14. říjen 2010 | 18.24 | anketa v článku | rubrika: Čtenářské okénko
Závěrečný díl upíří tetralogie jsem si sbalila s sebou na cesty po Andalusii na ukrácení časových "prostojů" na letišti, při přejezdech mezi jednotlivými městy apod. a musím přiznat, že hlavně ze začátku mi připadal jako pěkná nuda a četla jsem dál jen proto, že je to poslední díl (a taky proto,
Ve středu 8. září nás tvrdošíjná paní delegátka neopomněla vzbudit hotelovým telefonem hodinu a půl před odjezdem (už mě s tím začínala štvát, protože bych si klidně tu půl hodinku nebo i déle ještě zdřímla, vzhledem k tomu, že jsem ráno schopná se "vymotat" zhruba za 45 minut včetně snídaně)
V úterý 7. září jsme definitivně opustili hotel San Fermin na pobřeží Costa del Sol a zamířili jsme do vnitrozemí směrem k 160 km vzdálené Granadě. Granada je třetím největším městem Andalusie a rozkládá se na úpatí pohoří Sierra Nevada v nadmořské výšce 738 m. My jsme její prohlídku zahájili na náměstí
Dvoudenní únava se nekompromisně přihlásila o slovo a já spala, jako když mě do vody hodí. Z pelíšku jsem se zvedla jen jedinkrát nad ránem, abych vypnula klimatizaci, protože díky omezené možnosti seřizování (na výběr byly pouze dvě pozice: zapnuto/vypnuto) se v pokoji udělalo až moc chladno. Před osmou
Protože zákon schválnosti funguje stoprocentně, vybraly si desetistupňové teplotní rozdíly (jen si vzpomeňte na konec srpna s tropickými třicítkami a jen o pár dní později jsem vytahovala teplý kabát) svoji daň a těsně před odletem na mě sedl bacil. Horké paracetamolové nápoje kupodivu nezabíraly tak rychle