Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Článek Aktuálně, březnově aneb válečný zpravodaj
Komentáře k článku: Aktuálně, březnově aneb válečný zpravodaj
iva: Rebarborko, nenechej se zatahovat do bojůvek vašich. Pořád jsi jejich dítě, ne soudce nebo sparingpartner.
Ani se ti nedivím, že jsi tak vyšťavená. Pohybovat se pořád v poli negativních energií je strašně únavný.
Ono to jaro přijde, ne že ne 
mow: Hm, na tohle je těžký něco odepsat, tentokrát ani nebudu žertovat, snad jen, že bych ti namasíroval záda a následně nacpal čokoládou, aby bylo líp.
Naši se v podstatě nehádaj, ale když už jo, taky mi to vadí. Jednou jsme takhle měli tichou domácnost a volala mi Chemická. Schválně se jí to nebral, u mě je totiž hned poznat na hlase, když nejsem v pohodě. A přišlo mi nezdvořilý jí to nezdůvodnit, tak jsem ji napsal textovku, že jsou naši rozhádaný a že nemám moc energii s někým mluvit. Načež mi odepsala, že jsou s malým v nemocnici v Uherským Hradišti.
Já jsem takovej, a neber to osobně, Barčo, že atmosféru v rodině obvykle neventiluju, měl bych pocit, že přepírám osobní věci, který mají zůstat uvnitř, ale u tebe ten článek naprosto chápu, nemluvě o tom, že Chemča mi taky dřív tu a tam psávala, když se chytla s rodičema. Ale je to nejlepší kámoška a zrovna tehdy jsem ji to zvednout měl.
Mrzí mě, jaký prožíváš období, a dost dobře nechápu, proč neberou trochu ohled na tebe, nejsou tam sami. Dost dobře si umím představit, jak to pro tebe musí být vyčerpávající, ale divím se, že to není vyčerpávající i pro ně.
A to máš výhodu, že chodíš do práce, nebo můžeš vypadnout ven. U nás, když se něco semele, tak já se dekovat nemůžu. Doufám, že to brzo přejde. A zrovna tohle je jeden z případů, kdy si myslím, že by potomci neměli bydlet s rodičema. Chápu ale, že jsou nájmy a hypotéky drahý.
Ono to vůbec není o pravdě, ta je relativní. Já myslím, že by lidi víc měli přemýšlet o tom, co vede ke konfliktu. Fakt mě nemusíš zasvěcovat, proč se vaši hádají, ale co mě obecně zaráží na vztazích, je to, jak málo se lidi znají. Obvykle spolu nebydlíme týden, měsíc nebo rok, abychom nevěděli, co toho druhýho naštve, nebo jakou má povahu. A každej člověk, včetně mě, je mixem dobrých i špatných povahových vlastností a umí korigovat svoje chování jen částečně, nejsme schopný upozadit úplně dokonale to, čím občas štveme okolí nebo čím okolí štve nás.
Ideální bezkonfliktní situace by byla, když si člověk nechá všechno líbit, jenže to je v principu nemožný. Čili asi se mi to kecá, ale kdyby se to dlouhodobě nezlepšovalo, měla bys to nějak řešit, jinak tě to semele. Člověk má jen jednu psychiku a ta by měla být na prvním místě. Drž se, holka.
---
mow.pise.cz
mow: Ale jedna věc je pozitivní - že i rodiče se občas chovají dětinsky a nezodpovědně a že někdy nebývají tak rozumní a moudří, jak si naivně myslí. Hádky jsou blbost. Nerad se hádám, nesnáším hádky, hádám se, jen když musím. A vzpomenu si opět na Chemču, která mi kdysi řekla, že nesnáší hádky a konflikty (je Váha, ty nesnáší rozepře a mají cit pro spravedlnost a kompromis), neboť je považuje za obrovské plýtvání energií.
