Přátelé, je to jako droga. Čím víc se vídáme, tím víc se vídat chceme :o). Tudíž už cestou z Ostravy jsme si s Ivou domluvily, že by to chtělo ještě nějakou návštěvu před koncem roku a vylezla z toho adventní exkurze do jižních Čech :o)
Už od pondělí stíhám neuvěřitelnou kopici věcí, až tím sama sebe překvapuju :o). Dnes jsem si navíc pořídila cukřenku z Tescomy – s hrůzou jsem si totiž uvědomila, že nebudu mít to plánované
Paní přede mnou, která v autobuse nebezpečně klimbala, aneb cizí neštěstí, resp. fakt, že je někdo na světě ještě unavenější než já, potěší :o). Jinak ale těch úsměvných momentů tenhle týden moc nebylo, včetně toho,
Minulý víkend se mi zhruba po třech letech odporoučel do věčných lovišť mobil. Přišlo to zničehonic a mělo to poměrně rychlý průběh – už od čtvrtka mu najednou nevydržela baterka víc než jeden den a v sobotu mu definitivně odmítl naskočit systém (kolečko
Cestou od našich jsem chtěla ještě zaběhnout do Penny nakoupit pár ingrediencí na vánoční cukroví a vlastně jen díky tomu jsem udělala dobrý skutek a pomohla jedné stařence, které se zamotala
Naši se v neděli odpoledne zastavili na kafe :o). Sice jsem měla v obýváku ještě pořád brajgl z toho, jak se snažím třídit a vybalovat, ale nestěžovali si :o)
Na svatého Martina všichni pečou husy a kachny, což je tradice, která se u nás doma nějak nikdy nedržela, ale protože se mi z časových důvodů nepodařilo zkusit upéct bezlepkové a bezlaktózové brownies na halloween, rozhodla jsem se, že Martinův svátek