Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Článek Království za řemeslníka…
Komentáře k článku: Království za řemeslníka…
iva: Na rovinu?
Jsi frajerka obrovská. Jako fakt a bez kecání!!! 
Co všechno jsi dokázala
Smekám.
A teď neobdivuju jen to oběhávání a zařizování, ale například i to, že jsi toho milého pracovitého pána neumlátila hasákem (páč jemu byl očividně k hovnu a takhle by měl aspoň nějaký využití: -D )
Sebrat se, říct si KRLEŠ a začít budovat svoje hnízdo úplně od začátku a sama je neuvěřitelně statečná frajeřina. Přiznávám na rovinu, že tohle jsem nikdy nedokázala. Já jsem srabík a přísavka, navíc potřebuju lidi, co za mě budou jednat z řemeslníkama, protože na tohle jsem úplnej mimoň. Já bych tomu kreténovi asi ještě i uvařila oběd, páč se to tak dělá 
No, teď už asi ne, už jsem od pár manipulantů vycvičená, ale ještě před pár lety... 
Úplně jsem při čtení chápala tvojí frustraci a skoro nechuť jít dál (protože ten tunel bez světla, že jo?! ) a tak trošku mě naštval tvůj táta (ale možná u něj šlo jen o pasivně agresivní obranu před tvým odchodem z domova) a hrozně mě potěšil tvůj brácha. Jako je super, ne?!
To zdlouhavé budování (hezkej eufemismus, že jo?) asi mělo nějakej svůj důvod. Jako asi že ses zase našla s bráchou, vaši měli čas si zvyknout na tvou "zradu" (a tady bych ráda zdůraznila, že ty NEJSI ZODPOVĚDNÁ ZA JEJICH ŽIVOT), MoW se mohl realizovat (že je skvělej a současně na zabití, když sežene, ale chce, aby ses rozhodla? ) a ty sis mohla ujasnit, že zvládneš úplně všechno 
(fakt jsi na toho člověka ŘVALA do telefonu? 
Škoda, že jsem u toho nebyla 
)
Každopádně, kuchyně vypadá báječně a ložnice taky 
Z toho nenastěhovanýho chaosu si nic nedělej, my žili tři roky po nastěhování v "krabicovym módu" a jak jsi sama viděla, dodnes to není o moc lepší 
Ups, slohovka. A to jsem ti jenom chtěla napsat, jak tě obdivuju, žes zvládla něco tak velkýho a statečnýho, jako osamostatnit se a jít naproti obrovský životní změně 
Budiž holčičkám vzorem, až je úderem osmnáctin vykopnem z domova, že to JDE zvládnout; -)
rebarbora: Ivuško, děkuju moc, až jsem se nad tvojí chválou červenala
Hasák naštěstí nebyl po ruce, jinak bych teď nebudovala, ale bručela
Neskutečně jsi mě potěšila, že nejsem naivka sama – cukání s vařením nebo přinejmenším chystáním nějakého toho občerstvení jsem měla občas taky Brácha je milionovej a nepřestávám žasnout, v jakém momentě dospěl v tohohle super chlapa a staršího bratra se vším všudy 
S tím taťkou děkuju za nový úhel pohledu, nějak mě nenapadlo, že u něj mohlo jít o jakýsi obranný mechanismus 
MoW je úžasnej, i když dá, přesně jak píšeš, zabrat udržet s ním krok Ještě pro něj pár úkolů mít budu, když teď posílal, že se trochu nudí 
To už říkala i kamarádka, že by chtěla být u toho, když jsem na toho idiota řvala do telefonu
V krabicovém módu se doslova do písmene nacházím teď u našich
Člověče, já si u vás doma ničeho zvláštního nevšimla, prostě normální zabydlená domácnost 
Příště se budu muset podrobněji rozhlédnout 
Jinak za komentář moc děkuju, pobavil mě a trošku i dojal A holčičkám bych přála trochu hladší a jednodušší start než jsem měla já
myfantasyworld: Teda, fakt tě dost obdivuji, žes do toho šla a dělala to takhle od základů. A taky to, že jsi po tom řemeslníkovi nemrskla něco hned po těch pár zpackaných věcech.
Ani se nedivím tvým pocitům z bydlení.
Ta kuchyň vypadá moc hezky.