Až po letech mi došlo, jak hlubokou pravdu měla. Jenže to by museli být lidi dost chytří, aby se nehádali, museli by si naslouchat, chápat se, brát v potaz argumenty druhých. Ale lidi jsou taky nedokonalí, takže základ je asi ten, nenechat se k hádce vyprovokovat, nestartovat hned na první našlápnutí. Ale nehádat se vůbec, to taky zcela nejde, protože od určitýho momentu nejsi bezkonfliktní dobrák, na kterým jde dříví štípat, ale kus hadru. A každý se hádá víceméně z těchto důvodů:
1) něco někomu vadí, něco se někoho dotkne
2) něco je pro někoho důležitý, okolí ho nechápe a on se za to rve
Čili stačí respekt a pochopení a lidi by se nehádali.
---
mow.pise.cz
rebarbora: Taky nesnáším hádky 
A když už se s někým chytnu, snažím se pochopit, co toho druhého tolik štve, a vcítit se do jeho situace, najít nějaký kompromis nebo to obrátit ve vtip, kterému se pak oba společně zasmějeme, jakože kvůli jaké prkotině jsme se to vlastně hádali 
Nebo se po vychladnutí jednoduše omluvit a pokusit se to celé nějak vyřešit. Jenže to se musí obě strany chtít usmířit, ne si tvrdošíjně a slepě stát na svém 
rebarbora: No, já jsem taky dlouho váhala, jestli to mám takhle ventilovat 
Jenže ono už se to táhne fakt dlouho (asi pět let, možná dýl) a vytrvale se to zhoršuje Navíc v reálném světě si o tom nemám moc s kým promluvit, resp. na koho to nahrnout, ví o tom jen dvě nejlepší kamarádky a i těm je mi blbý líčit všechno a vylévat si srdéčko pokaždé, když se něco semele 
Takže když už to dospělo do bodu, kdy toho na mě bylo moc, vypsala jsem se z toho tady… A musím říct, že mi to celkem pomohlo, o vašich komentářích ani nemluvě 
Jinak bydlení s rodiči řeším už celou věčnost (snad někdy od puberty?) a nebýt toho, že jsme v krajském městě, takže jsem tu vystudovala i si našla práci, určitě bych už byla někde v podnájmu. Takhle ale moje ekonomicky laděné já pořád řešilo, že když půjdu do nájmu, už nikdy si na vlastní bydlení nenašetřím a budu v podnájmu až do konce života, což je pořád tak trochu nejistota a já bych si chtěla vybudovat spíš nějaké stabilní zázemí. Ale neboj, na obzoru už se rýsuje vlastní hnízdečko, což je pro mě z psychického hlediska ale paradoxně možná ještě horší, protože než se to uskuteční, uplyne ještě řada měsíců, které mi právě v těchhle krizových momentech připadají jako věčnost
myfantasyworld: Já nevím, tenhle měsíc je nějaký divný.
Moc mě mrzí, že se potýkáš s takovými problémy. Je těžké vidět rodiče, když se hádají, protože to pak zamrzí. Někdy se bohužel skutečnost liší od toho, co my chceme dělat a vše dopadne jinak. Hlavně do takových roztržek je nejlepší se nemíchat, i když je mi jasné, že je to občas těžké.
Někdy to vypsání se pomůže hodně a je dobré, když máš někoho, komu víš, že to můžeš napsat a kdo dokáže odvést tvé myšlenky jinam.
