S tímhle experimentem jsem začala už v březnu 2019 a zůstal hodně dlouho nedokončený, odložený v krabici s ručními pracemi, protože pak přišla rekonstrukce bytu a spol. Až letos (páč asi korona, nevím) jsem si na své ručně pletené ponožtičky znovu vzpomněla a řekla jsem si, že bych je mohla zkusit konečně dodělat.

Přiznám se, že jsem se čtením téhle knihy od Hany Marie Körnerové docela dlouho váhala, protože je inspirovaná skutečnými událostmi, a to já dvakrát nemusím, protože co si budeme povídat, skutečný život většinou není moc veselá záležitost, a taky protože životopisné knihy končí zpravidla jak jinak než smrtí. Nakonec teda zvítězila

Ani já si neodpustím menší děkovný a oslavný post (lehce opožděný, ale přece), protože takovéhle události je zkrátka třeba zaznamenat pro budoucí generace, aby si z nás mohly vzít příklad :o). Neb věřte nebo nevěřte, píšáci se srazili už počtvrté (první dva srazy byly osobně

Letos Velikonoce vlastně tak nějak byly nebyly. Kvůli COVIDu a všem těm oklešťujícím vládním nařízením jsem neměla náladu dělat nějakou výzdobu a jiné přípravy. Žádné osení, žádné cukroví, žádné kraslice (nejeli jsme ani k babičce, takže vlastně nebylo moc pro koho). Na druhou stranu mi místo osení v březnu vykvetla jedna

Na tenhle seriál z produkce HBO jsem narazila náhodou na základě jednoho interview Amy Adams s Richardem Maddenem na youtube. A i když to nebyla zrovna veselá podívaná, vlastně se mi ten seriál líbil, protože konec byl opravdu šokující a vážně mě dostal (dokonce

Ani se mi nechce věřit, že už za sebou máme čtvrtinu letošního roku. Tři měsíce v kuse, kdy jsem každičký pracovní den byla na home office. Navíc jsme v březnu "oslavili" rok s COVIDem, že :o(. A musím říct, že už jsem to na sobě začala nějak pociťovat. Snažím se podmínky lockdownu dodržovat už víc než půl roku,