Zapomeňte na Stmívání, Stephenie Meyerová umí napsat mnohem lepší příběhy. Za mě je její top knihou zatím pořád Hostitel, protože tam je ta zápletka a celý příběh tak úžasně promyšlený, inovativní, neskutečně čtivý a emotivní, prostě dokonalost

První díl téhle série historických románů jsem přečetla v roce 2016, kdy byla kniha novinkou, ale protože se mi moc nelíbila (bylo tam na můj vkus moc postav a vlastně žádná z nich hlavní), dávala jsem si hodně na čas, než jsem se pustila do

Přiznám se, že jsem se čtením téhle knihy od Hany Marie Körnerové docela dlouho váhala, protože je inspirovaná skutečnými událostmi, a to já dvakrát nemusím, protože co si budeme povídat, skutečný život většinou není moc veselá záležitost, a taky protože životopisné knihy končí zpravidla jak jinak než smrtí. Nakonec teda zvítězila

Poslední z nedopsaných restů roku 2019 :o). Knihy Nicholase Sparkse se z mého pohledu dělí na dvě skupiny – na ty sladkobolné a uslzené, kde hlavní hrdinové z nějakého důvodu obětují své osobní štěstí nebo se celý život míjí, umírají apod., a ty nijak zvlášť v oblibě nemám, a potom na ty, kde onen romantický

Tuhle knihu od Jodi Picoultové jsem přečetla už v roce 2019 (jo a jsme zase u té mojí zpomalenosti :o) a musím říct, že to byla její další skvělá knížka, která vám nasadí nejednoho brouka do hlavy.

Velké maličkosti

Tohoto českého autora jsem objevila díky Barjoze, která mi dala přečíst ikonickou vodáckou příručku Proč bychom se netopili vloni v létě poté, co jsem se přiznala, že jsem poprvé v životě jela Vltavu. Knížka mi dělala společnost na podzimních výletech, neb byla poměrně útlá, byť hustě

Další z letošních přečtených knih a jedna z mála od Jodi Picoultové, která se mi nakonec moc nelíbila, a to ne kvůli obsahu, ale kvůli formě. Na vyprávění z úhlu vícero postav už jsem si u téhle autorky tak nějak zvykla (v novějších knihách těch postav přidává čím dál víc, což není úplně ono, ale budiž), v