Moc bych ti přála, aby to bylo lepší a aby ti vyšlo někam odjet.
rebarbora: Souhlasím, březen je rozhodně nejhorším měsícem letošního roku A děkuju To vypsání se mi opravdu celkem pomohlo, hlavně v tom, že jsem tzv. upustila páru a mohla to aspoň částečně hodit za hlavu 
damn-girl: Hustá atmosféra doma není nikdy dobrá. Také ji těžce snáším, kor když jsou v sobě moji rodiče a to mi už bude 27 let, i tak je to pro mě pokaždé těžké. Takže ti naprosto rozumím, drž se!
rebarbora: Přesně 
Snad potisící jsem si říkala, že jsem dospělá, že by mě to nemělo tak sebrat, ale když se hádají rodiče, je úplně jedno, kolik je člověku let – vždycky je to na prd Každopádně díky moc za podporu 
metalistka®blbne.cz: Ach jé, je to opravdu nezáviděníhodná situace. Naši se hádají snad co si pamatuju a spíš ty mírové bezstarostné chvilky jsou výjimečným stavem, tak už jsem si na jednu stranu zvykla a na tu druhou je to stále jako poprvé. A k těm zádům, vím, že na to asi není vůbec čas ani chuť, ale zkus cvičit nebo zajít na masáž, měla jsem stejný problém (prášky nezabíraly, nic) a říkala jsem si, že to přejdu tak dlouho, až jsem skončila na měsíc v posteli neschopná skoro ani na záchod dojít a táhne se to se mnou stále (teď už třetím rokem, ikdyž se to tedy o hodně zlepšilo, právě cvičením a masážemi), nepřála bych to opravdu nikomu
Držím palce, ať se co nejdřív všechno obrátí k lepšímu a ať najdeš nějaké super barvy na vajíčka 
(Ikdyž teda nadšení z Velikonoc jde mimo mě, nejradši je trávím tak, že je naprosto ignoruju )
rebarbora: Děkuju 
Na masáže už chodím a je to fakt super Ke cvičení jsem se ještě nedokopala 
Barvy na vajíčka už mám, dokonce i fialovou Ale petržel zatím neroste 
Dřív jsem mívala k Velikonocům podobný vztah jako ty, ale postupně se učím mít je ráda
atraktivnistrasilka: Ajajaj, mám pocit, že první čtvrtletí tohohle roku hodně lidí poměrně dost přetáhlo po palici.
Je logický, že se hádkami rodičů cítíš zasažená a zároveň do nich zatažená. Jde to snad jinak, když se rodiče hádají? Podle mě jen horko těžko. A je fakt jedno, jestli je člověku 10, 15, 25, 35, klidně 50... vždyť já to vidím u otce. Bydlí se svými rodiči, oni se pořád štěkají a on je z toho pak taky vyloženě bez šťávy.
Osobně se celý život pohybuji v krajně negativním prostředí. Žijeme a vždycky jsme v bytě 2+1 žily tři generace, a já jsem se zařekla, že sama tohle nikdy nedopustím. Z babiččina pokoje řve imrvére televize, takže odpoledne se nedá učit. Večer se taky nedá učit, protože si nemůžu rozsvítit - když to udělám, ví to celý byt, přičemž babička vyleze z pokoje a řve, že chce spát a já jí světlem ruším, nebo naopak z pokoje vyleze rozespalá a nevrlá máma, že jí budím. Svůj pokoj nemám, takže tam se taky učit logicky nemůžu. O víkendu se zas nevyspím já, protože máma vstává brzo a dělá hluk v kuchyni, kterou mám za hlavou. Hrozně si tu všichni vadíme, a já přiznávám, že se kvůli tomu často hádáme. A je naprosto jedno, jestli tu vztekle začne věcma mlátit máma, já, nebo babička. Protože vždycky, ale VŽDYCKY to dopadne tak, že přešlý a bez nálady jsme tu úplně všechny. Tož tak. Já sama o těch rozbrojích někdy napíšu, a není důvod mít kvůli tomu špatný pocit. Ono je totiž občas fajn pustit to ze sebe, má to dobrý psychologický účinky. Není na tom nic špatnýho. Když není pohoda v domácím prostředí, těžko bys ji hledala sama v sobě.
