Zrovna když jsem nedávno špekulovala nad tím, v jakých botách budu vlastně jezdit v létě a horku na kole (na pantofle, žabky a podobně nestabilní obutí jsem srab), narazila jsem řízením osudu v Lidlu na bačkůrkově pohodlné plátěné kecky
Úvodem si tentokrát neodpustím glosu o tom, jak je tenhle pozitivistický projekt neskutečně přínosný – v pondělí (tzn. už po necelých dvou týdnech) jsem si v jednu chvíli zcela spontánně uvědomila, že ať už o to usiluju, nebo ne, každý den se vlastně stane
Tak jo. Dobrých zpráv je čím dál tím méně, času je míň než málo a navíc mi po nějaké poslední aktualizaci už skoro měsíc blbne formátování článků v Exploreru a nepřišla jsem na žádný způsob, jak si s tím poradit, kromě toho, že si půjčuju mamky