Tak ať se ti v novém bydlení daří a jsi spokojená.
rebarbora: Děkuju S řemeslníkem jsem měla bůhvíproč dlouhé vedení, ale zase to byla neuvěřitelná škola a doufám, že příště už bych si toho tolik líbit nenechala 
adil: Myslím, že odchodem z domova rodiče neztratíš,vylétnout z hnízda a ve všem být samostatná je pro život nejlepší škola,a ty jsi už ten krok učinila, tak dál jen HODNĚ ŠTĚSTÍ přeju a ve tvém zvelebeném bytečku ať jsi spokojená
---
adil.pise.cz
rebarbora: Děkuju moc 
Taky se tím pořád uklidňuju, že se nestěhuju na druhý konec světa, ale jen co by kamenem dohodil
hroznetajne: To je dobrodrůžo. Celou dobu jsem si říkala, jestli mě taky někdy v životě čeká moment, kdy budu muset jednat se řemeslníky a shánět troubu a mikrovlnku 
. Klobouk dolů, Rebarboro, jsi už velká holka a vaši si zvyknout, vždyť nemizíš z povrchu zemského, naopak, stále se vídejte a navštěvujte .
Zemětřesení se ustálí a za chvíli si budeš libovat. Nebo už možná libuješ, ne? Teď jsi paní svého času a prostoru, sladká svoboda!!!!!
rebarbora: Jo, v takovou chvíli člověku dojde, že už je asi vážně dospělák Našim vyhrožuju pravidelnými nedělními obědy a taky společnými nákupy, když nemám to auto
Snad máš pravdu a brzy si budu opravdu libovat Zatím k tomu nedošlo, neb je třeba ještě dotáhnout fůru věcí
lvice: To je odysea smrti! Ale něco ti řeknu. Já procházím něčím podobným. Akorát, že na rekonstrukci mi už peníze nezbyly, tak jsem se tam do toho nastěhovala, jak to bylo. A teď, když jsem se k nějakým penězům dostala, tak rekonstruuju. Už dva měsíce jsem bez kuchyně a nevím, jestli se mi o tom kdy bude chtít psát.
Máš to všechno moc pěkné. Trouba luxusní!
rebarbora: Trefně pojmenováno, jako vždy Jéžišmarjá, tak to jsi na tom ještě hůř než já! 
Právě proto jsem se nechtěla stěhovat, než bude rekonstrukce hotová (i když je teda fakt, že mě nenapadlo, že to bude trvat TAK dlouho ). Dva měsíce bez kuchyně a vůbec v rozbudovaném bytě musí být peklo 
Držím palce, ať se brzo propracuješ do zdárného konce Máš můj obdiv 
PS: Děkuju Troubu sháněl MoW, šikovně jsem si vybrala model, který se už doprodává
atraktivnistrasilka: Jsi fakt hustá, Rebarborko. Opravdu a vážně. Udělala jsi velký kus práce, a já ti moc přeju, aby už to šlo jen hladce a bez těch ošklivých starostí. 
A soucítím s tebou, moc a moc. Podle popisu a fotek máme v podstatě stejný typ bytu - respektive máš ty a moje máma. Metrově jsme na tom podobně, balkon taky nemáme, obývák průchozí z chodby a kuchyně, panelák, původní umakartové jádro, plynový sporák,... No prostě, jako kdybychom prodali náš byt a někdo psal o tom, jak ho rekonstruuje. Při představě, že mě to taky jednou, v řádu pár let čeká - respektive mě a mamku (asi to zafinancujeme společně, až na to přijde, protože ten byt jednou bude můj, navíc mamka by na to jinak byla sama, a ten byt to potřebuje jako ryba vodu) - mě polévá hrůza, děs a studený pot. Jsou to přesně ty věci, o kterých píšeš - nedostatky, reklamace instalovaného, špatný řemeslník,... brrr.
Mimochodem, ten řemeslník teda, nakopala bych ho do pozadí. Nevím, jestli tě uklidním nebo ne, ale bohužel bych asi měla stejné prvotní tendence jako ty - omlouvat ho, ještě být vděčná za blbě odvedenou práci, poněvadž je to přece tak trochu známý, neřešit "blbosti"... Taky bohužel umím být asertivní až když je zle. Přítel mi pořád nadává, že jsem hrozně "hodná", nevím, jestli je to ten správný výraz, ale rozhodně je to opak toho, co je on, páč takový vítr, který on je schopný udělat, když práci, kterou si zaplatil, někdo udělá špatně nebo nedostatečně, no to couvám i já... Není sprostý nebo arogantní, ale hodně asertivní. Ale on je člověk, který dělá v reklamačním oddělení firmy, umí v tom chodit (na rozdíl ode mě), a už na Drahách vymámil několik odškodnění za nedodržení standardů ve vlaku. Což je něco, co bych nezvládla, bylo by mi blbé u kontroly jízdenek spustit na průvodčí, že chci třicetikorunové odškodnění, protože jim nejde wifi, i když jsem si za ni de facto zaplatila (odvíjí se od toho cena vlaku), protože přece technika může selhat, jsme lidi, bla bla... A jsme zase u toho, že jo...
