pozvat na sraz s podtitulem "Vrchol bizáru" :o), jsme například debatovali nad prazvláštními jmény (přes všechna ta vietnamská krkolomná jména, kdy ani jejich nositelé sami neví, co z toho je křestní jméno a co příjmení, za mě stejně pořád vede Kunigunda – fakt nevěřím, že někdo je schopen takhle pojmenovat malé miminko :o) a řešili jsme koronavirovou situaci v Kostarice (jakože proč by se hodilo, aby nebyla na současné mapě červená a že je to vlastně bezva místo na dovolenou :o). No a od COVIDové mapy už to byl jen krůček k čestným prohlášením a, světe div se, taky ke smutečním oznámením, přičemž díky Sayonaře jsme všichni objevili naprosto úžasný generátor parte a dozvěděli jsme se pár detailů ohledně jejích (a MoWových) představ týkajících se organizace pohřbu a smuteční hostiny – a můžu vám říct, že to bude jednou pěkný mejdan :o).

Taky jsme řešili, jestli lidstvo kvůli všem těm on-linům nezačíná zapomínat psát hezky ručně stručně aneb jedna z podnětných MoWových otázek – žeru, jaký má tenhle kluk rozhled a jak se zajímá o všechno kolem (mimochodem, u mě osobně má home office opačný efekt, neb bez tiskárny si doma píšu mnohem víc ručních poznámek než v kanceláři, ale na druhou stranu ušetřím spoustu papíru, což bych ráda zachovala :o). Kromě nejrůznějších traumat týkajících se krasopisu, která jsme si v první třídě navzdory naší poctivé snaze zažili, jsme zjistili, že se většina z nás neumí podepsat, pokud na nás při tom někdo kouká (což jsem ráda, že nejsem sama, stejně jako mě potěšilo, že nejsem jediná, kdo nezvládá nějakou pěknou frajerskou parafu a musí se podepisovat trapně celým jménem :o) a že je dost často problém i vypsat rukou správně formulář (třeba takové písmenko "ch" umí natropit pěknou neplechu :o). Nechybělo ani klasické téma horoskopů a jejich důvěryhodnosti, které jsme rozebírali, když se jejich největší odpůrce Mečoun odpojil (ne záměrně, prostě to tak vyšlo :o). Nebo v kolika letech se děti učí počítat (zejména koupené čokolády :o).

Taky jsme probírali, jak se kdo z nás na píše.cz vlastně ocitl a že je tu neuvěřitelně malé procento haterů, což je jedna z věcí, které na tomhle severu všichni milujeme. Nejlíp to myslím vystihla věta, kterou už nevím, kdo z nás řekl, a sice že když se mi to líbí, tak to okomentuju, a když se mi to nelíbí, tak to raději nechám bez reakce – přistihla jsem se, že to přesně tak mám (někdy teda nekomentuju i proto, že zkrátka nevím, co napsat, nebo jednoduše nestíhám, ale rozhodně sdílím tenhle princip), a je moc hezké, že je nás víc, tedy že na píše.cz se pohybují povětšinou inteligentní a slušní lidé :o). A moc děkuju Strašilce za to, jak hezky vystihla to, jak se mezi námi cítí, protože to mám hodně podobně, a když mluvila, tak jsem jenom přikyvovala a říkala si, že trefila hřebíček na hlavičku :o). Za sebe bych snad jen doplnila, že mě možná znáte dokonce líp, než moji blízcí, protože se mi prostě nějak líp svěřuje do psaného deníčku a per huba mám dost často téměř vždy problém správně formulovat své pocity či dojmy a především je druhému člověku SDĚLIT :o). Jo, prostě introvert jak zákon káže :o). Ale ten pocit, že je tady komunita lidí, kteří mi rozumí a umí člověka v případě krize podpořit, příp. ho nechat prostě jen "vypovídat" a nijak ho nesoudit, ten se Strašilkou sdílím a jsem za to hrozně ráda. Jsem hrozně ráda, že vás mám (ale to už jsem tu určitě už někde psala :o). Uf, začínám mít trochu nepříjemný dojem, jestli se mé reporty ze srazů pokaždé nezvrhnou spíš v přehnaný a sáhodlouhý chvalozpěv na píše a píšáky, ale co už :o)

Na čtvrtém srazu se řešilo i to, jak dlouho kdo z nás bloguje a jestli naše drahé polovičky a rodina či kamarádi vědí, že blogujeme, a jestli nás čtou. Zajímavý pohled v tomhle měla Boudicca (mimochodem konečně jsme se dozvěděli, jak se její nick správně vyslovuje, a snad si to i zapamatujeme, že "Baudiko" :o), která říkala, že to, že ji čtou rodiče, je pro ni jistým způsobem cenzura, takže vlastně nikdy nenapíše nic, čeho by litovala, nebo co by nechtěla/neměla šířit. Pro mě osobně by to od doby, co se blog stal spíš mou osobní zpovědnicí, než jen místem, kam dávám své názory na knihy a filmy a sepisuju zážitky z cestování, jak tomu bylo na úplném začátku, bylo příliš svazující. Jako ano, rodina ví, že píšu blog, ale pevně doufám, že ho nečtou (teoreticky snad neznají ani adresu :o)

Řeč přišla i na to, kde případně udělat příští osobní sraz, přičemž je prý letos nějaká výluka na trati, která žene dost vlaků přes Jihlavu, takže uvidíme :o). Každopádně to bylo opět super a osobně doufám, že se zase brzy uvidíme, protože jsem se s vámi opravdu dobře bavila :o). Díky za to! Díky, že jste <3