Drž se, snad tohle pitomý období přejde a bude zase líp.
rebarbora: Uf, teď si připadám trochu blbě, že si stěžuju, když ty nemáš ani ten svůj pokoj, kam by sis mohla zalézt Takovéhle soužití musí být hrozně náročné Ale jak říkáš, určitě bude líp – musí 
atraktivnistrasilka: Šmankote, já v tobě nechtěla budit další negativní pocity! To nebyl účel. Já jsem to jen nastiňovala, jako příklad. Nikdy jsem nežila jinak, tragický následky z toho taky nemám, snad jen že jsem přecitlivělá na soukromí. Ale přesně, nic není napořád, všechno se jednou změní, otočí, cokoliv! O tom to je.
rebarbora: Neboj, žádné negativní pocity jsi nevyvolala Jen mi v mém sebeutápění se aspoň došlo, že jsou na tom lidi i hůř Takže děkuju 
cayenne®blbne.cz: Ta domácí situace je dost na houby. Něco podobného u nás v rodině probíhá mezi mými prarodiči, ale naštěstí s nimi nebydlím, takže tomu nejsem tak silně vystavena. Bolesti hlavy mě poslední dobou taky trápí častěji než je zdrávo. Jen nedokážu říct, jestli to je vliv nějaké psychické zátěže, nebo to má jinou příčinu. Každopádně v tom nejsi sama. Držím pěsti, ať je to brzy lepší!
rebarbora: Děkuju
Tobě přeju, ať se těch bolestí hlavy co nejdřív zbavíš Mně to chvíli trvalo, než jsem poznala, že se mi záda blokujou v důsledku stresu (ať už před zkouškami, z presu v práci nebo dusné atmosféry doma), jenže i když to člověk ví, stejně se proti tomu špatně bojuje, protože recept na to, jak se dát lusknutím prstu do klidu, jsem ještě neobjevila
adil: Hádky a rozepře mezi partnery, je úplně jedno v jakém věku, to jsou takove "žabomyší" války,pokud nejde o nic tak zásadního,a jsou to prkotiny, bývá to boj o tom, kdo má pravdu, a věř, každý má tu svoji,pocit ukřivdění,pocit nepochopení, myslím, že každý to v soužití zažije, nejsme žádní andělé.Nedobře se cítí ten,který je do "boje" zatažen aniž by "polínko přiložil"...na to je nejlepší lék, jít na chvíli někam ven na vzduch, a raději držet jazyk za zuby Slunko zas zasvitne a bude Ti líp, uvidíš. A vajíčka zdobím podobně,jde to docela snadno, jen nevím, kde vezmu potřebné lístečky, když se ještě nic nezelená, naopak do rána napadlo tak 10 cm sněhu
---
adil.pise.cz
rebarbora: Vím, že občasné rozepře jsou v partnerství normální, a kdyby to byly ty nevinné, žabomyší, tak by mi to zas až tak nevadilo. Tohle je ale něco jiného, nevím, jak to vysvětlit, ale prostě to cítím ve vzduchu, že jde o něco víc, než ty hlouposti, které slouží jako záminky, a hlavně že nemají snahu jeden druhému naslouchat nebo si vyjít vstříc, udělat nějaký kompromis Že mlčeti je zlato, už jsem pochopila A někdy nejen v napjaté atmosféře doma Na sluníčko už se těším a s těmi lístky na vajíčka jsem si taky říkala, kam je půjdu natrhat U nás se sníh taky ne a ne pustit, sice ho tu nemáme tolik, ale stejně se ten poprašek pořád vrací 
tlapka: Ajéje, když není pohoda doma (a je jedno, s kým bydlíš), tak je to prostě malér. Když nemůžeš odjet ty, nemohli by někam vyrazit oni? Třeba by jim změna prostředí pomohla...
Snad se to s jarem zlepší, minimálně už bude hezky a budeš moct více času trávit venku. Moc ti držím palce. Hádky nenávidím, našla jsem si partnera, se kterým se nehádáme, a jsem za to strašně ráda.
rebarbora: Že bych je vyslala na Mars... ehm, tedy na dovolenou? Kéž by 
Moc děkuju za podporu