No, to jsem odbočila, ale prostě jsem ti chtěla říct, že ti fandím, úplně tě chápu a nejednala bych ve tvé nezáviděníhodné situaci, co se starostí kolem bytu týká, o moc jinak. Je to ohromný tlak z různých stran.
Mikyn asi před rokem započal rekonstrukci bytu (který dostal od rodičů, takže v tomhle měl zas úlevu), protože byl po dlouholetých pronájmech a zastaralý. Kuchyň má moc dobrou, navrhoval mu ji kamarád a sestavovala firma kamarádova taťky. Já mám problém s vysokými poličkami - jsem vysoká asi stejně jako ty, a musím říct, že zrovna včera jsem se snažila doskočit pro nový balíček kapesníků, ale musela jsem si nakonec kleknout na linku, abych se k němu dostala. Nicméně žít bych se s ní naučila. Co mě čílí, to je koupelna. Nula nic úložného prostoru, takže zubní kartáček si dává na pračku. Vlastně všechno si dává na pračku, až na prací gely, které si pokládá vedle pračky. Tam je vidět, že tu koupelnu si vymýšlel úplně sám, nevychytal možné nedostatky a řemeslníci mu neporadili.
Mimochodem, vtipná historka pro odlehčení, kterou mi zrovna včera vyprávěl. Když dělali koupelnu, nechal si dát dveře jinam než kde byly původně, takže to celé vybourali a stavěli novou zeď. To si nechal udělat od souseda od naproti z bytu, zedníka. No, jenže soused tam přišel opilý. Mikyn si ale řekl, že to společnýma silama nějak zvládnou, že postavit zeď zase není taková věda. No, ona fakt není a nebyla, postavili poměrně i rovnou zídku, jenže jak byl ten soused opilý, tak nějak blbě zavrávoral, na tu zídku spadnul a ta se sesula. Mikyn samozřejmě naštvanej, peníze mu nedal, ale mě ta představa pobavila. No, já jsem si pořízení a rekonstrukci bytu vždy představovala jako Hurvínek válku, ale teď, když vidím na vlastní oči, co všechno to provází, tak smekám, fakt smekám přede všema, co do toho jdou, a ještě sami... Opravdu máš můj obdiv. Velký obdiv.
atraktivnistrasilka: PS: Třeba tě to uklidní, ale přítel započal rekonstrukci taky víc jak před rokem a začal tam bydlet až teď koncem června. A i teď občas jede spát a dělat různé věci k rodičům, protože doma ještě nemá tiskárnu, ani všechny svoje věci, důležitý papíry, atd... Ono to podle mě bude všude tak nějak podobné. Je to na hodně dlouho...
rebarbora: Ty jsi zlatá, děkuju Koukám, že jsme na tom s tou asertivitou nebo jak se tomu říká, resp. s jejím nedostatkem, hodně podobně Kdybych to bývala byla věděla, snad bych si Mikyna na vyřízení těch nedodělků půjčila
Taky jsem si tu rekonstrukci představovala jednodušeji, hlavně když jsem se rozhodla plácnout přes kapsu a zaplatit si na to jednoho řemeslníka, který se o všechno postará Chce to prostě dobře vybrat, jinak to mohlo být o něčem jiném, no 
Třeba když jsem viděla ty kuchyňáře, jak poradili se skříňkami při plánování, pak všechno pečlivě nainstalovali a ještě po sobě vyluxovali - nebe a dudy!
boudicca: Rebarborko, moc gratuluji k tomuto velkému rozhodnutí a zvládnutí vší práce, co tě čekala. Přečkala jsi to bravurně! Snad už bude jenom dobře a byt se brzy stane oázou klidu a radosti.
PS: Ta vanilková kuchyň je fakt překrásná.
rebarbora: Děkuju Snad to tak opravdu bude
PS: Moc děkuju, byla takhle vysněná, ale sehnat v současné době v kuchyňských studiích zrovna vanilkovou bylo celkem peklo